Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Bakhita. Květ z Afriky

Jedná se o filmově zpracovaný příběh uneseného súdánského děvčátka Bakhity, které mělo být po celý život otrokyní. Boží prozřetelnost a dobrota některých lidí ji však přes mnohá trápení dovedly až do kláštera sester kanosiánek. Její příběh se prolíná s příběhem jiné dívky, malé Aurory, o niž se Bakhita starala v domě svého pána a která na ni v dospělosti vzpomíná a vypráví o ní svým dětem. Jan Pavel II. ji jako vůbec první africkou světici svatořečil v roce 2000. Nedávno se o sestře Bakhitě zmínil také papež Benedikt XVI. ve své nové knize rozhovorů s Peterem Seewaldem nazvané „Světlo světa“. Také ve své encyklice o naději, nazvané Spe salvi si bere Josefínu Bakhitu za vzor člověka, který nachází v Pánu svou naději.

„Příklad života africké dívky Giuseppiny Bakhity, prohlášené Janem Pavlem II. za svatou, nám může pomoci pochopit, co znamená setkat se poprvé a skutečně s Bohem,“ říká P. David Vopřada. Poté, co byla jako otrokyně prodávána na súdánských tržištích a dostala se do rukou krutých majitelů poznala zcela jiného „pána“, „parón“, jak říkala v benátském dialektu, totiž živého Boha, Boha Ježíše Krista. „Skrze poznání této naděje byla ´vykoupena´, už se necítila být otrokyní, ale svobodnou dcerou Boží. Pochopila nyní to, co Pavel zamýšlel slovy adresovanými Efeským, že dříve byli bez naděje a bez Boha na světě – bez naděje, protože bez Boha,“ pokračuje David Vopřada. „Dne 9. ledna 1890 přijala křest, biřmování i první svaté přijímání z rukou benátského patriarchy. Později dne 8. prosince 1896 ve Veroně složila sliby v Kongregaci kanosiánek a od té doby, vedle plnění svých běžných povinností v sakristii a na klášterní vrátnici, vybízela na několika cestách po celé Itálii k misiím. Osvobození, jehož se jí dostalo v setkání s Bohem Ježíše Krista, chtěla – a cítila to jako svou povinnost – šířit dále, chtěla, aby bylo předáno co možná nejvíce lidem.“ (www.paulinky.cz)

02. 03. 2011