Vyhledávání Menu

Svobodní, rozvedení a nevlastní rodiče

Převzato z knihy Phyllis Chandlerová, Joan Burneyová: Až přijmete své dítě (Welcoming Your Child), Katolické arcibiskupství v Omaze, 1983 - 6. kapitola. Český překlad pro CPR Otto Musil.


Úvodem


"Nemůžete zabránit ptákům bolesti, aby vám přelétávali nad hlavou, ale můžete jim zabránit, aby si postavili ve vašich vlasech hnízdo." (čínské přísloví)

Rodina s jedním rodičem není o nic méně rodina než jakákoliv jiná. Rozdílná neznamená lepší ani horší.

Velký počet dětí dnes vyrůstá v jiných rodinách, než je tradiční model s otcem, matkou a dětmi. Ať už byla taková typická rodinná jednotka z minulosti rozbita smrtí, rozvodem, druhým sňatkem nebo jinak, musí čelit dalším stresům a obtížím kromě těch, které zakouší každá rodina.

Rodič, který vychovává děti sám, přebírá veškerou zodpovědnost za každodenní rozhodnutí, jež se od rodičů očekávají. Často zde není nikdo jiný, kdo by opravdu ocenil zvláštní a jedinečné vlastnosti dítěte tak, jak to dokáže jen rodič. Skutečnost, že člověk nemá nikoho, s kým by sdílel rodičovské radosti, může zmenšit pocity uspokojení, které jsou součástí matčiny nebo otcovy existence. Není nikoho, kdo by člověka vystřídal v péči o dítě, když je nemocné, nebo s kým by bylo možno prodiskutovat rozhodnutí o kázni, době spánku, přátelích, poskytnutí výhod atd. Často tu není nikdo, kdo by odpověděl na otázky, utišil obavy a poskytl lásku.

Svobodní rodiče jsou často více finančně zatíženi. Podpora rodiny může spočívat jen na nich. Matka zjistí, že si bude muset najít zaměstnání, a má pocit viny, že se vzdaluje svým dětem, i když její vdané ženy v jejím okolí dělají totéž.

Svobodný rodič často cítí vinu za to, že zbavil své dítě druhého rodiče, což pak vyústí ve snahu dělat náhradou pro dítě více, než je rozumné. Děti se to naučí rychle využívat, mají nadměrné požadavky na čas rodičů a žádají hmotné nebo jiné zvláštní výhody. Rodiče, kteří vychovávají děti sami, jim věnují někdy také příliš mnoho času na úkor svého vlastního pohodlí. Mají pocit, že by neměli být vzdáleni od svých dětí více, než je třeba, a je pro ně těžké strávit večer o samotě nebo s přáteli.

Rozvedení rodiče budou pravděpodobně také ovlivněni svými vztahy k bývalým partnerům a k minulosti. Hněv a roztrpčení, způsobené urážkami, nevěrou, nedostatkem finanční podpory atd., se mohou obrátit proti dětem anebo jejich prostřednictvím na druhého rodiče.

Rozdíly mezi odloučenými nebo rozvedenými rodiči v hodnocení rodiny a dětské výchovy se stávají zdrojem třenic. Děti si pak myslí, že se na nich chce, aby se postavily na něčí stranu, i když milují oba rodiče a nechtějí mezi nimi volit. Stávají se ohniskem takového konfliktu a reagují na něj pocitem viny nebo využívají situace k manipulaci s rodiči.


Nevlastní rodiče


Nevlastní rodiče mohou zkomplikovat rodinné vztahy. Není pochyb, že také oni do jisté míry přejímají rodičovskou odpovědnost. Ovšem převzetí jakékoliv odpovědnosti za děti někoho jiného se nutně velmi liší od výchovy vlastních dětí. Nevlastní rodič může třeba cítit potřebu soutěžit s přirozeným rodičem o příchylnost dítěte. Ani dítě nenese snadno, že jeho pravá matka nebo otec byli nahrazeni jinou osobou, jíž je třeba projevovat lásku a oddanost.

I když se některé z uvedených problémů objevují ve všech rodinách (např. rozdíly v hodnocení rodičů, děti popouzejí rodiče vzájemně proti sobě), jiné jsou jedinečné anebo se v popsané situaci zvětšují. Pro rodiče v takových situacích to znamená zvláštní problémy a požadavky v záležitostech dětské výchovy.


Potřeba styku s rodinami, kde jsou oba rodiče


Již dříve jsme zdůraznili, že vztahy mezi rodiči dítěte jsou rozhodující pro jeho vývoj, zvláště pokud se týká náboženských hodnot a praxe. Svobodný rodič může dítěti poskytnout příležitost, aby bylo svědkem takového vztahu s těmi, kteří jsou pro dítě důležití. Příbuzní jako prarodiče nebo tety a strýčkové, mohou tomuto požadavku vyhovět. Vztah rodiče s přáteli a sousedy může dát dítěti příležitost, aby zažilo úctu, lásku, soucit a zájem mezi lidmi, k nimž má opravdovou důvěru.

Protože je tolik dětského učení založeno na přímé zkušenosti, je pro všechny děti důležité, aby měly styk s rodinami, kde jsou oba rodiče. Děti, které vyrůstají v domově se svobodným rodičem, se také mnohem pravděpodobněji stávají svobodnými rodiči samy. Potřebují příležitost, aby se dostaly mezi otce a matku, rodiče a děti v rodině s oběma rodiči. Získají tak jiné vzory pro vytvoření vlastního pojetí rodinného života.

Být svobodným, rozvedeným anebo nevlastním rodičem není něco, co by se týkalo jen dospělých. Je to celorodinná záležitost. Je třeba se zabývat otázkami dětí otevřeně a čestně. Zvláště v rodinách, kde došlo k rozvodu, potřebují děti ujištění, že se nemají cítit vinny a že matka i otec je stále milují. A protože malé děti jsou náchylné vidět věci pouze ze svého egocentrického hlediska, mohou si myslet, že jsou nějak odpovědny za jakékoliv problémy mezi dvěma lidmi, které milují a na nichž hlavně závisí. Jestliže se některý rodič znovu ožení nebo vdá, musí děti vědět, že nikdo nemůže nahradit jejich vlastní maminku nebo tatínka a že to je správné milovat jiné lidi a býti od nich milován.


I jeden rodič může vykonat dobrou práci


Není možné, aby jeden rodič nahradil oba rodiče. Je však možné, aby jeden rodič byl dobrým rodičem. Nerozumné rodičovské sebeobětování nezaručí pocit dítěte, že je milováno. Všichni rodiče se musí dívat realisticky na své schopnosti uspokojovat požadavky dítěte.

Svobodní, rozvedení a nevlastní rodiče potřebují zvláštní podporu při plnění svých rodičovských povinností. Nejlepším zdrojem takové podpory jsou skupiny vytvořené k tomuto účelu. Skládají se všeobecně z lidí, kteří měli nebo mají tytéž zkušenosti. Vaše diecézní centra pro rodinu vám poskytnou více informací o těchto podpůrných skupinách.

Církev hledá nové cesty k tomu, aby sloužila všem rodinám a pomáhala jim v duchovním růstu. Rodina s jedním rodičem je naprosto stejně důležitá jako každá jiná. Žádná rodina nesmí mít pocit, že nepatří do církevního společenství.

Vaše dítě získá postoje k životu a k Bohu, který je zdrojem života, prostřednictvím vašich postojů, ať už jste jeden rodič nebo máte partnera. Život nemusí být dokonalý, ale je dobrý. Můžete-li sdělit toto poselství svému dítěti, bude schopno plně ho přijímat a reagovat na svět, v němž žije.

* * *

 

Ludmila Pivoňková 18. 08. 2015