Vyhledávání Menu

ABY VĚZEŇ VYŠEL VEN JAKO LEPŠÍ ČLOVĚK

Papež František ve své nedávné řeči ke Světovému dni míru vyslovuje podporu lidem, kteří se snaží zprostředkovávat naději ve vězení. Mluví o odvážných mužích a ženách. Je pro službu v takovém prostředí potřeba odvaha?

Já se jako odvážný člověk moc necítím a myslím, že zase tolik odvahy ani nepotřebuji. Z pohledu lidí, kteří do vězení nikdy nevstoupili, to může vypadat nebezpečně, ale já se příliš ohrožený necítím. Jsem zvyklý pohybovat se v prostředí lidí nevěřících, i těch, kteří se staví proti víře.

Jak vlastně rozumíte své službě vězeňského kaplana? Vedete odsouzené k tomu, že jejich chybou nebylo jen to, že se nechali chytit, ale to, že nesou nějakou vinu? Nebo jim spíše ukazujete naději?

U lidí, kteří si opakovaně berou, co jim nepatří, nebo jinak kolidují se zákonem, bývá vidět jistá nezralost osobnosti. Je to často důsledek toho, co zažili nebo spíše nezažili ve svých rodinách. Někdo jim zůstal v lásce něco dlužen. Mnozí z nich jsou velkými dětmi, kterým chybí pocit odpovědnosti. V některých rozhovorech mluvíme o odpovědnosti, vině a odpuštění. Ti lidé chtějí a potřebují slyšet o možnosti odpuštění. A potom jsou lidé, pro které je nejdůležitější, že slyší, že někdo je schopen mít je rád přes to, jací jsou – Bůh a lidé, které Bůh posílá. Možná se to může zdát moc sladké ukazovat lásku lidem, kteří udělali něco špatného. Ale já si myslím, že to je ježíšovská metoda. Možná, že se těm lidem nabízí něco, s čím se dosud nesetkali. A možná, že až potom může přijít ke slovu otázka viny.

Kdysi žil vězeň o chlebu a vodě a lámal kamení, dnes je to jiné. Nedávno se v médiích objevilo, že studenti na strahovských kolejích mohou závidět vybavení cel pankráckým vězňům, vězni mohou studovat vysokou školu atd. Jak se jako vězeňský kaplan díváte na souvislost trestu s milosrdenstvím?

Myslím si, že vězeňství nemá být tortura, ale výchova. Jaký smysl má věznění? Pomsta? To vzbudí ještě větší nenávist. Izolace? Ta je většinou pouze dočasná. Měli bychom si přát, aby vězeň vyšel ven jako lepší člověk. Nejde přece o to ho zničit. Studium v tom může pomoci. Proč bránit někomu studovat Bibli či teologii? Dělat něco smysluplného je určitě pro vězně jedna z nejlepších věcí. Většina naší společnosti o milosrdenství ve vztahu k vězňům vůbec nepřemýšlí. Myslím si, že se o milosrdenství a odpuštění mluví málo.

Sedíme spolu na faře v Petrovicích, kde působíte jako administrátor. Jak služba vězeňského kaplana ovlivňuje službu kněze?

Knězem jsem se stal už jako někdo, kdo chodil do vězení. Mám vztah k lidem, kteří jsou nějakým způsobem na okraji. Mezní životní situace jsou i u lidí ve farnosti. Rozhovory ve vězení jsou ale možná intenzivnější, lidé se tam rychleji otevřou. Ta zkušenost je pro mě důležitá i pro službu ve farnosti. A je to i naopak. Zkušenost běžného života na svobodě je něco, co mohu sdělovat vězňům, kteří o něm rádi slyší.

A co o vězních byste rád řekl lidem na svobodě?

Chtěl bych vybídnout věřící, aby nelámali hůl nad propuštěnými vězni. Nemají to lehké, ani ti, kteří se velmi snaží. Je důležité pokusit se je přijmout. Mnohé farnosti nejsou schopné vzít mezi sebe toho, o kom se dozvědí, že přichází z vězení. I Pán Ježíš ale shromažďoval kolem sebe lidi, kteří nebyli lidmi vzornými. A často právě z nich sestavoval svoji první skupinu následovníků. Církev, to nejsou jen ti, kteří byli vždy slušní. To bych tam nepatřil ani já. (ap)

Aleš Pištora 23. 01. 2014