Vyhledávání Menu

Inu jeden by nevěřil

První prázdninový týden, se již potřetí, konala akce pro starší ministranty. Sešlo se něco přes tucet°, během týdne občas někdo přijel a jiný zase odjel, ale počet zůstával téměř stejný. Hned v pátek přišel první šok. Nikdo nevěřil, že hořící hranice na zahradě přiláká dosti vzdálené sousedy, dnes módně nazývané, nepřizpůsobivé obyvatelstvo. Nikdo nevěřil, že by mohli být zneklidněni ohněm, ale nakonec se ukázalo, že jejich hlasitě formulované stížnosti (slovy nepublikovatelnými), lze celkem snadno utišit, když jejich početné ratolesti napojíme a nakrmíme. Inu, jeden by nevěřil...

V sobotu jsme vyrazili do Staré Boleslavi, nejen k prosbě za náš národ (naše ministranty nevyjímaje), ale především shlédnout Kněžský domov, jeho obyvatele, i milé řádové sestřičky – Vincentky. Někteří naši (nejmenovaní) ministranti nevěřili, jak je možné tak těžce pracovat a to dokonce s radostí. Sestřičky naopak nevěřili jaké dotazy se honí hlavami našich ministrantů a co je opravdu zajímá. Nakonec setkání s klienty. Co všechno museli vytrpět v době komunismu někteří kněží, které jsme potkali a přitom ani stopy nenávisti nebo zloby. Inu jeden by nevěřil...

Při návratu začala dvouhodinová práce. Jeden 13-letý, nejmenovaný ministrant, prohlásil: „Otče, mně fyzická práce nedělá dobře, raději Vám půjdu ministrovat na mši svatou.“ Taková zbožnost... Inu, jeden by nevěřil.

A už je tu neděle, krásná poutní cesta ke kapli sv. Petra a Pavla do Nové Vsi. Příjemně prší a je chladno. Vynikající sváteční oběd, krásná nedělní pohoda. Jen já s P. Markem znovu připomínáme, že nás čeká adrenalinová cesta na Rakovnicko. Nikdo nevěří, mají to jen za plané výhrůžky. Ale sliby se mají plnit nejen o vánocích. Cesta auty do Rakovníka za příjemného lijáku. Nejprodávanější minivůz roku 2005 bratra Vševěda pojme 5 dospělých osob, včetně batohů. Inu, jeden by nevěřil...

Rakovnická fara nás vítá s otevřenou náručí. Z oknem liják a osazenstvo, s chápavým úsměvem, nebere na vědomí výhrůžky vedení o plánované cestě do lesa. Odchod, v zimě, v lijáku.... Ještě, že v Církvi není žádná demokracie a vzpoura zatím nehrozí. Pochod - silnicí, rozbláceným polem, popílkovou skládkou, přelézání plotu. Les je konečně na obzoru, i když se vše kolem topí ve tmě. Nakonec nacházíme krásné místo, rozděláváme oheň (pro zletilé se otevírá pivo a becherovka). Přestává pršet. První a poslední noc pod širákem a v noci ani kapka. Druhý den opět vydatně lije. Inu, jeden by nevěřil...

Mohl bych jistě pokračovat dále – ať už líčením 30 km pochodu, nezdaru stopařů, kteří neumí číst v jízdním řádu, fotbalovým matchem, ve kterém, opět, jeden by nevěřil, zvítězilo kněžstvo. Osudem soudku, z něhož nezletilci rádi přinášeli dospělým tradiční český nápoj bez jakéhokoli upíjení. Inu jeden by nevěřil...

Tak Vás, drazí „ministrantští holomci“ zvu na naše další akce. Kdo neuvidí na vlastní oči, ten opravdu neuvěří. Inu, jeden by nevěřil... A to píšu jen holou pravdu.

P. Benedikt z Neratovic

°pro méně vzdělané - tucet znamená dvanáct

27. 08. 2011