Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Homilie kardinála Josipa Bozaniće

Drazí bratři a sestry!

S radostí jsem se vydal na cestu na Velehrad, abych zde s Vámi jako delegát papeže Františka slavil toto vzácné  jubileum. Srdečně vás všechny zdravím. Z celého srdce děkuji milému spolubratru v biskupské službě arcibiskupovi a metropolitovi olomouckému monsignorovi Janu Graubnerovi za pozdrav a přivítání. S obzvláštním pocitem přátelství a vděčnosti zdravím předsedu České biskupské konference pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duku, apoštolského nuncia v České republice monsignoraGiuseppa Leanzu, všechny přítomné arcibiskupy a biskupy, stejně tak i všechny kněze a zasvěcené osoby. Těší mě že mohu uvítat Prezidenta České republiky a představitele veřejného života. Zdravím všechny Kristovy věřící a zvlášť děti a mládež, též starší a nemocné lidi. V tomto roce vírytouto bohoslužbou vzdáváme díky za dar víry a evangelia, které jsme přijali z apoštolského hlásání svatých bratří Cyrila a Metoděje. Drazí bratři a sestry, abychom to mohli vykonat co nejlépe, prosme všemohoucího Boha, aby Kristův mír naplnil naše srdce.

Vážený pane kardinále, drazí bratři v biskupské službě, kněží a jáhnové, drazí řeholníci a řeholnice, milovaní bratři a sestry v Kristu, poutníci z domova i zahraničí, jako i televizní diváci a rozhlasoví posluchači!

1. Dnes jsem zde na Velehradě při této slavnosti mimořádným vyslancem Svatého Otce a společně s vámi poutníkem v tomto významném evropském poutním místě. Jako delegát Svatého Otce chci dosvědčit papežovu vřelou náklonnost milované církvi v České republice a všem poutníkům ze sousedních zemí, které chovají úctu ke svatým Cyrilu a Metodějovi. Náš Svatý Otec František se raduje z oslav tisícího sto padesátého výročí prozřetelnostního příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a všechny vás zde shromážděné ze srdce zdraví a žehná vám.

Nacházíme se na posvátné půdě, na které soluňští bratři Cyril a Metoděj na pozvání knížete Rostislava započali svoje apoštolské působení mezi Slovany. Tady někde se nachází hrob arcibiskupa Metoděje. Toto poutní místo má nesmírný význam, protože se zde dotýkáme kořenů, jež křesťanství zapustilo mezi Slovany.

2. Milovaní bratři a sestry, je potřebné putovat na Moravu, na Velehrad, abychom poděkovali za Ježíšovo evangelium a za ty, kteří nám ve své apoštolské službě hlásali pravdu o Bohu a člověku. Evagelium (Lk 10, 1-9), které jsme dnes slyšeli, je velmi příznačné.  V počtu sedmdesát dva se symbolicky nacházejí všechny národy světa. Kristovo poselství je totiž univerzální, nikoho nevylučuje, a co víc: všechny národy jsou přizvány k budování Božího království. Apoštolové jsou vysláni po dvou, aby jejich poselství bylo dosvědčené a aby se mohli vzájemně podporovat. Dílo hlásání evangelia totiž není dílem jednotlivce, nýbrž roste ze společenství a k jeho rozvoji přispívá.

Kromě toho, Ježíš posílá své učedníky – bez jakéhokoli zastírání nebo falešných slibů – jako „ovce mezi vlky“, přičemž slabost a pokora jsou důležitými oporami křesťanského poslání. Pouze tehdy, kdy jsme ovce, můžeme vítězit; jestliže se staneme tím, co obrazně představují vlci, vzdalujeme se od našeho Pastýře Ježíše.

Dále – učedníci nepotřebují s sebou nic nosit. Naše síla je v Ježíši a ve svobodě, kterou nás Ježíš obdaroval, v nenavázanosti na věci. Jakákoli hledání pozemské jistoty, hodnoty nebo důležitosti v logice světské moci jsou pokušením k zapření Kristova kříže. Jestliže se naše chování nevyhne takovým způsobům, snadno se naše vznešené poslání zvrhne v jakýsi druh podnikání, divadla nebo propagandy.

3. Nejlepší překlad Evangelia, který přichystali svatí bratři Cyril a Metoděj, byl sám jejich život. Víme, že právě lidé vedení vírou, kteří jsou připraveni žít Kristovu lásku, zanechávají nejviditelnější stopy v lidském srdci i v dějinách národů. Takové stopy dodnes rozeznávají nejen věřící, mohou je pochopit lidé každé doby a kultury.

Když prosíme o světlo Ducha Svatého v hledání cest nové evangelizace, jsou nám svatí soluňští bratři příkladem a inspirací. Protože neopustili principy evangelia a nepřekrucovali Boží slovo a nehlásali sami sebe (srovnej 2Kor 4, 1-2.5-7), museli strpět i nespravedlivá nařčení a příkoří. Ale tak to v životě podle Evangelia chodí, a kdo chce být křesťanem, musí s utrpením počítat, protože takové je pravidlo duchovního života a ne výjimka.

4. Drazí bratři a sestry, je třeba putovat sem na Velehrad, abychom poděkovali za dědictví, které nám svatí Cyril a Metoděj zanechali a abychom lépe poznali důležitost křesťanství v životě a kultuře slovanských národů. Nemůžeme pochopit naše dějiny bez poznání úlohy, kterou měla křesťanská víra v životě generací.

Svatí Cyril a Metoděj se při hlásání Ježíše Krista zabývali otázkami jazyka a kultury. Při evangelizaci svým talentem vytvořili kulturní identitu na základě Písma svatého spojujíce přitom víru, jazyk, písmo, obřad a kulturu. Svatí bratři novým přístupem nezrušili to, co převzali, nýbrž to povznesli a zlepšili. Byli si vědomi důležitosti identity a zvláštnosti jednotlivých národů, ale stejně tak si vážili společné víry v lůně Církve, která spojuje a jež spočívá na úhelném kameni – Ježíši Kristu.

V současných okolnostech, ve kterých žije Evropa a evropské národy, poselství této dvojice patronů Evropy neztratilo svěžest. Oni nás i dnes učí, jak budovat společenství evropské rodiny a vážit si zvláštností jednotlivých národů a jejich kultur.

Proto se na Velehradě, ve kterém blahoslavený papež Jan Pavel II. rozeznal jeden z úhelných kamenů evropské jednoty, dovoláváme mocné přímluvy svatých ochránců Evropy, aby nám vyprosili sílu k důvěryhodnému žití Evangelia a milost sjednocení všech Kristových věřících.

5. Drazí bratři a sestry, jsem tu dnes s vámi i jako záhřebský arcibiskup, poutník z Chorvatska. Prvním záhřebským biskupem se v jedenáctém století stal biskup Duch, o kterém dějinný záznam vypovídá, že byl národností Čech. Od té doby až do současnosti vidíme nepřerušenou spojnici mezi chorvatským a českým národem. Naše kultura by byla velice ochuzena, kdyby k ní nepřispěli čeští duchovní velikáni a kdyby neexistovala místa, kde se setkávali Češi a Chorvaté.  Mnozí lidé a události propletli dějiny našich dvou národů a v základě tohoto společenství je spiritualita, kterou z největší části zformovala Radostná zvěst.

6. Nacházíme se před bazilikou Nanebevzaté Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě a jsme naplněni vděčností za dary Boží dobroty. Svatí soluňští bratři, kteří v devátém století dorazili na Velkou Moravu z Byzance, zde nevybudovali jen základy křesťanské víry, ale i mariánské zbožnosti. Pomoc a ochrana blahoslavené Panny Marie provázela váš národ v dávné i v nedávné minulosti, zvláště ve chvílích, kdy jste museli čelit utrpení a kdy jste museli nést kříž.

Je významným faktem, že když se národ ocitne v potížích, pocítí zvláštní vztah ke Kristově Matce a ona se mu stane znakem naděje a útěchy. Tak tomu bylo v mé vlasti Chorvatsku, tak tomu bylo i na Moravě, v Čechách a ve Slezsku. Proto i dnes všechny a zvláště naše křesťanské rodiny svěřujeme nebeské ochraně přesvaté Bohorodičky Marie.

7. Drazí bratři a sestry, tato slavnost je velikým poděkováním a velkou prosbou k Pánu žně, aby poslal dělníky na svou žeň a aby, podle slov Apoštola národů, Boží sláva zazářila na tváři Církve, protože víme, že „Pánova věrnost trvá navěky“ (Ps 117, 2).

Bůh žehnej vám, vašim rodinám a vaší vlasti a všem lidem dobré vůle! Amen

Kardinál Josip Bozanić, arcibiskup záhřebský

05. 07. 2013