Vyhledávání Menu

Postižené dítě

Převzato z knihy Phyllis Chandlerová, Joan Burneyová: Až přijmete své dítě (Welcoming Your Child), Katolické arcibiskupství v Omaze, 1983 - většina 18. kapitoly "Tělesné vady". Český překlad pro CPR Otto Musil.


"Právě, když jsem se chystal, ...


... že vypluji ven, zaklepal mi Pán na rameno: 'Travisi, mám pro tebe zvláštní poslání! Staneš se velmi zvláštním malým chlapcem, kterého budu používat, abych se dotkl a požehnal životy mnoha lidí... Nezapomeň, že ti budu pomáhat... Budu tě dávat lidem, kteří Mne milují a znají Mne skrze Krista... Chci, abys vyšel na svět a připomněl lidem, že je miluji bez ohledu na jejich rozdíly a proto, že milují jeden druhého!'... A tak jsem, lidi, tady... vzrušen tím, že žiji... vzrušen, že se podílím na Božím poselství lásky. Potřebuji vaši pomoc... zacházejte se mnou jako s kterýmkoliv jiným malým chlapcem. Miluji vás."

Travis

Výňatek z oznámení o narození Travise Johna, který přišel na svět s Downovým syndromem.


Úvod


Každé dítě je darem, projevem Boží lásky a každý život má pro Boha cenu. Avšak přijetí dítěte se zvláštními potřebami může být pro rodiče obtížnou zkušeností.

V době, kdy si vytváříte představu o svém rodičovství, máte ve své mysli před sebou také obraz dítěte, které budete mít. Představujete si, bude-li to chlapec nebo děvče. Dítě vašich snů je asi přitažlivé, inteligentní, půvabné, atletické postavy atd. Vaše dítě je vždycky spokojené, hodně se směje a každý cítí, že jste opravdu šťastni, že máte tak rozkošného potomka.

Až když dítě přijde, musí představy ustoupit skutečnosti. Možná, že je miminko hezké, ale má koliku a hodně pláče. Máte možná holčičku, jak jste chtěli, ale místo zlatých kadeří je bez vlasů. Dítě vašich snů je rychle nahrazeno dítětem skutečným, které je nyní součástí vašeho života a i když má drobné nedokonalosti, cítíte, že žádné jiné dítě vám není tak drahé.

A co se stane, když dítě vašich snů je nahrazeno dítětem s vážnými problémy - dítětem s rozštěpem patra, s duševní zaostalostí, s pokřivenými údy, postiženo hluchotou nebo slepotou? Co když má zdravotní potíže, jako předčasnou dospělost nebo srdeční vadu?

Obyčejně je narození takového dítěte uvítáno se smutkem a lítostí. Přátelé a příbuzní si nejsou jisti, zda mají blahopřát nebo projevit účast. Je to pro ně nepříjemné a nepohodlné. Rodiče jsou zklamáni při pomyšlení na neúspěch, když chtěli přivést na svět zdravé "normální" dítě.

Rodiče postiženého dítěte obvykle prožívají řadu pocitů podobných těm, když někdo milovaný zemře. Otřes, vzdor, hněv a vina jsou normálními součástmi smutku nad ztrátou zdravého dítěte, které chtěli mít. Současně se musí naučit přijmout to skutečné dítě, které nyní bude součástí jejich života.

Spatření a přijetí Krista a Otce v dítěti je výsadou rodičů, ať už je dítě postižené nebo ne. Každé dítě je cenným darem Božím.


Důležitost sebeúcty


Vyvinout pocit vlastní hodnoty a jedinečnosti je pro dítě s nějakou vadou důležité, možná důležitější než pro jiné děti. Takové dítě zažije mnoho potíží. Důvěra a odhodlanost, vycházející z vědomí vlastní hodnoty přijetí ostatními, může být pro dítě, které se bude muset s takovými problémy vypořádat ohromnou podporou.

Někdy teprve postižené dítě přiměje druhé, aby si uvědomili, jak jedinečné a zvláštní vlastně dítě je. Kvůli své vadě bojuje, aby se naučilo chodit nebo mluvit a ti okolo začínají oceňovat, kolik úsilí a cviku tyto zdánlivě jednoduché věci vyžadují. Výsledkem je nové pochopení každého dětského zápasu za ovládnutí základních vývojových úkolů.

Postižené dítě se obzvláště potřebuje poučit o Bohu a zakusit Jeho bezpodmínečnou lásku. Ujištění, že je přijato bez jakýchkoliv výhrad, je důležité pro dítě, které bude často neschopno úspěšně s ostatními soutěžit o výsledky a uznání. Jeho přijetí ostatními jen proto, že existuje, a ne proto, co dělá, bude mít pro ně zásadní význam.

Schopnost pochopit náboženské myšlenky může být ovlivněna například duševní zaostalostí, ale každé dítě si může uvědomit Boží péči a lásku ke každému z nás, neboť jsme jedinečnými částmi Jeho stvoření.

Schopnost rodičů přijmout dětskou vadu je hmatatelným důkazem bezpodmínečné Boží lásky. Rodiče, kteří jsou schopni přijmout takové dítě, budou s velkou pravděpodobností také mít dítě, které přijme samo sebe.

Rodiče musí sdělovat své smýšlení slovy nebo činy: "Přijímáme tě takového, jaký jsi. Jsme zde proto, abychom ti pomohli dokázat to nejlepší s tím, co ti Bůh dal." Dítě tak pocítí podporu k tomu, aby přijalo sebe. Láska a přijetí rodičů také zajistí příklad pro ostatní.


Jednejte na základě skutečnosti


Přijetí dítěte ovšem znamená postavit se tváří v tvář podmínkám tělesné vady. Duševně zaostalé dítě by se nemělo vést k přesvědčení, že "všechno dohoní". Dítěti, které nemá prsty na jedné ruce, by se nemělo říkat, že mu narostou, až bude větší. Přehnaná ochrana může poškodit důvěru v druhé i důvěru v sebe. Dítě má právo na realistické naděje do budoucnosti.

Své přijetí můžete také vyjádřit tak, že se budete zabývat podmínkami danými vadou otevřeně. Dítě s dřevěnou nohou chce běhat po pláži jako každé jiné. Nevidomému dítěti se také bude líbit na pouti. Je rozdíl předstírat, že vada neexistuje, nebo ji přijímat jako každodenní skutečnost. Viditelná vada může přitahovat zvědavé pohledy, poznámky nebo i výsměch, ale držet takové dítě doma zavřené před ostatními není přijatelné řešení. Přijímá-li dítě lásku a bezpečí od své rodiny, bude také schopné si poradit s případnými zápornými reakcemi jiných lidí na svou vadu.

Všichni jednotlivci, včetně těch postižených, mají určité vlastnosti, které lze oceňovat a obdivovat. Pomoci postiženému dítěti, aby se ztotožnilo s těmito přednostmi a pozitivními vlastnostmi, v něm bude vytvářet sebedůvěru.

Spíše než abyste je litovali a chránili pro jejich neschopnost, potřebují tyto děti uznání a obdiv druhých za to, co dokážou. Rodiče mohou v tomto procesu pomoci zdůrazněním věcí, které dítě již s úspěchem zvládne. Dítě, které nemůže chodit, dokáže třeba druhé pobavit nejrůznějšími proměnami výrazu tváře. Zaostalé dítě může kreslit krásné obrázky. Nedoslýchavé dítě se může naučit skákat se švihadlem mnohem rychleji než kamarádi.

Růst a vývoj postiženého dítěte bývá v některých ohledech pomalejší anebo obtížnější. Neznamená to však, že by zde nebyly předpoklady pro pokrok. Jeho pokrok bude pomalejší než u druhých dětí, ale je třeba se soustředit na jeho schopnost učit se a vyvíjet, nikoliv na případné nedostatky. Pro dítě je povzbuzující posuzovat pokrok, který udělalo za měsíc nebo za rok spíše než ho srovnávat s bratranci nebo s dítětem ze sousedství.


Důležitá je přesná znalost


Existuje dobrá myšlenka povzbuzovat vaše dítě i ostatní, aby se ptali. Nedostatek znalostí často způsobuje, že si lidé představují věci mnohem horší než ve skutečnosti jsou. Dítě, které nereaguje, když na ně někdo promluví, může být pokládáno za domýšlivé, dokud se nevysvětlí, že je nedoslýchavé.

Mnoho lidí, včetně dospělých, si stále myslí, že tělesné vady jsou nějak nakažlivé a váhají navazovat styk s někým, kdo je postižen. Je třeba začít diskusi a nečekat na otázky, když vidíte, že druzí mají nepřesné informace nebo nesprávné názory o dětských vadách.


Důležitá je kázeň


Chování postiženého dítěte se může nesprávně svádět na jeho neschopnost, když se ve skutečnosti jedná o normální vývojový stupeň nebo o důsledek nedostatku kázně. Někdy rodiče své postižené děti litují nebo se domnívají, že je nemohou naučit přijatelnému chování. Takový postoj by mohl problémy dítěte zvětšit a ovlivnit jeho vývoj více než samotné postižení.

Když jsou v rodině další děti a má-li se vyhovět potřebám všech, mohou nastat potíže. Dítě s poškozeným mozkem třeba působí rozkol a nebere ohledy na práva sourozenců. Rodina musí obětovat vánoční stromek, protože jejich nadměrně aktivní syn strhává ozdoby nebo celý strom převrátí. Rodiny si často odříkají dovolené a pobyty v přírodě, protože takové akce jsou pro postižené děti obtížné.

Potřeby a práva rodiny se však musí brát v úvahu a pokud je třeba kompromisů, nemělo by být rozhodnutí vždycky ve prospěch jen určitého jedince.

A tak může postižené dítě zůstat u příbuzného, zatímco zbytek rodiny půjde do kina. Nebo se musí u dveří udělat zámky, aby bylo možné zachovat soukromí nebo ochránit cenný majetek.

Zdravé děti se mohou ze svých zkušeností s postiženým sourozencem učit trpělivosti, snášenlivosti a nesobeckosti, ale mohou se také zlobit a vzdorovat, když poznají, že s nimi rodiče zacházejí nespravedlivě, protože dávají přednost zvláštním potřebám sourozence. Na druhé straně mohou také postiženým dítětem pohrdat, jestliže ostatní v rodině zacházejí s ním nespravedlivě.

Postižené dítě někdy zvyšuje napětí v rodinných vztazích. Často vznikají dodatečné náklady na lékařskou péči, výchovu, poradny apod. Nevyřešené otázky, týkající se dětských problémů, pokroku a budoucnosti, vedou k obavám. Nastanou třeba potíže se sháněním pečovatelky, když si chtějí rodiče večer někam vyjít.

Kritičtí členové rodiny a sousedi mohou přispět k pocitům rodičů, že jsou vinni a že na své úkoly nestačí. Takové faktory jsou příčinou většího podílu rozvodů manželství s postiženými dětmi, než je všeobecný průměr.


Nabízí se podpora


Dnes se nabízí rodinám s postiženými dětmi rozmanitá podpora. Nejlepší podporu mohou poskytnout rodiče, kteří mají tytéž nebo podobné zkušenosti. Existují i organizace takových rodičů. Je třeba je vyhledat a používat jejich služeb.

Dnes se také nabízí více lékařských, vzdělávacích, psychologických a finančně podpůrných služeb pro rodiny s postiženými dětmi. Je mnoho výborných knih pro rodiče i jejich postižené děti.

Pro postižené dítě je však ze všeho nejdůležitější, aby bylo přijato a zacházelo se s ním jako s dítětem. O tento základní předpoklad se musí opírat vztah dítěte s rodiči, učiteli, přáteli a rodinnými příslušníky. Každé dítě si zaslouží lásku a úctu, protože bylo stvořeno Bohem. Podle slov Genesis (1,31): "Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré".

Podle slov Travise Johna: "Potřebuji vaši pomoc ... zacházejte se mnou jako s jakýmkoliv jiným malým chlapcem. Miluji vás."


* * *

 

Ludmila Pivoňková 18. 08. 2015