Ekumenický základ duchovní služby v armádě
Duchovní služba Armády České republiky, chcete-li, vojenští kaplani, slouží v obnovených podmínkách dvanáctý rok. Po téměř padesáti letech se v roce 1998 mezi české vojáky vrátili ti, kteří je chtějí v radostech a starostech, nadějích i bolestech doprovázet a být jim vždy nablízku pro milost a lásku Boží, která směřuje ke každému člověku.
Jistě i z této milosti pramení skutečnost, že vojenští kaplani nejsou dnes mezi vojáky nikterak navzdory, ale naopak, že jejich přítomnost a konání jsou přijímány s určitou samozřejmostí, ohleduplností, důvěrou a navíc se smysluplně zvyšujícími se očekáváními užitečnosti jejich služby ve prospěch vojáků a celého rezortu ministerstva obrany.
K tomuto stavu zcela jednoznačně vede schopnost a ochota k vnímavému, uvážlivému, ale také velmi tvořivému a optimální řešení hledajícímu postoji českého křesťanstva, v čele s římskokatolickou církví. Zvláště v letech těsně předcházejících vzniku Duchovní služby Armády České republiky, tedy v letech 1995 až 1998, bylo nad obvyklou míru zásadní a osudově důležité, že převážila schopnost církve se zájmem a ochotou k dialogu naslouchat hlasům vojenské veřejnosti nad inklinací k vytvoření vojenské kaplanské služby formálním způsobem, zohledňujícím pouze vlastní vnitřní stanovy.
K dialogu s vojáky přibyla v těch letech i ochota pana kardinála Miloslava Vlka pro zcela otevřený, skutečně bratrský a vstřícný dialog s představiteli ostatních křesťanských církví v České republice. To přineslo možnost, aby byla duchovní služba v armádě postavena a stála na ekumenických principech. Současnost potvrzuje, že tento model duchovní služby, který sui generis nemá v zahraničí téměř žádnou obdobu, ale pro aktuální situaci vztahu ke křesťanství u nás byl a stále je optimálním řešením, a to hlavně proto, že skeptický vztah ke křesťanským tradicím jako takovým dává v očích vojáků o to víc vyniknout tomu jedinému, co mají čeští vojenští kaplani navzájem společného, to jest Kristus, Syn Boha živého.
Jsem přesvědčen, že lze říci, že právě tento postoj pana kardinála v záležitosti koncipování vojenské duchovní služby, doplněný o jeho neustálou připravenost k setkáním a vlastnímu tvořivému jednání, je jednou ze základních novodobých vzpruh pro český ekumenismus, jak uvažovaný a přemýšlený, tak ten realizovaný a žitý.
Jan Kozler, hlavní kaplan Armády ČR







