Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Arcibiskupství pražské oslaví 450 let od svého obnovení

Sobotní liturgická slavnost bude připomínkou obnovení pražského arcibiskupství Zlatou bulou Ferdinanda I., která byla vydána 26. září 1562. Jako uznání významu svátku pražské arcidiecéze jmenoval papež Benedikt XVI. svým legátem českého rodáka a vídeňského arcibiskupa kardinála Christopha Schönborna OP. Ten bude celebrovat dopolední mši svatou. Volba oslav obnovy arcibiskupství padla na den 12. května, kdy v miléniu umučení sv. Václava v roce 1929 po dostavbě katedrály za arcibiskupa Františka Kordače posvětil dostavěnou katedrálu světící biskup Jan Nepomuk Sedlák.

Při obětním průvodu, kdy jsou obvykle přinášeny chléb a víno k nejsvětější oběti, budou předkládány symboly darů, které Bohu odevzdává pražské charitativní dílo v zahraničí. První bude symbol Běloruska - pecen chleba. Druhá je zastoupena Indie a je přinášeno sárí – typický oděv používaný indickými ženami. Následují tři africké země: Kongo je symbolizováno africkým bubínkem, Uganda panenkou z banánového listí a drobnou dřevořezbou, Zambii v průvodu zpřítomní banány, typický produkt této země a také časté jídlo nejchudších lidí.

Během mše svaté bude představena a požehnána nová vlajka Arcibiskupství pražského. Za zvuku fanfár bude vlajka přinesena panem Milanem Novákem, rytířem papežského řádu svatého Řehoře Velikého. Pan Zdeněk Velebný, tvůrce vlajky, několika slovy vysvětlí symboliku vlajky. V závěru mše svaté bude znít všech sedm zvonů pražské katedrály. Zvonová soustava byla nedávno doplněna o tři nové znovy Dominik, Ježíš a Marie. Mši svatou bude v přímém přenosu vysílat televize Noe.

Den před oslavou znovuobnovení arcibiskupství, tedy v pátek 11. května, se bude konat slavností konference „Charitní dílo pražské arcidiecéze ve světě“ v budově ministerstva zahraničních věcí v Černínském paláci. Setkání se koná za účasti kardinála Dominika Duky OP a pod záštitou 1. místopředsedy české vlády a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který přijde osobně pozdravit biskupy z Ugandy, Běloruska, Indie a Zambie. Pozváni jsou také mnozí zahraniční hosté z míst, která mají s pražskou arcidiecézí duchovní spojení, ať již dané úctou k Pražskému Jezulátku nebo právě misijním a charitativním působením.

Obnovení pražského arcibiskupství mělo zásadní význam nejen pro církev v českých zemích, ale také pro celé království. Pro naši zemi znamenalo návrat do kontextu Evropy, z níž jsme byli vyčleněni v době husitství. Od počátku se císař Ferdinand I., před nímž stál úkol konsolidovat zemi po husitských válkách, snažil pražské arcibiskupství obnovit jako instituci společnou jak katolíků, tak utrakvistům.  Koncilu v Tridentu předložil tradicí sv. Václava a vlastní zkušeností s vládou v Čechách inspirovanou slavnou „Reformationslibell“, která představovala císařovu koncepci církevní reformy. Zástupcem císaře Ferdinanda I. na tomto koncilu byl právě Antonín Brus z Mohelnice, který se novým pražským arcibiskupem stal v roce 1560 po téměř 140 leté sedisvakanci.

Situace v Čechách byla pro obnovu arcibiskupství značně komplikovaná. Ke katolické víře se hlásilo jen velmi malé procento obyvatel. Obyvatelstvo bylo převážně k otázkám víry indiferentní, což v té době znamenalo také lhostejnost k otázkám mravů obecně. Majetek arcibiskupství byl navíc sekularizován a nebyla veliká naděje, že by stávající držitelé (nejen Rožmberkové, ale i sám Ferdinand I.) majetek vrátili. Tehdejší situace tak byla v lecčems podobná té naší. Jak říká kardinál Duka: „Úspěch při obnově církve v českých zemích v 16. století je pro nás dnes nadějí, že obnovení církve v duchu II. vatikánského koncilu po pádu komunismu je možné. Rozvoj arcidiecéze a arcibiskupství za Antonína Bruse z Mohelnice, ale také za kardinála Harracha, který se svým spolupracovníkem Valeriánem Magnim jednoznačně odmítl násilnou formu rekatolizace a jako adekvátní formu obnovy prosadil dialog a misii, přispěl tehdy také k výraznému povznesení českého státu“. (Aleš Pištora)

 

09. 05. 2012