Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Arménskokatolická liturgie za oběti genocidy

Arménskou katolickou farnost v Mets Sepasar podporuje římskokatolická farnost Roztoky již několikátý rok. Svou pomoc zaměřuje na děti z chudých rodin a na vybrané aktivity farností otce Grigora Mkrtchyana. Jeho prostřednictvím je možné finančně podporovat několik studentů a hradit léčebné výlohy těžce nemocného dítěte z Mets Sepasar i obdarovat ty nejchudší.

Počátky arménská liturgie sahají k Řehoři Osvětiteli, který již kolem roku 300 pokřtil arménského krále Tiridata III., čímž se Arménie stala prvním státem, kde bylo oficiálně přijato křesťanství. Vliv na arménskou liturgii, která má své kořeny v antiochijské tradici, měly i koptská, byzantská a později také latinská tradice. V arménské liturgii je kladen důraz na obětování více než v kterékoli jiné východní liturgii. Velmi výrazná je úloha kněze a podtrhována je majestátnost Boha. V arménské liturgii má své místo i instrumentální hudba včetně varhan a také obrazy. Ikonostas je však nahrazen prostou oponou.

V roce 2006 na Řádném synodu arménské katolické církve Benedikt XVI. ocenil v promluvě k biskupům, kněžím a poutníkům z Arménie tři charakteristické vlastnosti Arménské církve: věrnost Evangeliu, věrnost Petrovu stolci a vytrvalost v zakoušených utrpeních, k nimž docházelo hlavně na začátku 20. století.

Arménská tragédie, která předcházela šoa během druhé světové války, byla téměř zapomenuta. Proto je třeba ji připomínat. Nedávno Arménskou genocidu, kdy turecká vláda rozhodla zlikvidovat arménskou menšinu, která obývala východní oblasti při hranicích s Ruskem, postupně uznaly desítky parlamentů evropských států včetně Evropského parlamentu. Navzdory Turecku, které pojem genocida a údaje o jednom a půl milionu zavražděných Arménů odmítá, přijaly tento výklad historie také Spojené státy a další mimoevropské země. V roce 1915 turecká armáda obsadila oblasti obývané Armény a začala vraždit nejprve arménskou intelektuální elitu, kněze a učitele. Muži byli posíláni do pracovních praporů turecké armády, kde byli systematicky likvidováni. Další muži, ženy a děti byli deportováni pěším pochodem do odlehlých oblastí Syrské pouště. Většina z nich při tomto pochodu zahynula. O arménské genocidě pojednává rozsáhlý historický román rakousko-židovského spisovatele Franze Werfela „Čtyřicet dnů“. Werfel, jak sám píše, chtěl svým dílem připomenout zoufalý, beznadějný a přesto hrdinský boj Arménů. (ap)

Více informací naleznete na stránkách římskokatolické farnosti sv. Jana Křtitele: http://roztoky.peplum.cz/.

20. 04. 2009