Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Svatý Jan Nepomucký - 280 let od kanonizace

19. března 1729 byl v bazilice svatého Jana v Lateráně svatořečen Jan Nepomucký
– již 280 let se k němu náš národ obrací s prosbou o přímluvu nejen jako k patronovi kněží, zpovědníků, mostů, lodníků, vorařů, mlynářů... proti pomluvám, za mlčenlivost, za uchování zpovědního tajemství..., ale jako k hlavnímu patronovi Čech! Jen v naší arcidiecézi je mu zasvěceno osmatřicet kaplí či kostelů.

Sv. Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1345 v městečku Nepomuk (v historických pramenech zmiňováno i jako Pomuk), ležícím v západních Čechách. Janovo narození a mládí bylo spojeno s mnoha legendami, které byly zobrazovány v období baroka. Při narození Janově prý rodný domek v Nepomuku zářil a malý chlapec byl v nebezpečí života zasvěcen Panně Marii. Legendy hovoří o Janově vyučování v cisterciáckém klášteře, ležícím pod Zelenou Horou nedaleko městečka Nepomuku. Podle legend navštěvoval Jan vyšší školu v Žatci.

V historických dokumentech se objevuje Jan poprvé roku 1369, když stvrzuje jako veřejný notář pravost opisu buly papeže Urbana V. Do služeb církve vstoupil roku 1375, kdy jako notář arcibiskupské kanceláře asistoval při vyšetřování výroků a skutků církevního reformátora Jana Milíče z Kroměříže. Roku 1369 je Jan jmenován jako klerik, to znamená, že přijal nějaké nižší svěcení. Působil jako farář u kostela sv. Havla. Krátce po svém nástupu sepsal kostelní inventář.

Záhy poté začal studovat na pražské právnické fakultě Karlovy univerzity. Byl zřejmě žákem pilným a nadaným, neboť již roku 1381 byl prohlášen bakalářem práva a roku 1383 se vydal na další cestu za vzděláním do italské Padovy, kde byla jedna z nejrenomovanějších evropských středověkých univerzit. Zde byl dokonce rektorem ultramontánů. Po svém návratu byl roku 1389 jmenován kanovníkem vyšehradským a vzdal se kanonikátu u Sv. Jiljí. Kolem roku 1390 se přestěhoval od Sv. Havla na Vyšehrad.

Vrcholu své církevní dráhy dosáhl Jan z Pomuka v zodpovědném úřadu generálního vikáře. Narůstající konflikty vyvrcholily na přelomu let 1392-1393. Václav IV. se rozhodl oslabit arcibiskupovu moc tím, že z uprázdněného opatského stolce v západočeských Kladrubech hodlal zřídit nové biskupství a chtěl na něj dosadit některého ze svých oblíbenců. Tomu však arcibiskup odporoval a několik dní po smrti
kladrubského opata Racka jmenoval opatem mnicha Odolena, zvoleného řádně spolubratřími, což potvrdil také sv. Jan Nepomucký jako generální vikář. Král
poručil po jednání s arcibiskupem Jana z Nepomuka a další svědky zatknout. Podle některých badatelů se tak stalo také proto, že Jan odmítl prozradit zpovědní
tajemství královny.

Jan zemřel na mučidlech a jeho tělo bylo shozeno z Karlova mostu do Vltavy. Podle legend se při tom otevřela nebesa a sestoupili z nich andělé s palmovými ratolestmi a kolem těla svrženého do Vltavy se rozzářila tajemná světla. Tělo světce vyplavila
hned druhý den voda u cyriackého kostela sv. Kříže Většího a bylo v něm dočasně pohřbeno. Po třech letech došlo k jeho přenesení do Svatovítské katedrály, kde bylo pohřbeno před kaplí sv. Erharda a Otýlie.

O tom, že Jan zemřel v pověsti svatosti, máme zprávu od samotného arcibiskupa, který počátkem roku 1393 odešel do Říma. Jan z Jenštejna totiž čtvrt roku po tragické
události psal o Janovi z Pomuka ve stížnostním dopise papeži, že byl „iam martyr sanctus“ („již svatý mučedník“). Janova úcta zřejmě žila v 15. a 16. století v okruhu Svatovítské kapituly.

K vlastní beatifikaci Jana Nepomuckého došlo v roce 1721. Při ohledání Janových pozůstatků byla objevena v jeho lebce měkká tkáň, prohlášená za světcův jazyk (dnešní lékařská věda hovoří o mozkové tkáni). O osm let později, v roce 1729, pak byl Jan kanonizován, což bylo spojeno s velkými slavnostmi.

Zobrazení sv. Jana Nepomuckého nalezneme nejen v téměř každé vísce v Čechách, ale skoro v celém světě.

prof. PhDr. Ing. Jan Royt,
Ústav dějin křesťanského umění KTF UK

Převzato ze Zpravodaje pražské arcidiecéze. (aj)

20. 03. 2009