Vyhledávání Menu

Historie arcidiecéze

Dne 30. dubna 1344 povýšil papež Kliment VI. bulou „Ex superne providentia maiestatis“ pražské biskupství založené v roce 973 na arcibiskupství.

O zřízení pražského biskupství usiloval český kníže Boleslav I. a ve spojení se svým zetěm, polským knížetem Měškem I., žádajícím o totéž pro Polsko, vyslal do Říma k papeži Janu XIII. poselství vedené princeznou Mladou, která se stala první abatyší kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Zřízení pražského biskupství bylo zdrženo kvůli odporu řezenského biskupa Michala. Nový řezenský biskup Wolfgang nastupující na podzim 972 umožnil svým souhlasem vznik pražské diecéze. Tento biskup adresoval památná slova týkající se Čech: „Vidíme na půdě oné země skrytou vzácnou perlu, kterou nemůžeme získat, neobětujeme-li své poklady. Proto slyšte: rád obětuji sebe sama i vše, co mi patří, aby tam církev zesílila a dům Páně zapustil pevné kořeny“. O Velikonocích 973 se pak patrně podařilo získat na říšském sněmu v Quedlinburku i souhlas císaře Oty I. Prvním biskupem se stal saský mnich Dětmar, svěcení ale obdržel až v lednu 976.

Iniciátorem povýšení pražského biskupství na arcibiskupství je následník trůnu moravský markrabě, pozdější římský císař a český král Karel IV., kterého tížila skutečnost, že český stát není z mezinárodního hlediska brán jako plnoprávné království, protože v něm chybí arcibiskupství. Byl svědkem urážek adresovaných jeho otci Janu Lucemburskému, protože neměl v zemi metropolitu. Požadavkem suverénního českého státu bylo, aby cizinec nekorunoval českého krále a cizinci nepodléhali čeští biskupové. Dalšími zřejmými důvody byla administrativní neúnosnost – nebylo paměti (snad s jednou výjimkou), že by byla pražská a olomoucká diecéze vizitována mohučským arcibiskupem a jistě důvody jazykové.

Těmto oprávněným nárokům vyhověl papež Kliment VI., který vydal v Avignonu dne 30. 4. 1344 zřizovací bulu „Ex superne providentia maiestatis“ jíž vyňal pražské a olomoucké arcibiskupství z dosavadní metropolitní závislosti na Mohuči a povýšil Prahu na církevní metropoli a pražské biskupství na arcibiskupství. Nové metropoli podřídil sufragánním poměrem olomoucké a nově zřízené litomyšlské biskupství, čímž vytvořil novou církevní provincii. Zároveň byl prvním pražským arcibiskupem jmenován 28. pražský biskup Arnošt z Pardubic. Bullou „Romanus Pontifex“ ze dne 5. 5. 1344 přenesl papež právo pomazat a korunovat české krále a královny z mohučského arcibiskupa na arcibiskupa pražského, čímž bylo zpřetrháno poslední pouto s Mohučí. Další bullou ze dne 24. 8. 1344 bylo novému arcibiskupovi uděleno pallium, které převzal při své intronizaci dne 21. 11. 1344 v přítomnosti krále Jana a jeho synů Karla a Jana Jindřicha od vratislavského biskupa. Ještě téhož dne Arnošt z Pardubic vysvětil litomyšlského biskupa Jana a položil základní kámen ke stavbě nového metropolitního chrámu sv. Víta. Stavbou byl pověřen Francouz Matyáš z Arrasu a po něm Němec Petr Parléř z Gmundu.

Arnošt z Pardubic okamžitě pracoval na organizaci své provincie a položil základy jejího správního systému normami, které byly inspirovány a do určité míry shodné s uspořádáním papežské kurie. Na první provinční synodě, konané ve dnech 11.–12. 11. 1349 vyhlašuje provinciální statuta, církevní zákoník, který stanovil hlavní zásady církevního práva. Vymezil kompetence a způsob jednání biskupského soudu a dal vzniknout pravidelné činnosti generálních vikářů. Vše směřuje především k zajištění řádné duchovní správy ve farnostech a k odpovídající úrovni duchovenstva jako svéprávného stavu, nepodléhajícího světské autoritě. Pro dodržování všech směrnic a povinností zřízeny vizitace, zřizuje předpisy o obsazování úřadů a správě církevního majetku. Kontrolou jejich dodržování předepsány vizitace. Po založení univerzity 7. 4. 1348, o kterém sám jako diplomat Karla IV. jedná s papežem, se stává prvním kancléřem univerzity. Tuto funkci zastává pražský arcibiskup do současné doby.

 

01. 08. 2014