Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Arcibiskup Duka uctí oběti komunismu

Na pietním shromáždění, které pořádá Konfederace politických vězňů ČR, promluví také předseda konfederace František Šedivý. Jako každý rok vojenská hudba zahraje státní hymnu, po níž budou následovat krátké projevy řečníků. Po jejich skončení shromáždění účastníci vyjdou ven z obřadní síně a vojáci pražské posádky ponesou jejich věnce. Za zvuku smutečního pochodu budou tyto věnce položeny k pomníku čestného pohřebiště politických vězňů.

Na motolském pohřebišti probíhalo vše v naprostém utajení. Poprava i osud těla popraveného. I když se leccos tušilo, o motolském pohřebišti let nesvobody 1948-1989 se nevědělo. Vědělo se pouze o hromadných hrobech na hřbitově v Praze-Ďáblicích. Tam se ukládala těla obětí. Existenci druhého pražského hromadného pohřebiště u krematoria v Praze-Motole objevila Konfederace politických vězňů teprve před deseti lety.

V 50. letech, kdy běsnění komunismu neznalo mezí a stoupal počet popravených politických odpůrců, jevilo se režimu zřejmě vhodnější zbavovat se jejich těl zpopelněním v krematoriu. Nejdříve ve Strašnicích, později v Motole. Podle tehdy platného nařízení byly urny skladovány ve věznicích. Teprve po roce 1958, kdy rozkaz ministra vnitra uvolnil soustřeďování uren do NPT nebo věznic, začalo jejich postupné předávání k uložení do země.

Ne rodinné hroby, ale jámy společného pohřebiště v Motole se staly místem posledního odpočinku popravených a ve vězení zemřelých politických vězňů. Urny byly beze jmen, označeny jen krycími čísly, a k jejich převozu z Pankráce do Motola docházelo postupně. Ještě v roce 1965 bylo 5. května převezeno z pankrácké věznice do Motola 78 uren. Koho popel obsahovaly, se zatím podařilo zjistit pouze u 40 z nich. Archivy však už nyní vydávají svá svědectví. Je tedy jen otázkou času, kdy i další rodiny obětí komunismu se dozví, kde je pohřbeno tělo či popel jejich nejbližšího. (www.kpv-cr.cz, ap)

13. 05. 2010