Vyhledávání Menu

Dvojí přístup k mateřství

Před několika lety při své práci na porodnici v Ostrově nad Ohří jsem měl možnost vidět, že ačkoli jsme se snažili umožnit porod s největší možnou intimitou a v rodinném prostředí, ne všechny matky to uvítaly podle našich očekávání. Zdálo se mi, že pro některé matky byla naše nabídka porodu s otcem v intimním prostředí nabídkou bezpečí, ale pro jiné matky zdrojem zneklidnění. Můj dojem praktika získal jasnější tvar, když jsem pro sebe objevil práci anglické psycholožky Joan Raphael-Leff. Ta se již dlouho zabývá vztahem matky a malého dítěte.

Raphael-Leff popisuje změny mateřství v posledních sto letech, kdy původně ženy zůstávaly samozřejmě doma, protože jejich nejen výchovná, ale i manažerská aktivita byla pro rodinu nutným předpokladem existence. Stejně tak byla obvyklá i spoluúčast babiček a starších sourozenců při péči o menší děti. Za druhé světové války ve válčících zemích vznikla potřeba využít pracovní potenciál žen pro práci v zázemí. Proto došlo k rozvoji jeslí a školek, které zajišťovaly v nutné míře péči o děti matek, zaměstnaných ve válečném průmyslu. Po válce došlo opět k návratu ženy domů, k péči o děti a rodinu. Současně byl tento model opět podporován státem (u nás alespoň první poválečné roky). Opět byla podporována teorie o vrozeném rozdělení ženské a mužské role: mužova role je především instrumentální, ženina role především emoční. Zdůrazňována byla důležitost ženina biologického mateřství, jako nutného předpokladu k nastartování mateřského chování. Mateřství se dostávalo do centra pozornosti lékařů, psychologů, filosofů i teologů. Zároveň ale bylo nazíráno z nejrůznějších úhlů a v souvislostech do té doby nezvyklých. Objevila se problematika umělých potratů jako masového jevu, umělého oplodnění, otázka mateřství homosexuálních žen. Na Západě zesílily feministické skupiny, z nichž ty nejradikálnější volají, aby byla svržena tyranie reprodukční fyziologie, a to převedením rození i péče o děti na společnost jako celek. Je tedy nutno právně zakotvit rovné rodičovství s osvobozením od fixních rodičovských rolí. Na druhou stranu jako kladný důsledek podobných tlaků začala být stále běžnější spolupráce obou rodičů při péči o své dítě.

V kontextu těchto probíhajících změn a jejich dynamického napětí Raphael-Leff popisuje dva přístupy žen k těhotenství a mateřství. Je přesvědčena, že ze způsobu chování ženy v těhotenství lze odvodit i budoucí chování matky k dítěti po narození. Sama zdůrazňuje, že jí jde o popis, nikoli hodnocení stylu mateřství. Rozděluje, pochopitelně s nutnou dávkou schematizace, ženy na dvě skupiny. Jednu skupinu nazývá matky podporující (její výraz je facilitující), druhou matky regulující (v češtině bychom možná volili výraz omezující, či vymezující, ale přidržím se původního textu). Raphael-Leff nabízí souhrnnou zkratku: podporující matky se adaptují vůči potřebám dítěte, regulující matky očekávají, že dítě je tím, kdo se musí naučit adaptovat se v nových podmínkách.

V oblasti vědomých očekávání je pro podporující matku mateřství dlouho očekávanou odměnou. Je vyvrcholením její ženské identity. Žena se vnímá jako jedinečně privilegovaná. Je obdařená právem, aby dítě bylo jejím stvořením i pokračováním a nadějí jí samotné. Věří, že dítě je od počátku sociabilní, vědoucí a komunikující a že pouze matka má zvláštní schopnost být se svým dítětem v opravdovém kontaktu. Pro podporující je schopnost být matkou těsně spojena s intenzivním prožíváním těhotenství i kojení. Jsou přesvědčeny, že skutečná, výlučná a stálá mateřská péče je základem příznivého dětského vývoje. Matka musí zabezpečovat přání dítěte skrze spontánní porozumění a vhled do jeho potřeb. Ona sama je prostředníkem mezi dítětem a ostatními lidmi a také ona sama jej chrání před přívalem nežádoucích podnětů. Podporující matka cítí jako své poslání věnovat několik let podpoře rozvoje svého dítěte. Na druhou stranu vnímá mateřství samotné jako vrchovatou odměnu.

Naproti tomu regulující matky vidí tuto mateřskou odměnu jako pouhý propagandistický mýtus, vytvořený společností pouze k tomu, aby udržela matky doma. Regulující matka se nechce mateřství zcela obětovat. Naopak se chce vrátit do reálného života hned, jak jen to bude možné. Péči o dítě vnímá jako naučenou dovednost, kterou může převzít kdokoli jiný z matčina okolí. Je přesvědčena, že kojenec nedokáže rozlišit své pečovatele. Proto vypracovává přesný časový harmonogram péče o dítě, do kterého lze bez problémů zapojit třeba pomáhající babičku nebo manžela. Regulující matka je přesvědčena, že socializaci dítěte je prospěšný realistický pohled na svět. Je tedy nevhodné, když rodiče poskytují dítěti falešný pocit bezpečí tím, že je ujišťují, že ochraňující matka je vždy dosažitelná. Regulující matka chce být společensky i profesně realizovanou osobností. Zná svoji cenu pro společnost. Není nutné se zcela obětovat svému dítěti, za cenu nenaplnění širší sociální role a neuspokojení ve svých vlastních důležitých potřebách.

Samotné těhotenství je období, v němž se obě skupiny opět výrazně odlišují: Podporující matka přijímá těhotenství jako uskutečnění své dávné touhy po dítěti. Početí v ní oživuje mnohé archetypální představy, kterými se cítí obohacena. Ona sama je přizvána k účasti na odvěkém tajemství stvoření. Je šťastná, že patří do nekončícího řetězu matek v historii a spřádá své nadějné fantazie o nádherném dítěti. Těhotenství je tvůrčí akt, kdy ona je nádobou a dítě v ní jedinečným a úžasným výtvorem. Všechny strasti těhotenství přijímá jako potvrzení své mateřské role. O radost ze svého těhotenství se ráda podělí s ostatními. Svoji roli ráda a zřetelně potvrdí změnou v oblékání. Prvotní splynutí s dítětem se později mění v diferenciaci. Tuto diferenciaci, toto uvědomění si svého vlastního osobitého já, často sama znovu či zesíleně prožívá vůči své vlastní matce. Naslouchá řeči svého dítěte, snaží se jí porozumět, hraje si ráda s fantaziemi, týkajícími se jejího dítěte. V závěru těhotenství si podporující matka stále více uvědomuje, že se blíží okamžik odloučení i to, že již nikdy nebude tou samou bytostí, jako dosud.

Pro regulující matku je těhotenství prostředkem k opatření si dítěte. Je překvapena bizarní zkušeností, že v jejím těle žijí najednou dvě bytosti. Chce být maximálně resistentní vůči emoční dysbalanci, nebo sentimentalitě v průběhu těhotenství. Pokračuje ve své profesní činnosti tak dlouho, jak je to jen možné. Usiluje o uhájení své vlastní identity a brání se přehodnocovat pohled na sebe samu. Svým těhotenstvím se před ostatními příliš nechlubí. Snaží se zachovat si svůj styl oblékání tak dlouho, jak je to jen možné, bez zdůraznění mateřských změn. Počátek pohybů vnímá jako cizí sílu, kterou nemá pod svojí kontrolou - jako přítomnost parazitujícího vetřelce. Ve svých fantaziích vidí dítě jako toho, kdo jí zabírá její vlastní tajný prostor, ubírá jí sílu a zevnitř ji ohrožuje. Nesnaží se navázat se svým dítětem kontakt, protože ono ještě není ke kontaktu připravené. Během těhotenství se vyzbrojí potřebnými vědomostmi o dítěti i péči o něj, a o porodu, aby se dobře na tuto zkoušku života připravila. Z regulující matky je cítit únava a zneklidnění. Uvědomuje si, že ztrácí svůj šarm. Těhotenství je pro ni únavnou cestou, jejímž cílem je vyprodukovat dítě.

Porod vnímá regulující matka jako bolestivý a pokořující zážitek. Proto je třeba učinit porod, pokud to je jen trochu možné, bezbolestným, bezpečným a civilizovaným pomocí moderních medicínských postupů.

Podporující matka naproti tomu v porodu očekává jedinečnou a silnou událost, skrze kterou ona i dítě směřují k opětnému sjednocení. Věří, že její tělo v sobě nalezne dávnou zkušenost a ona skrze ni dokáže aktivně spolupracovat na co nejvíce přirozeném běhu porodu. Usiluje o to, aby mohla své dítě kojit co nejdříve, pokud možno již na porodním sále.

Po návratu z porodnice upravuje regulující matka režim péče o dítě tak, aby jí co nejlépe vyhovoval. Jde o zavedení přehledné struktury v bezbřehosti společné existence matky a dítěte. Omezením požadavků dítěte se zmenšuje jejich zneklidňující nepředpověditelnost. Řád umožňuje regulující matce pečovat dobře o dítě a přitom si vytvořit čas a prostor pro sebe samu i své potřeby. Tím se snaží zůstat v kontaktu s reálným světem a svými blízkými. Regulující matka bývá vyčerpána pohlcujícími požadavky dítěte. Existence pečovatelské rutiny umožňuje změnu osob a zajišťuje kontinuitu pečovatelského stylu. Mnoho regulujících matek se obává hněvu svého dítěte, které vnímají jako kritika svých mateřských schopností. Proti těmto fantazijním nařčením se matka brání dodržováním přesných pravidel.

Rizikovou pro ni může být situace, kdy jí není umožněno vrátit se do práce, ať už pro nespolupráci jejího okolí, nebo třeba pro zvláštní nároky dítěte. Jiné matky mohou podlehnout tlaku okolí, které je nutí vnímat mateřství jako něco úžasného, aniž by se s tím dokázaly skutečně ztotožnit. Stálý tlak mateřských povinností ohrožuje osobní identitu regulující matky a podrývá její vnímání vlastní kompetence a osobní ceny.

Podporující matka v časné mateřské fázi žárlivě chrání intimní prostor dítěte. Je přesvědčena, že jen ona je schopna zajistit soulad mezi rytmem dítěte a okolního světa. Matka je přesvědčena, že jen ona sama je schopna rozluštit jemnou neverbální komunikaci, která začala již v těhotenství. Křik dítěte vnímá jako výzvu ke komunikaci v kterékoli době. Vítá výlučnou závislost bezmocného dítěte i silnou intimitu jejich vzájemného vztahu. Je si jista tím, že ona sama je prapůvodním zdrojem růstu a zrání dítěte. Stejně jako v těhotenství vnímá pevnou vazbu s dítětem, v níž oba dávají a oba jsou obdarováváni. Své ostatní vztahy a životní styl odsunuje na vedlejší kolej, a tak se občas stává, že zanedbává péči o sebe a své blízké.

Rizikovou je pro ni situace, kdy se třeba z důvodu nemoci nemůže dítěti bez vynuceného přerušení věnovat. Podobně ji ohrožuje konfliktní soužití s manželem, který pro ni bývá důležitým kontaktem se světem.

Joan Raphael-Leff nabízí psychoanalytický výklad rizik u obou skupin matek: ve zkratce lze říci, že podporující matky jsou ohroženy vynucenou separací, tedy ztrátou milovaného objektu. Regulující matky jsou ohroženy vynucenou jednotností, tedy ztrátou svého Já.

Oba typy matek mají své protějšky ve svých partnerech. Spolupracující otec již během těhotenství aktivně spolupracuje v přípravách na porod, čte příslušné knihy, navštěvuje s manželkou přípravné kursy. Prožívá jako úžasné to, že se dva lidé ve světě potkají a dají život třetímu. Těhotenství své ženy prožívá s povznesenou náladou, nebo naopak s úzkostí. To závisí na tom, jak vnímá ženinu schopnost unést své těhotenství. Po citové stránce se mnozí podporující otcové cítí frustrováni tím, že se nemohou přímo účastnit na bezprostřední komunikaci s dítětem a cítit všechny změny, které prožívá jejich partnerka. Po narození dítěte se mohou chovat jako jeho rivalové, nebo obětaví pečovatelé.

Otcové nespolupracující často přijímají zprávu o těhotenství své ženy s hrdostí, protože je to potvrzení jejich mužské role. Nemají ale dost schopnosti vcítit se do prožitku a nové zkušenosti své ženy. Netouží zúčastnit se porodu, ale tuto dobu bude trávit počesku s kamarády. Porod vnímají jako něco společného s magií, morbiditou a smrtí. Péče o dítě není komunikačním dobrodružstvím, ale málo občerstvující rutinou.

Koncepce podporujících a regulujících matek je zajímavou, ale nutně zjednodušující ilustrací. Doufám, že povede k respektu vůči oběma tendencím, protože obě dvě v sobě mohou zahrnovat zralé i nezralé formy chování. Obě mohou pomoci matce i dítěti k vytvoření vzájemného respektu i blízkosti, k povzbuzení k samostatnosti i kooperaci, i když jinou cestou. Důležité je být si vědom této dynamiky a pochopit, jak ovlivňuje každého z nás. Musíme také vnímat a chápat konkrétní podmínky, ve kterých se naše postoje utvářejí. I společenská očekávání a zdravotnické normy mají svůj, často značný, vliv - vzpomeňme, že moje generace byla brzy převedena na umělou výživu a svůj sunar jsme dostávali po přesně odměřovaných třech hodinách.

Přeneseme-li se do obecnější roviny, nejspíš zjistíme, že jde i o základní způsob přijetí sebe sama i lidí kolem nás.


DVA STYLY ČASNÉHO MATEŘSTVÍ


  matka podporující matka regulující
orientace dítě to ví nejlépe matka to ví nejlépe
identita matka osobnost
hodnota sociální role význam mateřství rovnost s partnerem
osobnost dítěte vrozená a rozvíjená stává se jí po cca půl roce
obraz dítěte je zranitelné, závislé, dávající je silné, vyžadující, nenasytné
péče o dítě flexibilní rutinní
cílem výchovy
je zvýšit u dítěte
spontaneitu předpověditelnost
krmení časté, přizpůsobující se podle plánu: určený čas i délka
pláč dítěte je volání, výraz křik, hluk
matčin spánek je přerušovaný nepřerušovaný
matka drží dítě v oboustranně pevném kontaktu jako předmět péče
komunikace vcítivá symbolika,
intuitivní interpretace
věcné signály,
objektivizující čitelnost
emoční zkušenost
z mateřství
stimulující, odměňující,příjemná nudná, vyčerpávající,omezující

Otázky k zamyšlení:


  • Jakou mám vlastní zkušenost dítěte s matkou?
  • Jaká jsou úskalí a klady obou přístupů?
  • Je možné takto popsat pouze ženu a pouze v mateřské roli?
  • Co mi chybí z druhého a přebývá z mého přístupu?
  • Čím to vyrovnávám?

Joan Raphael-Leff: Přístup k těhotenství, porodu a mateřství


  matka podporující matka regulující
těhotenství  
identita posílení identity ohrožení identity
emoční zkušenost pokračující vývoj výrazné změny
adaptace větší citovost a důvěra obrana proti ztrátě rovnováhy,
sebediscíplina, práce
snaha dosáhnout regrese sebedůvěry
1. fáze: fúze kontrola
převažující
emoční zkušenost
naplnění,rozkvět vyčerpanost cizím vpádem
dítě je zranitelné, obohacující nenasytné, parasitující
2. fáze: diferenciace separování se
emoční zkušenost pohrávání si s fantazií pevná očekávání
dítě je imaginární kamarád úkladný vetřelec
3. fáze: znovunavázání vztahu odloučení se
emoční zkušenost očekávání znovusjednocení přijetí porodu
dítě zvědavost na skutečné dítě pesimistická očekávání
porod  
emoční zkušenost přechodná nepříjemnost bolestivé postižení
porod snaha o přirozený porod analgetika, epidural...
první hodiny  
emoční zkušenost elace, znovusjednocení vyčerpání, vysvobození
vztah k dítěti blízkost, vřelost odtažitost, odcizenost
časné mateřství  
1. fáze fúze, symbiosa kontrola
2. fáze diferenciace separace
3. fáze znovunavázání vztahu odloučení se

Upravený text přednášky PhDr. Petra Goldmanna.

 

Ludmila Pivoňková 18. 08. 2015