Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Den modliteb za povolání

Tuto neděli se církev na všech kontinentech modlila za duchovní povolání. Také papež při nedělní polední modlitbě Regina coeli, která během velikonočního období nahrazuje modlitbu Anděl Páně, vyzdvihl na svatopetrském náměstí roli těch katolíků, kteří svůj život plně zasvětili Kristu, a řekl, že povolání je neodlučitelné od misie. Tento den se podle Svatého otce staví do perspektivy roku sv. Pavla, který začne 29. června 2008 a bude oslavovat dvoutisící výročí narození svatého Pavla, jenž byl podle Benedikta XVI. misionářem par excellence.

Týden modliteb, který proběhl před světovým dnem za duchovní povolání, může být také příležitostí podívat se na to, jaký je stav duchovních ve světě i u nás.

Podle Papežské ročenky, "Annuario Pontificio", kterou představil státní sekretář kardinál Tarcisio Bertone 29. února 2008 a předal ji papeži Benediktu XVI., se za období 2005 až 2006 počet diecézních a řeholních kněží zvýšil o 0,21 %, ze 406 411 na 407 262. Zatímco v roce 2000 81 % z celkového počtu kněží působilo v Evropě a Americe, v roce 2006 to bylo 78 % kněží. V roce 2006 působilo 8 % kněží z celkového počtu v Africe. V Asii vzrostl počet kněží ze 43 566 v roce 2000 na 51 281 v roce 2006.

Filozofii a teologii studuje v diecézních a řeholních seminářích 115 480 studentů, tj. o 0,9 % více oproti předcházejícímu roku, z toho 24 034 je v Africe, 37 150 na americkém kontinentě, 30 702 v Asii, 22 618 v Evropě a 976 v Oceánii.

V celé České republice na počátku listopadu roku 2007 vykonávalo kněžskou službu v diecézích1632 kněží a 164 bylo na odpočinku. Celkem chybí asi 40 procent kněží k tomu, aby byly obsazeny všechny farnosti v České republice. "Některé diecéze, například České Budějovice, nemají vůbec kaplany pro gymnázia a vysoké školy. Nedostatek kněží je znát i v pohraničí v důsledku odsunu sudetských Němců," řekl pro ČTK na podzim loňského roku vedoucí tiskového střediska ČBK P. Juan Provecho.

Pražská arcidiecéze sdružuje celkem 247 farností ve 14 vikariátech. Přímo je ale spravovaných pouze 124 farností, zbývajících 120 je spravováno excurrendo. Na 757 kostelů a kaplí připadá 216 kněží, kteří aktivně vykonávají službu v naší arcidiecézi. Mezi ně jsou však započteni i ti, kdo nepůsobí v pastoraci. Na odpočinku je v současné době 12 kněží.

Co se bohoslovců pražské arcidiecéze týče, na KTF UK studuje a v Arcibiskupském semináři se připravuje na kněžskou službu 7 mladých mužů. V Teologickém konviktu v Olomouci za naši diecézi studuje 5 studentů. V římské koleji Nepomucenum je jeden student. Letos v červnu by měli být vysvěceni celkem 3 novokněží a 1 jáhen (který se rok poté stane knězem).

Úřad pražské arcidiecéze se nazývá Arcibiskupství pražské. Každá diecéze se dělí na farnosti, které jsou základními organizačními jednotkami církve. Farnost spravuje farář jmenovaný diecézním biskupem. Pokud není v čele farnosti farář, spravuje ji administrátor (= správce); jeho kompetence a povinnosti jsou stejné, ale jeho postavení je méně trvalé (i když i farář může být přeložen na jiné místo). Jednou z povinností faráře (i administrátora) je sídlit ve farnosti, obvykle na faře. Pokud ale kněz má spravovat více farností (což není vzhledem k nedostatku kněží nikterak neobvyklé), může být ustanoven farářem (nebo administrátorem) pouze v jedné z nich, v níž potom sídlí; v ostatních je ustanoven administrátorem excurrendo (= dojíždějícím správcem). Z praktických organizačních důvodů se farnosti spojují do okrskových vikariátů. V čele vikariátu je okrskový vikář jmenovaný biskupem; jeho povinností je zejména koordinovat pastorační aktivity, dohlížet na řádné spravování farností a pomáhat kněžím svého vikariátu, pokud se dostanou do nesnází, tíží je problémy, těžce onemocní, potřebují duchovní pomoc apod.

Hranice okrskových vikariátů se ne zcela kryjí s hranicemi okresů, neboť struktura církevní správy se zejména v posledním století vyvíjela spíše nezávisle na struktuře státní správy. Farnosti obvykle zahrnují jednu nebo více obcí, ale v některých městech (Příbram, Kladno) je farností více. Samostatnou kapitolou je Praha, která se dělí na 4 vikariáty. II. a IV. pražský vikariát ovšem zahrnují i některé příměstské farnosti (např. Hostivice nebo Klecany). Většina pražských farností zahrnuje území jedné nebo několika historických obcí, ale na Vinohradech jsou hned dvě farnosti, na Žižkově dokonce tři. Organizačně nejsložitější je I. pražský vikariát, který zahrnuje území čtyř pražských měst: Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města (a k tomu ještě Strahova). Na území tohoto vikariátu je celkem 19 farností (včetně farnosti u katedrály sv. Víta. Václava a Vojtěcha), z toho 11 je spravovaných přímo.

Na území Arcidiecéze pražské kromě 14 okrskových vikariátů působí ještě vojenský vikariát, který je ale společný pro celé území České republiky. Do jeho kompetence nepatří žádná farnost, ale duchovní péče v Armádě České republiky, proto také nesídlí na biskupství, ale v Kanceláři náčelníka generálního štábu AČR. Tento vikariát má svůj vlastní kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech.

Všeobecná – katolická církev sestává z místních církví, jimiž jsou zejména diecéze (srovnej Kodex kanonického práva). V čele diecéze stojí diecézní biskup (jedná-li se o arcidiecézi, tedy arcibiskup – rozdíl mezi biskupem a arcibiskupem není v pravomoci, ale v hodnosti). Diecéznímu biskupovi pomáhají se správou diecéze (a s řízením úřadu Arcidiecéze) pomocní světící biskupové a generální vikář, s výkonem soudní pravomoci soudní vikář, se speciálními úkoly pak biskupští vikáři (někteří z nich mohou být – a mnohdy také jsou – též biskupy). Všichni jsou do svých funkcí ustanoveni diecézním biskupem.

Další organizační jednotkou je biskupská konference, která je společenstvím biskupů z určitého státu nebo území. Na území ČR působí Česká biskupská konference, sdružující všechny české a moravské biskupy (diecézní i pomocné). Jejími členy jsou také biskupové apoštolského exarchátu, tedy organizačně a právního církevního útvaru pro katolíky byzantsko-slovanského obřadu (řeckokatolíky), kteří žijí na území České republiky. Úkolem České biskupské konference je zejména koordinace pastoračních aktivit církve na území státu; její rozhodnutí jsou pro jednotlivé diecéze závazná pouze, jsou-li přijata jednohlasně. Pouze v některých otázkách, stanovených církevním právem, může být rozhodnuto dvoutřetinovou většinou – hlavním úkolem biskupské konference totiž není řídit místní církve, ale koordinovat jejich aktivity tam, kde to může napomoci apoštolskému poslání církve.

V České republice také působí různé řeholní řády a kongregace. Mají charisma svých zakladatelů a působí podle něj. Mají svou strukturu a samostatnost. Jejich činnost a vztah k diecézi je upraven zvláštními předpisy. Pokud je jim po vzájemné dohodě smluvně svěřeno působení ve farnostech, podléhá řeholník, který je farářem, v pastorační činnosti diecéznímu biskupovi. Taková farnost patří zcela ve všem diecézi. Misijní poslání diecézí i řádů je společnou evangelizační činností.

14. 04. 2008