Vyhledávání Menu

Rodiče, děti a televize

Převzato z knihy Phyllis Chandlerová, Joan Burneyová: Až přijmete své dítě (Welcoming Your Child), Katolické arcibiskupství v Omaze, 1983 - 19. kapitola. Český překlad pro CPR Otto Musil.


Úvodem


Současní pedagogové a dětští psychologové vyjadřují starost nad vlivem, který má na děti televize a jiné sdělovací prostředky. Tento vliv by zřejmě měl být dobrý a pozitivní, ale často tomu tak není. Pro vás, jako rodiče, je důležité vědět, jak byste měli kontrolovat vliv televize a jiných prostředků, aby se uplatňoval v životě dítěte podle vaší vůle.

Počáteční vývoj dítěte je ovlivňován mnoha věcmi. Důležitější a silnější než cokoliv jiného je ovšem váš styk s dítětem. Jsou však také jiní činitelé, působící na jeho postoje a chování.

Mezi nimi jsou i různé sdělovací prostředky, obzvláště televize, ale také rozhlas, knihy, desky, časopisy a noviny.

Protože všechny tyto sdělovací prostředky přicházejí přímo k vám domů, stávají se součástí prostředí, v němž dítě vyrůstá. Jsou stále po ruce, a jsou tak nositeli vašeho souhlasu, ať už přímo ve vašem příkladu nebo slovech nebo přímo, prostě proto, že tu jsou.


Dobré a špatné zprávy


V nedávných letech byla věnována velká pozornost zápornému vlivu televize. Mluví se o ní jako o návykové záležitosti a srovnává se s drogami. Odsuzuje se kvůli násilí a sexu, nízké úrovni a polopravdám, jimž jsou děti vystaveny.

Starosti týkající se televize jsou oprávněné. To však je pouze polovina pravdy. Televize může mít také zdravý vliv na vývoj dětí. Může přispívat k jejich výchově, bavit je i ujasňovat jim stupnici hodnot. Může vyvolat cenné diskuze mezi členy rodiny. Povinností rodičů je dbát o to, aby měla televize doma dobrý a užitečný vliv.

Totéž lze říci také o ostatních sdělovacích prostředcích. Knihy mohou být mocnými pomocníky dětí v jejich porozumění světu. Dítě může získat znalosti o tom, co znamená příchod nového miminka, rozvod, pobyt v nemocnici, stěhování, smrt atd. poslechem příběhů o jiných dětech, které se s takovými událostmi ve svém životě už setkaly. Čtyřletý kluk, mající úzkost z první návštěvy u zubního lékaře, se může upokojit, když mu někdo přečte knížku, kde se popisují postupy a nástroje používané v zubní ordinaci.

Důležitosti vlivu televize na dětský vývoj se věnuje více pozornosti než jiným sdělovacím prostředkům. Když přibyla kabelová televize a elektronické hry, postavení televizoru v domácnosti se ještě upevnilo, a jeho vlivy by proto měli rodiče pochopit.

Dokonce i malé děti ve věku od dvou do pěti let sledují (v USA) televizi v průměru 30 hodin týdně. Mnohé ze sledovaných pořadů obsahují fyzické násilí. Dítě s omezenými životními zkušenostmi nemůže rozlišit uměle vytvořené situace v mnoha pořadech od skutečnosti.


Tak co má člověk dělat?


To jsou prvky, které se vy jako rodiče musíte snažit kontrolovat. Jaký vliv chcete, aby mělo sledování televize na vaše dítě? Jak dlouho by se mělo dívat? Co tím bude dítě postrádat a jaké řeči se vedou při sledování televize? Je televize učitel nebo výhodná pečovatelka o dítě?

Nejprve se musí uvážit celkové množství času, které dítě stráví při televizi. Mnohé pořady jsou pro děti výborné, ale přece jen byste nechtěli, aby je váš syn nebo dcera sledovali po celý den.

Jedním z důvodů, proč působí televize tolik starostí, je skutečnost, že se od diváka nic nevyžaduje. Nemusí myslet, jednat, mluvit, dokonce ani obracet stránky. A to malé děti musí dělat, aby se učily. Musí nakládat písek do vozíku, počítat, kolik přijde vidliček na stůl, promluvit s maminkou o motýlovi na dvoře a dohadovat se s kamarády, kdo je na řadě v jízdě na tříkolce.

Pasivní povaha sledování televize je v rozporu s aktivními zkušenostmi při učení. Proto doporučuje většina odborníků pro děti předškolního věku nejvýše jednu hodinu televize denně, bez ohledu na druh pořadu, jehož se to týká.

Násilí, které je v mnoha televizních pořadech tak běžné, je další oblastí působící starosti. Studie dokazují, že v dětských pořadech je mnohem více násilí než v hlavních večerních pořadech. Kreslené grotesky jsou násilím přímo přeplněny. Děti přitom nemají zkušenosti, aby rozlišily, co je skutečné a co vymyšlené. Naprosto věří tomu, že jejich oblíbený hrdina z grotesky byl rozmačkán parním válcem, vyhozen do povětří dynamitem a shozen s útesu, přičemž se mu vůbec nic nestalo.

Jedním z účinků násilí v televizi je, že násilí ve skutečném životě má na děti menší vliv. Stávají se méně citlivé k tragédiím, které se opravdu staly, a mají sklon reagovat na ně s lhostejností.

Někteří odborníci, kteří studovali účinky násilí v televizi, věří, že je příčinou agresivního chování dětí. Jiní s tímto závěrem nesouhlasí.

Televize má rovněž sklony předvádět život nerealistickým způsobem. Děti, které nemají tu zkušenost, aby řekly "tak to přece v životě nechodí", věří často tomu, co vidí. Tříletý chlapec skočil ze střechy rodinného auta jako jeho oblíbený super-hrdina, narazil si hlavu a byl několik hodin v bezvědomí. V jiné situaci se dva čtyřletí chlapci rozhněvali na kamaráda a oba se rozhodli přinést si z domova nůž a probodnout ho. Mysleli si, že bude "jen trochu krvácet" a pak bude v pořádku, protože to tak bylo v televizi. Naštěstí byl jejich plán odhalen dříve, než mohli způsobit vážné zranění nebo dokonce smrt. Děti nechápou, že díky filmovým technikám a pod. vypadají věci na obrazovce jinak než ve skutečnosti.

Tendence dětí věřit tomu, co vidí, ovlivňuje také časté sledování televizních reklam. Věří tomu, že po jednom druhu chleba více vyrostou, že ústní voda přináší romantiku, a že "praví" muži pijí určitý druh piva. Nechápou, že účelem reklam je prodávat nějaké zboží.


Pozitivní kroky k přeměně televize na pozitivního činitele


Důležitou otázkou v jakékoliv diskuzi o tom, jaký vliv má televize na děti, je, co děláte vy jako rodiče, aby měla vliv pozitivní.

Především váš příklad bude působit více než cokoliv jiného. Jak často se díváte na televizi vy a na jaký druh pořadů? Jste příkladem při jiných činnostech ve volném čase, jako je čtení, sport, různé práce a koníčky? Jestliže včas vzbudíte u dítěte zájem a ocenění takových věcí, jeho sklon spoléhat na televizi se zmenší.

Věnujte čas tomu, abyste se seznámili s pořady, které vaše dítě sleduje. Dívejte se s ním, je-li to možné, abyste je mohli upozornit na věci, kterým nerozumí, nebo vysvětlit něco, nač se zeptá. Povzbuzujte dítě, aby se ptalo na to, co vidí, na motivy, výsledky, alternativy apod.

Ptejte se sami, jako "myslíš, že by bylo pěkné udělat tu věc?" nebo vyjádřete svůj názor slovy "jsem rád, že ten chlapec řekl tatínkovi pravdu". Tak lze potlačit veškerý negativní vliv, který by se případně mohl z televize projevit.

Tohoto způsobu budete ve skutečnosti používat k poučení svého dítěte o hodnotách, které sami uznáváte. Někdy je při sledování pořadů o sexualitě, tělesných vadách, zneužívání dětí nebo rozvodu vhodná příležitost k diskuzi o těchto záležitostech. Dítě by mělo vědět, že podobné věci jsou součástí života a že může tímto způsobem dostat správné informace. Je to lepší, než kdybyste své dítě izolovali a riskovali, že se poučí z nespolehlivých zdrojů.

Můžete rovněž omezit dobu sledování televize. Dá se to udělat mnoha způsoby. Dovolíte třeba jen sledování určitých pořadů nebo jen v určitou vymezenou dobu. Je dobré vyžadovat, aby dítě střídalo televizi s jinou činností.

Účinky televize lze také zmenšit tím, že dítěti zajistíte setkání s jinými zkušenostmi. Čím více bude mít zkušeností přímo ze života, tím menší bude vliv televize. Využijte příležitosti k argumentaci s reklamními hesly. Zkoumejte výrobek v obchodě, abyste zjistili, je-li opravdu lepší.

Při vhodné příležitosti mluvte s dítětem o rozdílu mezi "skutečným" a "předstíraným", aby umělo to i ono rozlišovat. Pro děti je často velkým překvapením, když se dozvědí, že rodiny v televizi jsou jen "předstírané". Pokud si pak uvědomí, že tam herci hrají jen své role, pochopí, že všechno, co přitom dělají, je jenom "předstírání".

Jindy zas můžete vysvětlit, jak se v televizi vytvářejí iluze. Že lidé ve skutečnosti neletí, neuhodí jeden druhého, nesedí v autě, které spadne do propasti, nevidí skrze stěny atd.

Zakážete-li sledování nějakého pořadu, ať se dítě dozví proč. Děti možná nepochopí váš způsob myšlení, ale ocení, že vaše rozhodnutí vychází ze starosti o jejich zájmy.

Druh sdělovacího prostředku, jaký si vyberete pro svůj domov a rodinu, by měl být ve shodě s vašimi cíli. Katolická rodina by měla být obrazem křesťanských hodnot v každém životním aspektu. Druh a kvalita sdělovacích prostředků ve vašem domově se stávají důležitou součástí vaší domácí církve.


* * *

 

Ludmila Pivoňková 18. 08. 2015