Vyhledávání Menu

Jak přijmout křest?

Co je křest?

Křest je vstupní branou a základem celého křesťanského života. Křesťané jsou společenstvím lidí, kteří uvěřili a poznali, že je Bůh, a to Bůh velice blízký. Dokonce tak blízký, že sám otevřel cestu, jak se k němu přiblížit. Tímto božím krokem k člověku je Ježíš Kristus – Boží Syn, který se stal člověkem a z nás svojí smrtí a svým překročením hranice smrti sňal břemeno zla a hříchu. On vzal na sebe to, co nás od Boha odděluje, a svojí smrtí nám daroval život. Jde tedy o přijetí jeho daru záchrany. Tento krok přijetí se nazývá křest. A tím se také člověk stává součástí společenství věřících, kteří se vydali na cestu víry za svým Pánem. Slovo Pán, řecky Kyrios, se dostalo do základu označení tohoto společenství „Kyriaké“, tedy církev.

Jak se křest uděluje?       

Vlastní křest je modlitba spojená s obřadem ponoření resp. polití vodou.  Jednoduché gesto či symbol je při křtu úzce spojen s tím, co nám Ježíš Kristus daroval. Je zřejmé, že nestačí jen vnější gesto. Křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a kterou se cosi zásadního mění. Křtem přijímáme Krista do svého života na základě víry.

Kdo může být pokřtěn?

Pokřtěn může být každý člověk, který uvěřil v Boha a přijal křesťanskou víru. Katolická církev ovšem umožňuje také křest malých dětí, avšak pouze za splnění určitých předpokladů.

506 

KŘEST DÍTĚTE

Narození dítěte je velice silným momentem v životě každého rodiče. Často v takové chvíli toužíme pro své dítě udělat všechno, co by mu umožnilo skvělý a šťastný život. A právem k tomu patří i touha dítě nechat pokřtít.

Předpoklady k udělení křtu

První křesťané byli většinou dospělí lidé, kteří se setkali s Bohem a uvěřili v něho. Proto sami požádali o křest. Součástí křtu byl i okamžik, kdy tito žadatelé vyznali před shromážděným společenstvím věřících svoji víru. Teprve pak byli pokřtěni.

V případě malých dětí je zřejmé, že nemají ještě psychické schopnosti vyznat víru. Setkáváme se však již na stránkách Bible s případy, kdy byl pokřtěn nejen žadatel, ale také „celý jeho dům“, čímž Řekové označovali všechny členy domácnosti včetně dětí. Proto s důvěrou křtíme i děti ale s důležitou podmínkou: Dítě ke křtu musí přivést rodiče resp. jejich zákonní zástupci a ti také musí dát záruku, že se vynasnaží vytvořit doma prostředí žité víry. Pak dítě s vysokou pravděpodobností vyroste v prostředí, v němž zcela přirozeně objeví základní křesťanské hodnoty i tolik důležitou praxi duchovního života. Jistě to není záruka či dokonce jistota, že dítě ve své dospělosti víru nakonec neodmítne. To nelze nijak pojistit a svoboda člověka tu hraje důležitou roli. To ovšem nelze zaručit ani u dospělých. Avšak každý rodič, ať chce či nikoli, vytváří určité typické prostředí výchovy svých dětí a to zcela zásadně děti ovlivní. Církev z této staletími ověřené zkušenosti vychází a požaduje, aby se rodič zaručil, že toto prostředí bude prostoupeno také vírou. A to nejen ve smyslu poučování dítěte, ale především tím, že rodič sám víru má a žije z ní.

Nevěřící rodič

Někdy přicházejí rodiče, z nichž víru žije pouze jeden. Ač to není ideální situace, rozhodně lze řešit! Podstatné je, aby se rodiče na přijetí křtu a výchově ve víře shodli nebo aby nevěřící strana dala alespoň souhlas s touto výchovou.

Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, pak je třeba se nejprve zastavit nad jejich vlastní cestou víry. V takovém případě je důležité připravit na křest nejprve rodiče a dítě pokřtít až spolu s nimi.

Kmotr

Křtem dítě vstupuje do společenství církve. A protože toto společenství nemá být jen symbolické, dostává při křtu každý pokřtěný kmotra. Jde o pokřtěného a biřmovaného katolíka, který má alespoň šestnáct let, z víry žije a bude schopen dítěti v době jeho růstu pomáhat slovem, modlitbou i příkladem, aby poznalo víru a její velikou hodnotu. Někdy je možné vzít kmotry dva, zvláště když např. dívce má kmotra činit muž. Pak je dobré, aby existovala možnost obrátit se i na ženu a druhým kmotrem je tedy žena.

Někdy rodina touží, aby byl takovým blízkým člověkem i někdo z jiné církve či někdo nepokřtěný. Pak to sice nemůže být kmotr v plném významu slova, ale hovoříme zde o „svědkovi křtu“.

Výjimky

Bohužel nejsou vždy jen krásné chvilky spojené s příchodem dítěte na svět. Někdy se i malé dítě může ocitnout v ohrožení života. V takovém případě jsou možné výjimky a je důležité neprodleně se obrátit na místního kněze, aby věc urychleně řešil.

Křest školních dětí

Jiná situace je u školních dětí. Zde již musíme pracovat s jejich schopnostmi a ty také zapojit do přípravy. Souhlas takového dítěte je ke křtu důležitý a bude i součástí vlastního obřadu, i když obřad může být upraven k věku dítěte.

Jak postupovat?

Prakticky to znamená, že mají-li rodiče zájem o křest svých dětí, obracejí se na místní farnost a tam se domluví na možnostech přípravy i křtu. Zbytek je již na místním duchovním správci. Obvykle je třeba několika setkání před křtem, kdy buď kněz anebo jiný pastorační pracovník společným rozhovorem přiblíží obřad křtu, obsah víry i podmínky k přijetí. Z tohoto důvodu je dobré kontaktovat zpravidla místní farnost alespoň dva měsíce dopředu. V některých místech se takové rozhovory konají společně s více rodiči a přípravy probíhají jen např. dvakrát do roka.

Co dál?

Křtem život víry začíná a tento začátek bude později doprovázen ještě dalšími dvěma svátostmi, které vybavují dítě k plnému životu s Bohem i uprostřed světa. Jde o svátost eucharistie a biřmování. Obě svátosti se udělují až ve věku, kdy dítě už je schopné samostatnějšího uvažování a rozlišování. Je tedy zřejmé, že dítě má vyrůstat nejen v prostředí věřící rodiny, ale také ve společenství věřících lidí. Toto společenství víry pak pomáhá dítěti upevňovat křesťanské hodnoty, učit se modlit i společně prožívat běžný život.

  507

KŘEST DOSPĚLÉHO

Křest je základním krokem pro život s Bohem. Křtí se nejen malé děti, což je v jistém významu určitá mimořádnost, ale křtí se i dospělí včetně lidí starých. Každoročně bývá v naší diecézi pokřtěno přes stovku dospělých mužů i žen! Křtem se člověk napojuje na Boha a připojuje se k dílu záchrany, kterou Bůh připravil všem, kdo touží po plnosti života. Proto jde o krok velice závažný.

Předpoklady k udělení křtu

Jestliže je člověk dospělý resp. dosáhl věku, kdy je schopen o věcech vážně přemýšlet (od čtrnácti let), je třeba k vážnému životnímu rozhodnutí dobře připravit. Uvažovat o křtu je možné jen za předpokladu svobodného osobního rozhodnutí. Pro křest dospělého již nestačí jen přání rodičů či partnera ani např. realizování svatby v kostele. Je třeba skutečného osobního rozhodnutí poznat Boha. Naopak je možné do procesu přípravy vstoupit, i když si člověk není jistý, zda je již věřící. Během této cesty poznávání může kdykoli přípravu přerušit.

Proces přípravy

V pražské arcidiecézi předpokládáme u křtu dospělých alespoň roční přípravu, ale často duchovní správci rozloží přípravu na delší časový úsek. Křest se podle starobylého obyčeje uděluje o velikonoční noci. Příprava nezahrnuje jen vzdělání či informace. Jde také o duchovní proces, vstup do života modlitby a poznávání živého Boha. V určitém momentu jsou všichni žadatelé pozváni ke vstupu do „katechumenátu“. Tento krok ještě nezavazuje k povinnosti být pokřtěn, ale umožňuje žadateli získat větší duchovní podporu společenství církve. K přípravě patří řada modliteb a drobným obřadů.

Kmotr

Podobně jako u křtu dětí také u dospělých je možné zvolit si kmotra, který bude pokřtěného doprovázet modlitbou, radou i lidskou blízkostí. Musí jít o pokřtěného a biřmovaného katolíka, který má alespoň šestnáct let, z víry žije a je schopen pomáhat pokřtěnému modlitbou i příkladem.

Jak postupovat se žádostí o křest?

Nejprve je potřeba se sami sebe ptát, zda chceme Boha poznat. Pak je důležité oslovit místního duchovního správce resp. faráře místní farnosti. Jistě není chybou oslovit i kněze, který je nám blízký (např. v rámci vysoké školy působí kaplan apod.). S tímto knězem domluvit celý proces.

Závaznost a svoboda

Křest nás zavazuje žít podle Božích přikázání, milovat Boha a bližního a volit ve svém životě dobro. Zavazujeme se také podle vlastních aktuálních možností podporovat společenství církve. Každý se k tomuto závazku staví na základě svého svědomí.  Při křtu kandidát neslibuje ani nepodepisuje žádné omezování osobní svobody ať co do vztahů (např. s rodinou) tak co do osobního majetku. Přesto platí, že křest ovlivní významným způsobem celý život a je pro člověka skutečnou konverzí (od latinského slova converto – obrátit se).

A pak život naplno

Ale to není všechno! Křtem se člověku otevírá brána k plnému životu s Bohem. Nyní má možnost žít z plného proudu církevního života. V první řadě k tomu patří svátosti, tedy znamení, která spojena s modlitbou zprostředkovávají Boží pomoc. Na prvním místě je se křtem úzce spojena svátost biřmování. V západní praxi u křtu malých dětí nechává na později, ale u dospělých se uděluje současně se křtem. Jde o dar Ducha svatého, tedy zvláštní dar Boží lásky. Křtem je člověk oddělen od zla, očištěn a přijat do Boží náruče. Ale při biřmování navíc dostává zvláštní posilu Boží pomoci, aby mohl žít uprostřed všech složitostí světa a obstál. Podobně dostává možnost plně se účastnit eucharistie, tedy hostiny Kristova těla (zjednodušeně řekněme mše).

A řada dalších momentů je pro člověka připravena, pokud touží s Bohem žít, vydá se na tuto cestu za ním a je v ní poctivým poutníkem.

P. Mgr. Ing. Michal Němeček, biskupský vikář pro pastoraci


06. 09. 2013