Vyhledávání Menu

JMJ

Naše pouť do Madridu začala v úterý 16. Srpna. Ráno jsem dorazil na Baštu, kde právě snídali členové naší skupiny. Ta celkem čítala 5 ministrantů, dva bohoslovce a jednoho kněze, otce Manuela. Po snídani jsme naskládali zavazadla do dodávky VW Transporter s Dieselovým motorem o objemu 2.5 litru, funkčním rádiem, CD-přehrávačem a klimatizací. Druhá skupina, jak jsme později zjistili, jela ve vozidle VW Transporter s Dieselovým motorem o objemu 1.9 litru, bez CD-přehrávače, bez okének v zadní části vozu, s menším nákladovým prostorem a s pochybnou klimatizací. První zastávkou byla benzínová pumpa za Plzní, kde se naše dodávky setkaly a společně pokračovaly do Německa. K večeru jsme dorazili do Lyonu a po krátkém hledání jsme našli kněžský dům, ve kterém jsme měli zamluvené ubytování. Jelikož v Lyonu panuje o dost teplejší klima než u nás, vděčně jsme zakempovali v příjemně chladné podzemní garáži. Po večeři jsme se ještě vypravili na krátkou expedici po městě vedenou Pavlem Morávkem a skoro nikdo se neztratil.

Druhý den jsme se nasnídali a vyrazili dále na jih. Chvíli jsme jeli podél Středozemního moře a poté jsme přejeli přes východní konec Pyrenejí do Španělska. Dálnice nás dovedla do Barcelony, kde jsme si udělali malou přestávku a prohlédli si (bohužel jen zvenčí) novou katedrálu Sagrada Familia, navrženou slavným architektem Antoniem Gaudím. Na chvíli jsme ještě zastavili v přístavu, kde mnozí obdivovali luxusní jachty, a dali si zmrzlinu. Jelikož nás ale tlačil čas, tak jsme opět nasedli do aut a pokračovali v cestě do Zaragozy. Přestože jsme dorazili poměrně pozdě večer, rodina Diezů, u které jsme tu noc přespávali, nás přivítala s otevřenou náručí. Připravili nám typická španělská jídla jako například chorizo (sušený pikantní salám), jamón (sušená vepřová šunka), tortillu (bramborová „omleta“) a salát a především nás nechali vykoupat se v jejich bazénu. Někteří kluci se později svěřili, že by klidně místo cesty do Madridu zůstali v Zaragoze u bazénu. Protože následující den nás už čekala jen poměrně krátká cesta a nemuseli jsme tolik spěchat, povyk na zahradě pokračoval ještě dlouho po půlnoci. Někteří z nás se rozhodli rozložit si spacák na zahradě, protože v pro nás vyhrazené místnosti bylo až příliš horko, ale v noci přišla menší přeháňka, která nás zahnala dovnitř.

Ráno jsme vstali a po snídani jsme vyrazili do centra Zaragozy, kde jsme měli v kostele Sv. Engracie mši sv. Poté nás jeden z mnoha kněží z rodiny Diezů provedl po městě a ukázal nám římský most, baziliku a katedrálu Panny Marie del Pilar. Po návratu do rodinné vily nás čekalo další překvapení: Jeden ze členů rodiny připravil k obědu obrovskou pánev paelly, což je španělská specialita na způsob rizota, které je ale dochucené a obarvené šafránem na typicky žlutou barvu. Dále se do paelly dávají mořské plody nebo, jako v našem případě, kusy různých druhů masa. Když byli všichni dosyta najedení, přinesla hostitelka několik táců s plátky melounu a poté ještě jogurty a pudinky. Po vydatném obědě jsme se rozjeli dále na jih, abychom měli konečně posledních 300 km za sebou. V Madridu na nás čekalo příjemné zjištění, že bydlíme asi 20 metrů za katedrálou Santa María de la Almudena. Po večeři jsme se šli projít po městě a navštívili jsme typicky španělské hlavní náměstí (Plaza mayor), náměstí Puerta del Sol a došli jsme téměř až na náměstí Plaza Cibeles, kde se následujícího dne konala křížová cesta se sv. Otcem.

Následujícího dne jsme měli mši sv. v kapli přímo v našem kněžském centru a poté jsme vyrazili k Muzeu Del Prado. Tam jsme čekali až nám otec Vít a otec Martin přinesou vstupenky na nedělní mši sv. a třídenní kupony na MHD. Už od nich jsme se dozvěděli, že organizace poněkud zaostávala. Poté jsme se vrátili a připravili pozdní oběd. Po obědě jsme vyrazili směrem na Plaza Cibeles abychom se zůčastnili křížové cesty. Ta se konala na třídě Paseo de Recoletos, která byla pro dopravu celý den uzavřená. Pro každé ze čtrnácti zastavení byla na tuto třídu přivezena velká socha nebo sousoší a mezi každými dvěma zastaveními kříž nesla vybraná skupina lidí, např. lidé postižení zemětřesením na Haiti, tsunami v Japonsku nebo lidé trpící nemocí AIDS. Poslední zastavení bylo na už zmíněném Plaza Cibeles, kde také seděl sv. Otec. Na tomto náměstí a v přilehlých uličkách bylo ale tolik lidí, že jsme se ke sv. Otci nedostali blíže než na 300 metrů. Po skončení jsme se vydali k řadě zastavení, abychom si prohlédli zmíněné sochy, a také jsme viděli, jak je postupně skupiny vybraných lidí odnášejí. Celá třída, kde se křížová cesta konala, byla ovšem nacpaná lidmi a tak jsme se několik hodin prodírali davem přihlížejících. Když jsme se konečně vymotali, tak jsme šli na zmrzlinu a pak zpět do kněžského centra.

Ráno byla opět mše sv. v kapli, po které jsme vyrazili do bytového komplexu, ve kterém bydlí matka otce Manuela a který mimo jiné disponuje i bazénem. Po příjemném osvěžení jsme se vrátili do centra a po obědě jsme v našich dodávkách dojeli na autobusové nádraží Aluche. Notnou chvíli jsme čekali, než jsme ve frontě došli až k přeplněnému autobusu, ve kterém bylo asi o 20 procent tepleji než venku. Z nádraží nás autobus přivezl kousek blíž k letišti Cuatro Vientos, ale notný kus cesty jsme ještě šli pěšky. Když jsme dorazili k jedné ze vstupních bran, bylo nám řečeno, že sektor, do kterého máme vstupenky a který byl jen 200 metrů od pódia, na kterém se bude slavit mše sv., je už plný. Vypravili jsme se tedy do sektoru, který byl původně určen pro lidi bez vstupenek a který se nacházel mimo vlastní plochu letiště na přilehlém poli. I v tomto sektoru ale byla hlava na hlavě a navíc se ono pole nacházelo pod úrovní letištní plochy, takže jsme pódium ani nezahlédli. Kolem plotu oddělujícího pole od přistávacích drah naštěstí byly obrazovky, na kterých jsme sledovali vigilii se sv. Otcem. Před adorací byla nejsvětější svátost vložena do obrovské monstrance přivezené speciálně pro tuto příležitost z Toleda. Ovšem sotva vigilie začala, dalo se do deště a přišel i mohutný vítr. Zanedlouho přestala fungovat obrazovka, před kterou jsme se utábořili, a po chvíli nás pořadatelé požádali, abychom se přemístili jinam, protože kousek od nás stála konstrukce nesoucí reproduktory a bylo by nepříjemné, kdyby na nás spadla. Později jsme se dozvěděli, že vítr zbořil i stany, ve kterých měli druhý den koncelebrovat další kněží, aby mohli podávat sv. přijímání v sektorech, a také jednu vstupní bránu. Po půlnoci naštěstí pršet přestalo, ale další útok vodního živlu na sebe nenechal dlouho čekat. Ze svahu vedoucího k letištní ploše ústila trubka, ze které bez přestání vytékala voda (naštěstí čistá) do připraveného výkopu. Ten byl ale už kolem půlnoci plný a voda se začala vylévat na pole. Hned vedle našeho ležení se záhy vytvořilo jezírko a hrozilo, že se brzy ocitneme ve vodě. Mezitím jsme si ale všimli, že kdosi udělal v plotu kolem letiště díru, kterou postupně prolézali jednotlivci i skupinky. Později se u oné díry začala periodicky objevovat policie, ale jelikož voda mezitím přitekla až k našim karimatkám, naši kněží rozhodli, že prolezeme na druhou stranu. V nestřeženém okamžiku jsme tedy pronikli prostříhaným pletivem a došli do našeho sektoru. Lidé, kteří v něm byli, ale leželi a spali, takže nebylo kam šlápnout. Bylo tedy rozhodnuto, že přespíme v uličce hned vedle našeho sektoru a ráno se vtěsnáme dovnitř. Zhruba po třech hodinách spánku nás ale probudila uklízecí četa, protože v uličkách ležely hromady odpadků a ty bylo třeba odklidit, aby papamobil mohl projet. Přelezli jsme tedy dovnitř sektoru, kde už bylo dost místa na sezení, a čekali jsme. Ti, kteří si brzy ráno nezašli nabrat vodu a udělat ranní hygienu později záviděli těm, kteří to stihli, protože už hodinu před začátkem mše vedla k záchodkům stometrová fronta a u kohoutků s pitnou vodou se udusaná hlína proměnila v bahno. Přes všechny nepříjemnosti uplynulé noci jsme se všichni dočkali příjezdu sv. Otce, který projel tou samou uličkou, ve které jsme pár hodin předtím spali. Mše sv. pak proběhla bez nejmenších komplikací, čtení a kázání zazněly v různých světových jazycích a po mši jsme se se sv. Otcem pomodlili Anděl Páně. Cesta z letiště byla o něco svižnější, možná také proto, že jsme šli pěšky a nemuseli jsme čekat na přeplněné autobusy. Po pozdním obědě jsme jeli do jedné církevní školy, kde bylo hřiště a také bazén, kde jsme ze sebe vyždímali poslední zbytky energie. Po večeři všichni zalezli do spacáků, aby si po náročném dni plném zážitků konečně odpočinuli.

Další den ráno byla opět mše sv. v kapli a po snídani jsme šli navštívit katedrálu Almudena. Poté už jsme vyrazili na cestu do Toleda, církevního a donedávna i administrativního centra Španělska. Toto město mělo velkou důležitost už v době Římské říše a dlouhou dobu v něm žili křesťané, židé i muslimové. Proto se také honosí úžasnou katedrálou, židovskou čtvrtí, pozůstatky několika mešit, římským mostem, římskými lázněmi a pevností. Naše cesta vedla napřed do katedrály, kde jsme obdivovali vyřezávaný oltář a chórové lavice. Dále byly v katedrále vystaveny historické ornáty a knihy jako breviáře, žaltáře a misály. Největší překvapení možná ale čekalo v sakristii, která byla vyzdobena obrazy od malířů jako Greco, Goya, Caravaggio atd. Od katedrály jsme pokračovali k pevnosti, která sehrála důležitou roli ve španělské občanské válce, a poté jsme se vrátili do parku kousek od našeho parkoviště, kde jsme se naobědvali. Pak už jsme vyrazili na sever, zpět do Zaragozy, kde pro nás rodina Diezů tentokrát připravila grilované maso. Všichni se dosyta najedli a po večeři pokračovala zábava v bazénu a na zahradě.

Po snídani jsme nasedli do aut a vyjeli dál na sever do kláštera Torreciudad, jehož stavbu inicioval sv. Josemaría Escrivá. V jedné z mnoha tamějších kaplí jsme měli mši sv. a po ní jsme si celý komplex prohlédli. Poté jsme přejeli Pyreneje a jeli do francouzského poutního města Lourdes, kde se v roce 1858 svaté Bernadetě několikrát zjevila panna Maria. Z tamějšího pramene jsme si nabrali vodu a mnozí z nás se posléze jali v tomto „katolickém Las Vegas“ (jak ono místo nazval otec Manuel) kupovat suvenýry. Brzy jsme ovšem museli vyrazit na cestu, abychom stihli včas dojet do Toulouse, kde jsme měli domluvený nocleh v klášteře. Přijeli jsme dost pozdě, ale sestřičky nám přinesly štos krabic s teplou pizzou a jako dezert jsme dostali hroznové víno, zmrzlinu a různé druhy sýrů. Potom jsme se ubytovali (každý měl vlastní pokoj s postelí) a šli spát.

Ráno jsme v jejich kapli měli mši sv. a po snídani, kterou nám sestřičky připravily, jsme vyrazili do Štrasburku. Cesta proběhla bez komplikací, a tak jsme večer dorazili do Štrasburku, ubytovali jsme se na faře, navečeřeli se a šli spát.

Následujícího dne jsme měli mši sv. a poté jsme si připravili snídani a balíčky na cestu. Po cestě na benzínových pumpách kluci nakupovali suvenýry za zbylá eura a na jednom odpočívadle v Německu jsme se konečně rozloučili. Otec Vít s druhou dodávkou pokračoval do Sedlčan, zatímco otec Martin a otec Manuel jeli s námi do Prahy.

 

27. 09. 2013