Proces beatifikace kardinála Berana
Dne 2. dubna 1998 byl v Trůním sále pražského arcibiskupství zahájen beatifikační proces 34. pražského arcibiskupa kardinála Josefa Berana. Slavnostnímu aktu předsedal kardinál Miloslav Vlk za přítomnosti apoštolského nuncia arcibiskupa Giovanniho Coppy.
V současné době tento proces probíhá na diecézní úrovni. Postulátorem procesu se po prof. Jaroslavu Polcovi stal prof. Jan Matějka. Na základě schválení procesu vatikánskou kongregací pro blahořečení a svatořečení byl ustanoven tribunál, který v rámci diecézní fáze procesu vyslechl dosud kolem 60 svědků, již kardinála Berana znali a mohou dosvědčit pověst svatosti. Potom, co bude na diecézní úrovni ověřen zázrak, bude možné věc odeslat do Říma. Celý postup beatifikace vyjasňují dva nedávno publikované dokumenty, jimiž jsou instrukce Sanctorum Mater a doplněk k Index ac status causarum.
Josef kardinál Beran, pražský arcibiskup v letech 1946-1969, byl vězněm nacistického i komunistického režimu, byl také jediným českým biskupem, který promluvil na 2. vatikánském koncilu. Letos je tomu 120 let, co se kardinál Beran 19. prosince roku 1888 v Plzni narodil, a příští rok si připomeneme 40. výročí jeho úmrtí.
Josef Beran studoval nejprve plzeňské gymnázium a po něm pak pokračoval ve studiích bohosloví v Římě. Na kněze byl vysvěcen v Římě v roce 1911. Po návratu z Říma Beran působil v Praze jako kaplan, v roce 1917 se stal ředitelem katolického Dívčího učitelského ústavu sv. Anny v Praze. Zde působil až do roku 1928. Od roku 1929 byl činný jako docent pastorální teologie na teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, roku 1932 se na stejné fakultě stal profesorem a rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře.
Po okupaci Československa německým nacistickým režimem v roce 1939 byl Josef Beran okupační státní správou perzekuován, v roce 1942, po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, byl Beran zatčen a vězněn, nejprve na pražském Pankráci a v Terezíně, později pak v koncentračním táboře v Dachau, až do konce války v roce 1945. Po návratu do vlasti se v roce 1946 stal pražským arcibiskupem. V roce 1948, po komunistickém převratu, Josef Beran jako nejvyšší hlava katolické církve v Československu odmítnul podřídit katolickou církev komunistickému režimu. V roce 1949 byl Josef Beran Státní bezpečností (StB) zatčen a po „domácím vězení“ v pražském Arcibiskupském paláci v letech 1949-51 pak až do roku 1963 internován na různých místech po celých Čechách (mimo jiné v Roželově, v Růžodolu či v Paběnicích).
V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. Pobýval proto v Mukařově poblíž Prahy, později pak v jihočeském Radvanově u Tábora. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní kreaci, při níž kardinálové obdrží červený biret (čtyřhranná pokrývka hlavy), jmenovací dekret a kardinálský prsten. V Římě se kardinál Beran zapojil do práce 2. vatikánského koncilu. 20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí, v němž se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa. Založil také v Římě České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem po celou dobu působení v Římě byl dnešní emeritní biskup Jaroslav Škarvada.
Když dne 17. května roku 1969 v Římě zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti, a papež Pavel VI. proto rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v kryptách chrámu Sv. Petra v Římě. Je jediným Čechem, kterému se této pocty dostalo. (ap)
