Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Dvacáté výročí úmrtí kardinála Tomáška

Předchůdce kardinála Miloslava Vlka na Vojtěchově stolci se narodil 30. června 1899 ve Studénce u Nového Jičína. Po studiu na gymnáziu vstoupil v roce 1918 do Arcibiskupského semináře v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1922 arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem. Působil nejprve jako katecheta a v roce 1934 se stal asistentem pro pedagogiku a katechetiku na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde působil až do uzavření vysokých škol nacisty 17. 11. 1939. Po válce byl jmenován mimořádným profesorem pedagogiky a katechetiky.

Dne 12. října 1949 ho papež Pius XII. jmenoval olomouckým biskupem. Biskupské svěcení přijal tajně 14. října 1949 v Olomouci z rukou tehdy internovaného olomouckého arcibiskupa J. K. Matochy. Ještě rok působil na fakultě, ale orgány státní moci mu jeho další pedagogickou činnost znemožnily. Dne 23. července 1951 byl zatčen a poté vězněn v internačním pracovním táboře v Želivě. Z internace byl propuštěn 28. května 1954 a nastoupil jako administrátor v Moravské Huzové, kde strávil 11 let. Jako biskupovi mu bylo dovoleno vystupovat pouze v zahraničí. V roce 1962 se tedy směl účastnit II. vatikánského koncilu, kde si jistý respekt získal svými diskusními příspěvky.

Když kardinálu Josefu Beranovi nebylo dovoleno ujmout se úřadu pražského arcibiskupa, jmenoval 18. února 1965 papež Pavel VI. apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze právě Tomáška. Ten se stal rovněž poradcem Kongregace pro katolickou výchovu, členem Kongregace pro duchovenstvo a členem Sekretariátu pro sjednocení křesťanů.

Jak se lze dočíst v mnoha historických knihách, z někdejšího nijak konfliktního biskupa se postupně a nenápadně stávala morální autorita a symbol odporu proti nesvobodě. K proměně dochází v závěru sedmdesátých let. Papež Pavel VI. jmenoval 24. dubna 1976 Františka Tomáška kardinálem "in pectore" (v srdci), tedy bez zveřejnění. K veřejnému jmenování došlo o rok později, kdy byl František Tomášek, který dosud řídil diecézi jako apoštolský administrátor, jmenován také arcibiskupem a primasem českým.

Na konci sedmdesátých let se kardinál Tomášek stává osobou, která byla nejen oporou pro odpůrce totality, ale také tím, kdo byl schopný oslovit širokou veřejnost a formulovat protest proti nesvobodě. Velikou oporou na této jeho nové cestě mu byli lidé jako J. Zvěřina, O. Mádr a později také T. Halík. Jak uvádějí S. Balík a J. Hanuš v knize Katolická církev v Československu 1945-1989, velikou záštitu a oporu však pro pražského arcibiskupa představoval zejména nový papež Jan Pavel II., který měl hluboké zkušenosti s utrpením církve v komunistické zemi. Kardinál Tomášek stále více intervenuje do procesů s katolickými kněžími a laiky, veřejnými dopisy státním představitelům upozorňuje na porušování práv církve a různá jiná příkoří.

S Tomáškovým jasným svobodným postojem souvisí také pastýřský list z 29. listopadu 1987, kdy vyhlásil „Desetiletí duchovní obnovy národa“ jako přípravu na milénium mučednické smrti sv. Vojtěcha. Slova tohoto listu však znějí jako „vyhlášení exodu z područí komunistické moci“, jak říká Aleš Opatrný ve své knize Kardinál Tomášek a pokoncilní proměna pražské arcidiecéze. Na svatořečení Anežky České vedl v listopadu 1989 pouť věřících z Československa do Říma. Nezapomenutelná byla jeho vystoupení v době listopadové revoluce 1989. Dne 25. listopadu se ve svatovítské katedrále konala slavnostní bohoslužba na závěr oslav svatořečení Anežky České. Na tomto ohromném shromáždění tehdy kardinál Tomášek vyřkl památná slova: „V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa!“

V roce 1991 požádal v 92 letech, aby byl zproštěn svého úřadu, a papež Jan Pavel II. 27. března 1991 jeho přání vyhověl. Kardinál Tomášek zemřel 4. srpna 1992 ve věku 93 let a 12. srpna 1992 byl pohřben v arcibiskupské hrobce pražské katedrály. (Aleš Pištora)

27. 07. 2012