Vyhledávání Menu

Stáváme se rodiči

Převzato z knihy Phyllis Chandlerová, Joan Burneyová: Až přijmete své dítě (Welcoming Your Child), Katolické arcibiskupství v Omaze, 1983 - první oddíl "Stáváme se rodiči". Český překlad pro CPR Otto Musil.


Rodičům novorozeněte


"Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

Tato krásná slova jsou zaznamenána v evangeliu sv. Marka (9, 37). Je to jedno z mnoha míst v Novém Zákoně, kde Ježíš mluví o své lásce k dětem. Od okamžiku početí závisí uspokojování potřeb vašeho dítěte na vás. Po narození vyživujete jeho tělo potravou. Oblékáte ho teple a zajišťujete pro něj bezpečný a pohodlný domov. Dbáte, aby si mělo s čím hrát a abyste mu vyhověli, kdykoliv zatouží po lásce a pozornosti. Péče o potřeby vašeho dítěte nezáleží na jiných lidech. Ti druzí mohou snad pomoci, ale vy víte, že je to především vaše záležitost a povinnost.

Totéž platí o rozvoji víry vašeho dítěte. Sami musíte pečovat o jeho duchovní růst, stejně jako to děláte, pokud se týká těla. Vaše malé dítě je závislé zcela na vás, na vás je, abyste ho vedli a podporovali růst jeho víry. Budete to vykonávat nepřetržitě, vytvářením každodenních zkušeností, které jsou pro něj základem života v rodině.

Jako rodiče máte jedinečnou příležitost přijmout Ježíše ve svém dítěti. Vaším prostřednictvím mu bude sdělena Boží láska. Pod vaším vedením pozná váš syn nebo dcera ty hodnoty, které sdílí Ježíš s námi v Jeho slovech a příkladu. Vaše dítě vám navíc pomůže rozvíjet vlastní víru tak, jak by to činil Ježíš, kdyby žil ve vašem domově.


1. AŽ PŘIJMETE SVOJE DÍTĚ


 "Dítě je neocenitelné požehnání i starost." (Mark Twain)

Narození dítěte je velká událost v každé rodině. Ať už je to vaše první dítě nebo páté, bude to znamenat mnoho citových zážitků v době, kdy se vám bude plnit vaše očekávání a naděje, že se stanete otcem nebo matkou. Vaše pocity mohou přecházet od radosti a vzrušení až po obavy a strach. Přijdou chvíle, kdy budete na nastávající událost pohlížet jako na skutečné požehnání. To jsou normální pocity v procesu přípravy na rodičovství.

Rodiče jsou jedinečnou a zvláštní součástí Božího plánu. Dítě představuje nejen stvoření nového života, dané vaší vzájemnou láskou, ale také podíl Boží lásky v procesu stvoření. Především jako rodiče se podílíte na prvopočátečním vývoji Božího daru, jakým je život.

Zažijete časy zkoušek a časy vzrušení, až se budete na rodičovství připravovat. Tím, že si uvědomíte důležitost svého poslání, budete se moci snáze s těmito pocity vyrovnávat.

Je důležité, abyste pochopili, že vztah k vašemu dítěti začíná už dlouho před jeho narozením. Toto přípravné období bude mít pro vás jako rodiče zvláštní význam, jedná-li se o první dítě. Rozmanité pocity, které zažijete, jsou normální. Nacházíte se totiž v prvním z několika stádií rodičovství.


Vytváření představ


 V době, kdy očekáváte dítě, si budete velmi brzy vytvářet představy o sobě jako o rodiči, o svém partnerovi jako rodiči a o dítěti, které budete mít. To vám usnadní přípravu na nastávající životní změny. Vaše představy budou vznikat na základě vašich zkušeností, vašeho dětství, toho, co jste se naučili a co si myslíte o tom, jací by rodiče měli být. Budou to představy jedinečné, neboť také vy a váš partner jste jedineční. Když se pak začnete se svým dítětem poznávat, budete vzájemně oceňovat své originální rysy a vyvine se mezi vámi zvláštní, jedinečný vztah.

Tento proces nazýváme vytvářením svazku nebo oddanosti. Dítě musí mít někoho, v něhož by mohlo mít důvěru při uspokojování svých potřeb lásky a bezpečí. Musí obzvláště v prvních měsících života poznávat, že se svět o něj zajímá a že jeho potřeby budou uspokojeny.

Pokaždé, když na tyto potřeby budete reagovat, přijmete ve svém dítěti Ježíše a současně i dítě začne ve vaší lásce a péči poznávat milujícího a pečujícího Boha.


Dokonalost není lidská vlastnost


 Ovšem, že nebudete dokonalým rodičem. Nikdo není. Každý rodič časem zakusí záporné pocity a není vždycky schopen reagovat na dětské potřeby s láskou a účastí.

Uvědomte si, že takové pocity jsou normální. Dochází k nim zejména tehdy, když vaše vlastní potřeby nejsou uspokojeny, když jste unaveni a zklamáni. Celodenní péče o malé děti bez styku s dospělými může být únavná. Krmení uprostřed noci je zřídkakdy zdrojem velké radosti. Je důležité, abyste pečovali o sebe, fyzicky i emocionálně, ve svém zájmu i v zájmu svého dítěte. V té době vám pomůže, když neztratíte smysl pro humor a uvědomíte si, že vaše dítě vyroste


Změna vztahů


 Nové dítě přináší s sebou do rodiny úpravu vztahů. Tento nepatrný človíček přidá nový rozměr lásce, kterou se navzájem milujete vy a váš partner, a vy budete sdílet pocit bázně a údivu nad tím, jak se tvůrčí síla Boží projevuje přímo na vašich životech.

Bude se vám však zdát obtížné najít čas jeden pro druhého. Snažte si ten čas udělat. Váš vzájemný vztah bude pro vaše dítě stejně důležitý, jako váš vztah k němu samotnému. Vaše dítě se bude učit ze způsobů, jak spolu mluvíte, dotýkáte se jeden druhého, díváte se a smějete se jeden na druhého. To bude základem pro jeho vztahy k druhým a k Bohu. Uspokojivý vztah k našemu partnerovi by neměl zaujímat až druhé místo za dítětem. Zde znova platí, že dbáte-li o sebe, je to dobré i pro vaše dítě. Dobrá rada otcům: nejkrásnější věc, jakou můžete pro své dítě udělat, je milovat jeho matku.

Dokonce i tehdy, když už děti máte, bude přijetí nového dítěte zvláštní a rozdílné. Protože jste neustále v procesu "stávání se něčím", v procesu růstu a učení, vstoupí každé z vašich dětí do rozdílné rodiny. Žádné dvě děti nejsou naprosto stejné, a tak bude nový vztah vždycky novou zkušeností a znovu a znovu se o rodičovství něčemu naučíte bez ohledu na to, kolik dětí už máte.


Oplýváme praktickými příručkami


 K dostání je mnoho výborných knížek, nabízejících nejrůznější rady rodičům, jak vychovávat normální zdravé děti. Takové knížky vás však mohou splést, protože "odborníci" spolu vzájemně nesouhlasí. Bylo by nesprávné, kdyby chtěl kdokoliv přizpůsobit svou rodinu ideálu "dokonalé" rodiny, jaký si kdosi vymyslel. V rámci vašich zvláštních a jedinečných vztahů si totiž musíte vytvořit svůj vlastní styl.

Rodiče by se neměli nechat dát ovládat strachem a nerozhodností. Nejlepším řešením je poslechnout si a přečíst názory odborníků, problémy prodiskutovat s důvěryhodnými rodiči, kteří už jistých úspěchů dosáhli, a pak důvěřovat vlastním schopnostem. Jen vy sami jste schopni si uvědomit svou jedinečnou situaci a okolnosti příznivé jak pro vás, tak i pro vaše děti. Uděláte dobrou práci prostě proto, že chcete.

Existuje několik tajemství úspěchu pro ty, kteří chtějí zůstat dobrými rodiči. Jedno z nich je, že "odborníci" by se měli využít k tomu, aby se člověk od nich naučil vše, co jen může, o vývoji dětí. Když pak jsou už rodiče znalí těchto věcí, nabudou přizpůsobivosti a sebedůvěry. Výsledkem pak přesto nebudou dokonalé děti, protože i zcela normální a zdravé dítě někdy zlobí a jsou s ním potíže. Jste-li však informováni, budete si vědět spíše rady.

Uvědomte si svou jedinečnost a buďte opravdu tím, čím jste. Nezapomeňte, že jako rodiče jste spolutvůrci s Bohem a že On vás podpoří při plnění tohoto radostného úkolu. Proste Boha o to, aby vás vedl a modlete se denně za své děti. Poznáte, že není lepšího způsobu, jak se přiblížit tajemství Božímu, než když se zabýváte vývojem a růstem dětí.

Přijměte své dítě. Budete zakoušet zvláštní dar, který je symbolem Božího vztahu k vám.


2. PROČ NÁBOŽENSKY ZALOŽENÁ RODINA?


"Vy jste luky, z nichž se vypouštějí vaše děti jako živé šípy ..." (Chalíl Džibrán)


Domov - nejdůležitější škola


Zkušenosti, pomáhající vytvořit hodnoty, charakter osobnosti a zájmy vašich dětí, vznikají již před jejich narozením. Do té doby, než dítě začne asi v šesti letech chodit do školy, se naučí mnohému z nejrůznějších oblastí vědění, a vy jako rodiče budete jeho prvními učiteli. Nikdo jiný neovlivní vývoj vašeho dítěte do té míry jako vy v těchto prvních letech.

Tento fakt platí i pro náboženský vývoj. Jste-li náboženská rodina, může získat vaše dítě v těchto letech dobré základy k náboženství. V Příslovích (22, 6) čteme: "Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne."


Křest je první krok


 Prvním krokem při vstupu do katolické církve je svátost křtu. Klade se při něm důraz na ochotu a schopnost rodičů pěstovat víru svých dětí i po křtu, v létech, kdy se vytváří její základ. V mnoha farnostech se nabízejí programy přípravy, aby se rodičům pomohlo při rozvoji jejich víry, a to jak v jejich domovech, tak i ve farním společenství.

Křest - očištění vodou s účinkem živého Slova - nás činí podílníky na Božím životě a přijímá nás do Boží rodiny. Promluvte si se svým knězem přibližně dva měsíce před tím, kdy byste chtěli křest svého dítěte uskutečnit, aby bylo dost času na přípravu a pokyny. Ve farních kostelech se někdy koná křest při nedělní mši svaté. Rodina, přátelé a věřící tak přijímají vaše dítě do společenství víry.

Po křtu se stane váš domov základnou náboženských zkušeností vašeho dítěte. K tomu patří návštěva mše svaté a modlitby při jídle a před spaním. Má-li náboženství v dětském životě zakotvit, musí dítě vidět, že i vy ve svém životě uznáváte cenu modlitby a bohoslužby.

Tato praxe však není zárukou plného duchovního rozvoje malého dítěte.


Každodenním životem vyučujete duchovním hodnotám


 Význam Boží lásky lze pochopit z láskyplných vztahů mezi členy rodiny. Základna duchovních hodnot vyrůstá z každodenní zkušenosti. Odpouštění v rámci rodiny učí lásce, s jakou odpouští Bůh. Rodičovský trest učí děti bázni před trestajícím Bohem.

Neexistuje rozdělení na ’čas pro náboženství’ a ’čas pro to ostatní’. Dítě se učí náboženství jako životnímu stylu tím, že je součástí rodiny, která žije křesťanskými hodnotami v každodenním životě.


Rodina jako domácí církev


 Následující myšlenky vycházejí z chápání rodiny jako "domácí církve". Tak jako je rodina základní jednotkou společnosti, je také základní jednotkou církve. "Domácí církev" je pak takové společenství, kde křesťané mohou vzájemně sdílet to, čemu nás Ježíš učil svým životem. Již ze svátostného manželství, které jste uzavřeli, a z vašeho rodičovského povolání vyplývá, kde se vaše dítě poprvé dozví o Bohu. V rámci rodiny mohou její členové zakoušet sílu Boží lásky. Vztahy z rodinné jednotky se potom mohou přenést do farního i obecného společenství. Rodina jako "domácí církev" podporuje koncepci rodičů jako prvotních náboženských vychovatelů. Nikdo jiný - kněží, učitelé ani přátelé - nemůže ovlivnit vývoj náboženských hodnot tak jako rodiče. Vaše dítě se naučí z vaší činnosti i nečinnosti mnohem více, než od kohokoliv jiného.

Láskyplný vztah mezi vámi a dítětem je hlavní příčinou tohoto mocného vlivu. V životě vašeho dítěte jste těmi nejdůležitějšími lidmi a budou to vaše měřítka hodnot a příklady, které bude nejpravděpodobněji napodobovat.

Domov je tou nejdůležitější školou, čímž se myslí skutečnost, že příklad živoucí víry, který u vás vaše dítě vidí, je tím nejvlivnějším učitelem, jakého si jen lze obstarat.

Rodiče vychovávají své děti v náboženských otázkách ne tak jako učitelé, ale jako rodiče, a prvotní obsah této výchovy se vyjadřuje v situaci normálního rodinného života mnohem jasněji než kdekoliv jinde.

Některé farní programy, jako předškolní náboženská výchova, mohou podporovat úsilí o rozvinutí základů spirituality vašeho dítěte, ale nemohou nahradit váš vliv. Měly by být spíše doplňky než náhražkami živoucí víry doma.

Lze to ukázat i názorně: Kdyby dítě navštěvovalo hodinu náboženského vyučování týdně po 21 týdnů ročně, vyžadovalo by to 2089,5 roku, aby se dosáhlo stejného času, jaký dítě stráví doma v prvních pěti letech svého života.

Váš vliv na růst víry vašeho dítěte začíná při přípravě a účasti na křtu.

Vy jste prvotním náboženským vychovatelem svého dítěte. Prvotní znamená první. Prvotní také znamená nejdůležitější. Vy jste obojí!


3. JAK SE VAŠE DÍTĚ UČÍ


"Všechny zdravé děti začínají s nesmírným zájmem o svět kolem nich, se svěžím a jasným viděním. Čtyřleté dítě, podivující se potrhaným barevným pruhům na zaolejované louži se naklání blíže: ’To je mrtvá duha!’ Pětileté, které si přeleželo nohu, se kroutí s úžasem: ’Prsty mne pálí jako zázvorové pivo!’" (Fredelle Maynardová)

V této kapitole probereme některé charakteristické vlastnosti malých dětí, abychom vám pomohli porozumět tomu, jak vidí svět. Znalost dětského vnímání by měla rodičům přinášet okouzlující zážitky a současně být velmi cennou pomocí při tom, když se zabývají dítětem v různém věku.

Prostřednictvím tohoto světa cítění, vidění a slyšení, do něhož své dítě přivádíte, se dozvídá o Bohu a začíná s rozvojem své náboženské víry.

Dítě se dozvídá o Bohu stejným postupem jako při jiném učení. Dříve, než budeme hovořit o tom, jak dítě poznává Boha, je nutné porozumět tomu, jak probíhá proces učení vůbec.


Piagetovy teorie


 Švýcarský psycholog Jean Piaget vytvořil teorii o intelektuálním vývoji dítěte při pozorování svých vlastních dětí.

Piaget věří, že děti se už rodí s touhou učit se a že tato vrozená zvídavost je vede k získávání znalostí. Nemusíme je motivovat. Nemusíme je vychovávat ani vyzývat k tomu, aby se rozvíjely ze všech svých sil. Podle Piageta se děti neučí týmž způsobem jako dospělí. Osmileté dítě se podívá na věc, přemýšlí o ní a učiní rozhodnutí. Naproti tomu dospělý může pouze ve své mysli uvážit množství alternativ o věcech, které dokonce vůbec neexistují.


Dítě zabývající se samo sebou


 Jediný svět, který pro dítě existuje, je svět jeho zkušeností. To, co nemluvně cítí, vidí, slyší, ochutnává apod., je vše, co zná. Navíc se dítě přednostně zabývá samo sebou. Nestará se o vás nebo o jiné. Vy jste zde jedině proto, abyste plnili jeho požadavky na jídlo, teplo, lásku atd. Vaše dítě předpokládá, že vás vlastní a že řídí vaši činnost. Nemluvně věří, že je středem světa a všechno se otáčí kolem tohoto středu.

Takové vnímání, i když ne přesné, je normální a nezbytné. Je to jediný způsob, jak dítě chápe. Pozdější zkušenosti přinesou realističtější názor. V této chvíli však, kdy jedinou zkušeností dítěte jste vy, se musí k němu dostat zpráva, že svět je dobrý, prostřednictvím vaší péče a lásky.

Všechny věci ve světě nemluvněte, včetně vás, existují pro něj jedině tehdy, když je může vidět, slyšet, čichat nebo se jich dotýkat. Asi od jednoho roku však už existují v jeho mysli obrazy věcí, které přicházejí a odcházejí současně s realizací těchto věcí, včetně vás.

Ukazuje se to v takových chvílích, kdy je dítě zmatené, protože opustíte místnost, anebo když ho cizí člověk zdvihne k sobě. Dítě může chtít jen matku a nikoho jiného, ani otce. Může to být náročné období, ale pouze dočasné. Dítě brzy pozná, že se matka vrátí, a také se naučí důvěřovat ostatním.


Tříletí a čtyřletí "egocentrici"


 Dítě je ještě "egocentrické" ve věku tří a čtyř let. Určité nové vědomí o právech a potřebách druhých existuje, ale dítě je stále přesvědčeno, že každý by se měl dívat na věci jeho očima. Jestliže chce autíčko, kamarád by mu ho měl nechat. Pojem stejných práv je nad schopnostmi chápání vašeho dítěte. To není sobectví, ale úroveň, na níž v této době dítě myslí a jedná.

Zde je několik příkladů omezeného myšlení dítěte v těchto letech. Dítě mladší pěti let obvykle vidí předměty jakoby s jednou charakteristikou nebo s jedním vztahem. Ten, kdo je jeho kamarádem, nemůže být současně kamarádem jiného člověka. Předměty rozlišuje podle tvaru nebo barvy, ale ne podle obojího. Člověk, který je pro malou holčičku "tatínkem", nemůže být manželem, bratrem nebo synem jiných lidí.

Tím, jak dítě přichází do styku se svým prostředím, se počínají tyto omezené schopnosti porozumění a poznání smyslu věcí postupně rozšiřovat a objevují se vztahy. Drobné zlomky informací, shromažďované při stovkách a tisících jednotlivých zkušeností, nacházejí své místo, a vznikají tak pevné představy, které lze aplikovat i v nových a odlišných situacích.

V prvních letech musí dítě věci zkoušet, aby se učilo. Učení se uskutečňuje konáním, takže dítě potřebuje zkušenosti, ne vysvětlování. Procházka po spadlém listí je poučí o ročních dobách. Přelévání vody z jedné nádoby do druhé mu objasní váhu, objem a měření. Úsměvy a mazlení přiblíží lásku. Návštěvy u příbuzných pomohou k pochopení rodinných vztahů.


Učení hrou


 Hra je způsob, jakým se děti zmocňují svého světa, aby ho pochopily. Může to být zábava, ale je to také vážná činnost - učení. Děti při hře často předstírají, že jsou zvířata nebo jiní lidé. Je to způsob, jak zkoušejí, "jaké by to mohlo být" (miminko v rodině, návštěva v nemocnici) anebo "jaké to bylo v minulosti" (být miminkem, včerejší výlet do ZOO), a získávají tak nové zkušenosti. Hra je nezbytná pro růst a vývoj.


Dětská představa o dobru a zlu


 Opakujeme, že omezená zkušenost i schopnost dítěte chápat mu nedovoluje, aby se dívalo na dobro a zlo stejným způsobem jako dospělí. Děti si často vezmou něco, co by chtěly mít, i když je to v obchodě. To není "krádež", jak ji chápeme my. Chtěly by mít novou tříkolku, a tak řeknou kamarádům, že ji mají. Ani to není lež, jak si ji představujeme. Pro malé dítě je "dobré" to, co ho činí šťastným anebo co potěší ty, kteří jsou pro něj důležití, a "zlé" je to, co ho činí nešťastným anebo co rozzlobí rodiče. Naše chápání hříchu, spravedlnosti nebo společenské odpovědnosti nemůže dítě pochopit. To se vyvine, až dítě dospěje.

Tato kapitola nemá být úplným popisem procesu učení u malých dětí, ale poskytuje určité charakteristiky, které vám pomohou tomuto procesu porozumět.


4. RODIČE JAKO VZORY


"Kdyby se vám podařilo vstoupit do mysli vašeho malého dítěte, když se modlí, a spatřit jeho vizuální obraz Boha, k Němuž se modlí, našli byste tam svou vlastní tvář. Vy jste tou jedinou cestou, po níž se umí přiblížit k Bohu." (Galvin)

Býti milován, učit se milovat ostatní a učit se o Bohu - to je pro vaše malé dítě tak těsně propojeno, že se jedná o jediný proces. Tento proces se odehrává v rodině, mezi vámi a dítětem.

V prvních letech se vaše dítě učí co nejplnější možnou účastí na mnoha rozličných zkušenostech. Prostřednictvím zkušenosti se také dítě učí o Bohu. Jednou z vašich rodičovských úloh je vložit Boží přítomnost do životních zkušeností vašeho dítěte. Mluvit o Bohu nestačí. Dítě se o něm poučí cítěním, viděním a konáním.


Jaký je váš obraz Boha?


 Jak můžete svému dítěti pomoci, aby se dotklo a spatřilo Boha? Což není Bůh duch? A což není na nebi?

Dříve, než se budeme zabývat těmito záležitostmi, musíme si odpovědět na jinou otázku. Kdo je ten Bůh, o němž chceme, aby se naše děti učily? A jaký je ten náš Bůh? Co je to za Boha, kterého známe?

Zamyslete se na okamžik nad svým vlastním obrazem Boha. Je to totiž Bůh, jehož budete sdílet se svým dítětem. Je Bůh milující Otec? Je Bůh Soudce? Ten který trestá? Stvořitel? Zákonodárce?

Naše vlastní chápání Boha spočívá na zkušenostech, které jsme získali při učení. Nikdo z nás nezná Boha úplně, stejně jako neznáme plně jeden druhého.

Přesto budete svému dítěti předávat svůj obraz Boha a je důležité zamyslet se nad tím, čím je Bůh pro vás.

Mladí lidé často chápou věci jakoby s jedinou charakteristickou vlastností. Proto může být pro počáteční porozumění Boha vhodné zaměřit se na nejdůležitější dimenzi Božího obrazu: lásku. S takovým Bohem se nejčastěji setkáváme v Písmu a v teologii. V prvním Janově listu (4, 8) čteme: "Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska."

Tedy nikoliv "Bůh nás miluje natolik, že z nás učinil bytosti". Ani "Bůh nás miluje, jsme-li dobří". Ani "Bůh je milující". Bůh je láska.


Láska je nejlepším učitelem


 Proto je to láska, která nejlépe poučí děti o Bohu. A vy svému dítěti poskytnete první zkušenost s láskou. Tím, že pocítí, uvidí a setká se s vaší láskou, s láskou, která je stálým odpouštěním, bezpodmínečným a trvajícím, začne vaše dítě poznávat Boha.

Janova slova "kdo nemiluje, nepoznal Boha" nám říkají, že láska je naprosto nezbytná pro dětskou víru.

Kterému slovu porozumí malé dítě dříve - láska nebo Bůh? Samozřejmě slovu láska, protože býti milováno je pro ně tou nejdůležitější věcí v životě. Tím, že je milováno, se vaše dítě naučí milovat. To je váš hlavní úkol jako rodičů. Tím, že důvěřuje vám, se vaše dítě naučí důvěřovat také jiným. Vy jste středem, kolem něhož se vytváří stále se zvětšující okruh skutečností, které si dítě uvědomuje.

Účelem rodiny je vytvořit společenství lidí schopných milovat. Jedinec nemůže lásku opětovat, aniž ji sám zažil. Mnozí z nás slyšeli tragické příběhy dětí vychovávaných ve velkých neosobních sirotčincích, dětí, které chřadly a zemřely zřejmě jenom proto, že jim scházela láska a individuální pozornost.


Jak okusí dítě lásku vaším prostřednictvím?


 Láska - to je víc než mazlení a polibky. Láska se sděluje při hře na schovávanou, při čtení pohádek před spaním, trpělivým počkáním při tuctu neúspěšných pokusů, když dítě chce něco "udělat samo", obdivem nad nakresleným obrázkem, rozdělením se o svačinu, společnou večerní procházkou. Chápání Boha je obsaženo v každé zkušenosti dítěte s milujícím rodičem.

Učení o Bohu je tak těsně propojeno s láskou v rodině, že je to vlastně jediný proces.

Tím, že se vaše dítě učí o lásce od vás, jste vy ztotožňováni s láskou. Dítě bude vaše vztahy a chování sledovat a napodobovat, přestože když vyroste a dospěje, bude vám svými slovy a činy odporovat. "Opravdový" způsob, jak dělat věci, bude shodný se způsobem tatínkovým a maminčiným.

Vaše dítě se bude chtít podílet na hodnotách vaší víry. Z vaší interpretace života, příkladu, vyslovených i nevyslovených sdělení se bude učit o Bohu.

Děti se setkávají s Bohem prostřednictvím svých rodičů. Rodiče jsou "povoláni" k tomu, aby milovali tak, jak miluje Bůh. Tím, že tak činí, odhalují Boha svým dětem - jaké to strhující povolání!


* * *

 

Ludmila Pivoňková 18. 08. 2015