Historie arcidiecéze
Dne 30. dubna 1344 povýšil papež Kliment VI. bulou „Ex superne providentia maiestatis“ Pražské biskupství založené v roce 973 na arcibiskupství.
Zásadní dohoda o zřízení pražského biskupství byla na žádost českého knížete Boleslava I. uzavřena mezi papežem Janem XIII. a císařem Otou I. Na jejím základě byla vydána erekční bula v roce 972. Veškerá jejich ujednání potvrzena po smrti Jana XIII. v roce 972 jeho nástupcem Benediktem VI. Na zřízení biskupství má podíl na poli diplomatickém také dcera Boleslava I. ctihodná Mlada - Marie která jeho poselství do Říma vedla a stala se první abatyší kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Souhlas ke zřízení vydává řezenský biskup sv. Volfgang i přes nesouhlas řezenské kapituly 23.3.973, které adresoval památná slova týkající se Čech: „Vidíme na půdě oné země skrytou vzácnou perlu, kterou nemůžeme získat, neobětujeme-li své poklady. Proto slyšte: rád obětuji sebe sama i vše, co mi patří, aby tam církev zesílila a dům Páně zapustil pevné kořeny“. Poté, ještě v roce 973 za přítomnosti Boleslava II. a biskupa sv. Volfganga, krátce před svou smrtí investuje Ota I. prvního pražského biskupa Dětmara.
Iniciátorem povýšení pražského biskupství na arcibiskupství je následník trůnu moravský markrabě, pozdější římský císař a český král Karel IV., kterého tížila skutečnost, že český stát není z mezinárodního hlediska brán jako plnoprávné království, protože v něm chybí arcibiskupství. Byl svědkem urážek adresovaných jeho otci Janu Lucemburskému, protože neměl v zemi metropolitu. Požadavkem suverénního českého státu bylo, aby cizinec nekorunoval českého krále a cizinci nepodléhali čeští biskupové. Dalšími zřejmými důvody byla administrativní neúnosnost – nebylo paměti (snad s jednou výjimkou), že by byla pražská a olomoucká diecéze vizitována mohučským arcibiskupem a jistě důvody jazykové.
Těmto oprávněným nárokům vyhověl papež Kliment VI., který vydal v Avignonu dne 30.4.1344 zřizovací bulu „Ex superne providentia maiestatis“ jíž vyňal pražské a olomoucké arcibiskupství z dosavadní metropolitní závislosti na Mohuči a povýšil Prahu na církevní metropoli a pražské biskupství na arcibiskupství. Nové metropoli podřídil sufragánním poměrem olomoucké a nově zřízené litomyšlské biskupství, čímž vytvořil novou církevní provincii. Zároveň byl prvním pražským arcibiskupem jmenován 28. pražský biskup Arnošt z Pardubic. Bullou „Romanus Pontifex“ ze dne 5.5.1344 přenesl papež právo pomazat a korunovat české krále a královny z mohučského arcibiskupa na arcibiskupa pražského, čímž bylo zpřetrháno poslední pouto s Mohučí. Další bullou ze dne 24.8.1344 bylo novému arcibiskupovi uděleno pallium, které převzal při své intronizaci dne 21.11.1344 v přítomnosti krále Jana a jeho synů Karla a Jana Jindřicha od vratislavského biskupa. Ještě téhož dne Arnošt z Pardubic vysvětil litomyšlského biskupa Jana a položil základní kámen ke stavbě nového metropolitního chrámu sv. Víta. Stavbou byl pověřen Francouz Matyáš z Arrasu a po něm Němec Petr Parléř z Gmundu.
Arnošt z Pardubic okamžitě pracoval na organizaci své provincie a položil základy jejího správního systému normami, které byly inspirovány a do určité míry shodné s uspořádáním papežské kurie. Na první provinční synodě, konané ve dnech 11.-12.11. 1349 vyhlašuje provinciální statuta, církevní zákoník, který stanovil hlavní zásady církevního práva. Vymezil kompetence a způsob jednání biskupského soudu a dal vzniknout pravidelné činnosti generálních vikářů. Vše směřuje především k zajištění řádné duchovní správy ve farnostech a k odpovídající úrovni duchovenstva jako svéprávného stavu, nepodléhajícího světské autoritě. Pro dodržování všech směrnic a povinností zřízeny vizitace,zřizuje předpisy o obsazování úřadů a správě církevního majetku. Kontrolou jejich dodržování předepsány vizitace. Po založení univerzity 7.4.1348, o kterém sám jako diplomat Karla IV. jedná s papežem, se stává prvním kancléřem univerzity. Tuto funkci zastává pražský arcibiskup do současné doby.
