Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Homilie apoštolského nuncia Mons. Diega Causera

Drahé sestry,
milí spolubratři kněží, řeholníci a řeholnice,
bratři a sestry v Kristu,
 
dnes jsme svědky mimořádné události: požehnání a položení základního kamene kláštera sester kontemplativního života v zemi, ve které se díky převažujícímu konformismu a neblahým dějinám veřejné přesvědčení chlubí, že je nejsekularizovanějším národem v Evropě.
Nicméně tu a tam jsou zde již přítomny nebo povstávají oázy intenzivní a radikální spirituality: sestry karmelitky, otcové trapisté a nyní sestry trapistky. Řekl jsem „oázy“, protože jsou to malá místa života ve vyprahlé zemi. Mají nezměrný význam jak uvnitř církve tak i mimo ni. Uvnitř zvlášť, protože naše církev potřebuje účinná znamení podstatného a chybí jí horlivost a nadšení, se kterými by ukazovala tvář Krista, neznámého, když nedala příležitost setkat se s ním.
Ponoříme-li se do četby Písma svatého, máme tendenci aplikovat je na druhé, protože my jsme v podstatě jeho strážci a hlasatelé. To, co Písmo říká nám, chápeme plastickým způsobem vzhledem k druhým, jako o modlách: „mají ústa, ale nemluví; mají oči, ale nevidí; mají uši, ale neslyší, ruce, ale nečiní“. Nebo, si připomínáme to, co Písmo říká o zbytečném úsilí těch, kteří kopou cisterny, které nedrží vodu.
Je samozřejmé, že to, co bylo právě řečeno, se zcela spontánně aplikuje na nevěřícího, na hříšníka, který nemá Boha ve své perspektivě. Hned pomýšlíme na současnou společnost; zná a vlastní víc věcí než kdykoli jindy, nárokuje si a má víc samostatnosti než kdykoli předtím, a přesto zůstává nejistá, nepokojná a zmatená. Moc, peníze a tělo nejsou ničím jiným, než klamnými modlami bez očí, bez rozumu a bez srdce.
Je však nutné, abychom byli pozorní a pokorní také my sami: vždyť tato slabost vstupuje i do našeho domu, do našich kostelů a přináší nám zklamání, frustruje nás a vede k prázdnotě. Máme oči, ústa a ruce, ale nedostatečně a neuspokojivě vidíme, mluvíme a jednáme.
Z tohoto důvodu je dnešní slavnost dnem naděje a vzdávání díků: především všemohoucímu a věrnému Bohu, který na své nikdy nezapomíná a skrze svého Svatého Ducha obnovuje tvář země i svěžest našeho ducha; dále Vám, nejmilejší sestry, které už nyní vytváříte stavbu z živých kamenů a těšíte se na dům kamenný, který Vás bude hostit. Vy samy spolu s tím, co děláte, jste hymnem na naději.
 
Pokusme se dát této chvíli trochu dramatičnosti. Ve středu pozornosti jste Vy, sestry: máme Vás rádi a vkládáme do Vás naděje. Kolem jsme my všichni ostatní, jako představitelé a zástupci církve Kristovy, především této místní církve, která je v České republice a která hledá svoji sílu. Přítomnost řeholních představených Vám vyjadřuje lásku všech Bohu zasvěcených bratří a sester; věřící, kteří Vás obdivují, očekávají přímluvu a dobrý příklad; pan generální vikář Arcidiecéze pražské očekává, že skrze Vás se Pánův laskavý pohled obrátí na všechna společenství v Čechách a na Moravě; nakonec jsem tu i já: zastupuji zde Svatého otce a touhu po očištění a svatosti všeobecné církve.
Milé sestry, stojíte zde před Otcem, Synem a Duchem Svatým v prosbě, aby učinili z Vás a z tohoto domu chrám Nejvyššího; stojíte před blahoslavenou Pannou Marií a svatými, aby Vás chránili a vyprosili Vám duchovní plodnost; stojíte před církví, která Vás s nezměrnou láskou chrání a doufá ve Vás.
Jaké naděje ve Vás „vkládáme“? Neříkám, co očekáváme, protože nemáme právo něco si nárokovat; doufat však můžeme.
Pro dnešní liturgii jste vybraly dvě čtení. Kniha Zjevení popisuje nebeský Jeruzalém, který sestupuje jako nevěsta oblečená pro svého ženicha ke svatbě. Lukášovo evangelium nám přibližuje jásavý chvalozpěv Panny Marie, která je požehnanou mezi ženami a zdrojem požehnání, protože ve svém lůně nese Ježíše Krista. Jsou to dva obrazy plnosti a radosti.
Ukažte nám tedy, že Kristus je cestou ke štěstí a k plnosti. V něm přece není jenom život věčný, ale také soulad lidského života. Dokažte nám, jak je pravdivé, že Pánovi učedníci mají stonásob už v tomto životě a pak život věčný. Ba víc, že život věčný začíná už tady.
Váš život má vnější kázeň, vybroušenou zkušeností svatých, aby byla nástrojem, podporujícím soulad. V takové harmonii člověk roste před Bohem a před očima lidí. Řeholní život, ten Váš zvlášť, se opírá o adoraci všemohoucího Boha, který očišťuje láskou; o projevy úcty lidem, ve kterých spatřujeme Krista a sloužíme mu; o krásu a pokoj, které přebývají ve stvoření, protože nebeský Otec všechno dobře učinil. Tento horizont - tvořený přítomností všemohoucího Boha, životem ve společenství a harmonií stvoření - se zaměřuje na duchovní i lidskou rovnováhu, jež Vám má přinášet pokoj a plnost života. Nám, kteří se na Vás díváme, kéž dá tušit tajemství - života v Kristu - probouzející v nás touhu po dobrém a krásném a touhu po Bohu.
Láska Otcova, milost Ježíše Krista a společenství Svatého Ducha ať jsou s Vámi, aby Vám vlily horlivost, lásku a nepokoj. A život ať nikdy neusne a neroztříští se ve zvykovosti.
Modlím se, aby Vás provázel onen nepokoj, který neubírá pozornosti; který je znamením mládí a který proměňuje „pravidlo“ řeholní kázně. Udržujte si vnitřní živost Ducha, vědomí Boží přítomnosti a osobního růstu v Něm: to přináší naplnění a novou žízeň. Takovou situaci vyjádřili mnozí svatí, když říkali: hledal jsem a našel; to však co jsem našel, ještě zvětšilo mou žízeň po živém Bohu.
Až sem znovu přijdeme, chceme prostřednictvím atmosféry zachytit uspořádání věcí, světlo ve tvářích, „které jste Vy nalezly“, aby i v nás rostla žízeň po Bohu.
 
Jste Bohem požehnané. Vaše rodina se rozrostla víc, než jste očekávaly, a zatímco vzrůstá úsilí o nový klášter, dům, ve kterém přebýváte nyní, se ukázal těsným. Modleme se my všichni, Vy ještě více, aby toto dílo bylo hotovo co nejdříve. Buďte nicméně trpělivé; vždyť pokud nestaví dům Hospodin, Vaše snahy jsou marné.
V tuto chvíli posvěcujte a upevňujte svou řeholní rodinu. Komunita je školou života, ve které se výukou a příkladem rozvíjí víra, lidské a duchovní hodnoty, láska, odpuštění, altruismus, odpovědnost a zralost. Duch evangelia učí umění a radosti společného života. Myšlenka rodiny patří k podstatě řeholního života, jehož cílem nejsou sliby čistoty, chudoby a poslušnosti: ty, jakkoli jsou důležité, jsou pouze nástroji pro dosažení cíle vyššího.
Záměrem řeholního života není ani řád modlitby s náročnými časy společné i osobní modlitby, které zachováváte. Smyslem řeholního života je podle vyjádření svatého Ignáce z Loyoly „dosažení lásky“, v intimitě s Bohem a v lásce bratrské, která určuje život ve společenství.
Řeholní dům je tedy rodinou, ve které je přítomen a s láskou milován Bůh, uprostřed dcer, které za jediný svůj dluh považují „vzájemnou lásku“. To je výraz svatého Pavla, který říká: Nikomu nezůstávejte nic dlužni, jen vzájemnou lásku.

Drahé sestry, konečně ať je pro Vás Pán Ježíš v Otci a v Duchu Svatém
Slovem, kterému nasloucháte,
Životem, který se snažíte žít,
Láskou, kterou chcete milovat,
Radostí, o kterou se budete sdílet,
a Pokojem, který budete šířit. Amen.

(LV)

20. 08. 2008