Vyhledávání Menu

Jak mluvit s dětmi o smrti

Převzato z knihy Phyllis Chandlerová, Joan Burneyová: Až přijmete své dítě (Welcoming Your Child), Katolické arcibiskupství v Omaze, 1983 - 20. kapitola, "Smrt". Český překlad pro CPR Otto Musil.


"Smrt - to není zhasnutí světla, to je jen odložení lampy, neboť už svítá."


V křesťanské rodině přináší smrt směs smutku a žalu s nadějí a radostí. Truchlíme nad ztrátou milovaného člověka a oslavujeme jeho přechod do věčného života. Svým vlastním příkladem můžete poučit své dítě, že smrt je nejen konec, ale také začátek, ve který společně věří všichni křesťané.

Pro malé děti je pojem smrti obtížný k pochopení. Dokud nemá samo se smrtí nějakou zkušenost, třeba při ztrátě prarodiče, kamaráda nebo milovaného zvířátka, je pro ně smrt pouhým slovem.

Malé děti jsou zvědavé na smrt tak jako na všechno na světě. Pozorují s úžasem mrtvé ptáčky a hmyz. Když si hrají na "bitvu", střílejí po sobě a umírají i při hře na nemocnici. Vzápětí však oživnou a nejsou schopny pochopit konečnost smrti. Na rozdíl od většiny dospělých však hovory o smrti neodmítají.

Tento nedostatek strachu souvisí s dětskou neschopností plně porozumět významu smrti nebo si uvědomit vlastní smrtelnost. Od narození až do asi pěti let, kdy má malé dítě nedospělou představu o čase, nepochopí trvalý důsledek smrti. Dítě vidí smrt jako určité oddělení, ale ne něco konečného.

Když pak dítě stárne (ve věku od šesti do devíti), vyvíjí se vědomí, že smrt je něco trvalého, ale něco, co se stává starým lidem. Až později (v deseti) objeví dítě svou smrtelnost a na tomto stupni se s ním musí probrat plný význam smrti. Do té doby si většina dětí nedovede představit, že by jejich domov nebo rodina mohly dále existovat bez jejich přítomnosti. Jsou dosud středem svého světa a smrt je něco, co se stává druhým.


Diskutujte o smrti otevřeně


Poučení o smrti by mělo být postupné stejně jako v jiných oblastech učení. Odpovídejte na otázky svého dítěte upřímně a prostě. Máte možná přirozenou touhu ochránit dítě od znalostí o smrti a nepřipustit k němu nic bolestného. Jestliže mu však poskytnete informaci, když samo projeví zájem a připravenost na ni, vypořádáte se s tímto tématem nejlepším možným způsobem.

Dospělí často nemluví o smrti otevřeně, protože je to těžké pro ně, nikoliv pro dítě. Jak se vyrovnat s touto potíží? Příroda je výborným učitelem a mrtvý brouček nebo zlatá rybka může být dobrou životní zkušeností a příležitostí k diskuzi. Nejlepším způsobem poučení je využití výhody přirozených událostí tak, jak se staly.

Dovolte dítěti, aby se podílelo na zkušenosti smutku, byla-li vaše rodina postižena úmrtím příbuzného nebo přítele. Ochrana dítěte od bolestné zkušenosti nebo zábrana, aby vás vidělo zranitelné ve vašem smutku, způsobuje u dítěte strach a úzkost. Dítě cítí něco špatného, ale i svou izolaci od toho, co se děje. Rozsah zapojení dítěte závisí na jeho pocitech, ale měla by mu být dána příležitost se účastnit. Dítě chce být při tom, přičemž se rozumí, že se na něm nebude chtít, aby něco dělalo. Mělo by se s ním však počítat, pokud si to přeje.

To se týká i bdění u mrtvého a pohřbu. Také zde by se mělo účastnit podle svého rozhodnutí. Mohlo by se mu ublížit, kdyby zůstalo u kamaráda a celá rodina by zatím šla na babiččin pohřeb. Děti chtějí mít příležitost, aby řekly sbohem milovanému člověku stejně jako dospělí. Musíte dítěti vysvětlit situaci podle svých nejlepších schopností a pak je nechat rozhodnout, co bude pro ně příjemnější. Nenuťte dítě, aby se proti své vůli podívalo na zemřelého, neboť by to mohlo mít dlouhodobé negativní následky.


Křesťanskou víru lze snáze přijmout


Pro křesťany a ostatní, kteří věří ve věčný život, je snadnější smrt přijmout a vysvětlit. Malým dětem, i když to nemohou plně pochopit, můžete říci, že každý člověk má tělo a duši a že po smrti tělo odumírá, ale život duše pokračuje. Dítě bude spíše ochotno přijmout rozloučení s milovaným člověkem při smrti a pohřbu, bude-li vědět, že nějaká část toho člověka žije dále.

Pozor na to, když dítěti říkáte, že dědečkova duše je šťastná u Pána Boha v nebi, dítě se může divit, proč musel jít dědeček do nebe, aby byl šťasten. Logickým důsledkem toho je, že něco nebo někdo ho činil na zemi nešťastným. Je snad lépe vysvětlit to tak, že dědečkovo tělo bylo moc nemocné (nebo moc staré, moc bolavé), než aby je mohl ještě používat, a tak duše tělo opustila a je teď v nebi. Důležité je, abyste sdíleli s dítětem názor, že máte tělo a duši, že spojené tělo a duše žije na zemi jen chvíli a pak jde duše do nebe.

Když se vás dítě zeptá na příčinu smrti, odpovězte mu, jak nejpřesněji umíte. Můžete mu říci, "dědovo srdíčko už bylo opotřebované". Není dobré říkat dětem, že mrtvý člověk spí. Dítě by si mohlo myslet, že spánek a smrt jsou podobné, a bálo by se pak spánku.


Děti truchlí rozličně


Nesmíte se divit, když vaše dítě nebude smutné tak jako vy, i když se bude jednat o člena rodiny. Osmileté dítě řeklo knězi, "včera byla velká legrace, moje maminka měla dítě a ono umřelo". Šestiletá holčička, jejíž tatínek zemřel, měla radost, že přijelo tolik příbuzných na pohřeb. Myslela jen na to, jak si bude hrát se sestřenicemi.

To neznamená, že by tyto děti byly necitelné. Ta holčička měla svého tatínka opravdu ráda a byla z jeho smrti smutná, ale protože byla dítětem, jako dítě reagovala. V té době prostě nemohla pochopit plný dopad ztráty.

Děti by se měly povzbuzovat, aby vyjádřily svůj pocit ztráty způsobem, který je jim vlastní. Dítě třeba řekne, "a kdo si teď bude se mnou házet míčem?" Vyjadřuje tak své vědomí, že nějaký člověk odešel a co pro ně znamenal, co ztratilo.

Pro děti je důležité, aby se udržovala živá památka na ty, které milovaly. Ukažte svému dítěti obrázky zemřelého a připomeňte nějakou zvláštnost z jeho života. Řekněte třeba, "dědeček měl tak rád růže". Tím si dítě uvědomí, že se má na zemřelého vzpomínat jako na součást života.


Buďte pravdiví a citliví k dětským potřebám


Pocity smutku vašeho dítěte pokládejte za stejně důležité jako své vlastní. Děti jsou citlivé na to, co se děje kolem nich, a je pro ně nepříjemné, když se jim při řešení nějakého problému řekne, "jdi si hrát!" Lepší je vysvětlit, že pláčete, protože někdo umřel a je vám z toho smutno. Dítě potom už bude vědět, proč jste rozrušeni. Bude také vědět, že pocit smutku a pláč, když někdo umře, jsou v pořádku.

Děti si často představují věci, které jsou mnohem horší než pravda, nemají-li všechny potřebné informace. Malý chlapec, jehož otec zemřel na srdeční mrtvici, by si to mohl klást za vinu, protože ho rozhněval, když si neuklidil hračky.

Také komentáře jiných lidí mohou ovlivnit dětské myšlení. Když dítě ztratí matku, řeči jako, "to poslední dítě jí zničilo zdraví", jsou ohromně škodlivé a způsobují zbytečný pocit viny. Proto je zvlášť důležité povzbuzovat dítě, aby o svém chápání smrti mluvilo. Přitom pak opravíte nesprávné názory nebo nepřesné informace.

V křesťanské rodině je smrt konec a také začátek a záleží na vašem příkladu, abyste o tom své dítě poučili.


* * *

 

Ludmila Pivoňková 18. 08. 2015