Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

K majetkovému narovnání

V Otázkách Václava Moravce v neděli dne 20. ledna 2008 bylo možné v rozhovoru ministra Jehličky a bývalého ministra Jandáka týkajícím se přípravy zákona o majetkovém narovnání církví a státu zaznamenat určitý pokrok. Především byl korektní a konstruktivní. Kardinální otázkou je, zda dohoda o záměru zákona, schválená vládní i církevní komisí dne 13. prosince 2007, je dobrá a přijatelná pro všechny, jestli byla dosti „vydiskutovaná“, anebo je nutno ještě dále jednat. Je s podivem, že námitky vznášejí někteří členové ODS, a to dokonce ti, kteří byli členy vládní komise. Jestliže má někdo dnes pochybnosti, měl je projevit při zasedání komisí. Někteří říkají, že si tehdy dobře nespočítali, jaké částky odškodnění dosáhne. K těmto hlasům se připojují i další politici ODS s požadavkem další diskuse. Ve zmíněném rozhovoru pan ministr Jehlička zřetelně a dostatečně prokázal, jak výhodný bude pro stát navržený záměr zákona o této záležitosti.

Dobře, další diskuse. Pro ty, kterým se zdá současná výše finančního odškodnění církví ve všech jeho aspektech příliš velkou, dovoluji si do další diskuse upřímně navrhnout některé otázky, které nebyly v průběhu jednání vůbec zmíněny:

 1. Církev, respektive katolické diecéze a nekatolické církve, se písemně zřeknou svého majetku a na plné odškodnění budou čekat nejistých 60 let, zatímco stát bude moci získaný majetek zpeněžit nebo jinak použít ihned. Rovněž obce a města budou moci ihned svobodně nakládat s majetkem, který byl dosud blokovaný. Bylo by tedy vhodné poctivě a férově vzít v diskusi na vědomí tuto velkou okamžitou výhodu státu a na druhé straně obrovskou vstřícnost církví a riziko a nejistotu, do které vstupují. Částku 270 miliard, kterou výše uvedení, ale i další politici ODS špatnou matematikou spočítali, by bylo dobré konzultovat se skutečným odborníkem. Chybná matematika je např. v tom, že k uvedené částce došli znásobením předpokládané roční částky 4 miliardy 500 milionů Kč a vůbec nepočítali s tím, že během oné doby se hodnota peněz může změnit a také se velmi změní. Už v následujících měsících se mluví o inflaci, po které hodnota částky klesne o několik miliard. Špatná matematika spočívá v tom, že suma 270 miliard, která některé politiky dnes děsí, vzniká sčítáním jablek a hrušek, tj. hodnoty dnešní roční splátky a hodnoty téže splátky za pár desítek let. Zmínění politici se domnívají, že 270 miliard na konci období 60 let představuje hodnotu dnešních 270 miliard, což je velký omyl. Proto je tento velký pokles hodnoty peněz za uvedenou dobu kompenzován úročením, aby církev vůbec něco dostala. Divím se poněkud, že zmínění politici takto jednoduchou úvahu nechápou. Diskuse, kterou požadují, je tedy spíše jejich vnitřní záležitostí a má sloužit k tomu, aby si tyto věci řádně ujasnili.

2. Druhou věcí do diskuse je naturální restituce jedné třetiny majetku, který má být vrácen řádům. Majetku navráceného řádům se žádné finanční odškodnění netýká. Řády při tom nežádají od státu finanční odškodnění vnitřního dluhu, který na tomto státem špatně obhospodařovaném majetku lpí a není ani vyčíslen. Tento dluh státu velkoryse, ve prospěch společnosti, odpouštíme. Bude známkou férového jednání tuto částku a řadu dalších, jak ještě uvedu, jednoduchou matematikou spočíst a uvést, jak velký dluh, který stát u církví má, si ponechává, a odečíst ho od sumy, která – viděná bez tohoto kontextu – některé politiky děsí.

3. V této požadované diskusi by bylo spravedlivé odečíst od sumy 270 miliard i výnosy z církevního majetku, který jak totalitní, tak demokratický stát za 60 let hospodaření s tímto majetkem získal, a jednoduše je zařazoval do státního rozpočtu. Kdyby bylo možné to spočíst, byly by to stamiliardy, dluh, který stát církvím nikdy nevyplatil a nevyplatí. Před tak velkou sumou taje položka 270 miliard jako sníh na jarním slunci… O čem tedy politici mluví? A to není ještě všechno!

4. Před několika léty spočetli odborníci, že vnitřní dluh na kulturních památkách, většinou církevních, který v současnosti stát zanechává, činí 50 miliard Kč. Tento dluh však už není od čeho odečítat, protože suma 270 miliard se přede všemi těmi dluhy ztratila. Další bod do diskuse, pokud by ještě někdo k ní měl za této situace chuť.

5. Před nástupem komunismu měl téměř každý kostel, bez ohledu na to, jestli je památkový či ne, svého patrona, dnes bychom řekli sponzora. Zákonem 218/49 Sb. stát tento sponzoring zrušil a převzal ho na sebe. Bylo by zajímavé spočítat dluh, který stát zanechal i v této oblasti. Další miliardy do diskuse, o kterých se dříve nemluvilo.

6. A když už se vrátíme k diskusi, bylo by dobré zvážit, co přitahuje turisty. Určitě to nejsou paneláky, ale kulturní památky, většinou církevní. Ze 70 miliard ročního výnosu z tohoto čilého turistického ruchu by bylo spravedlivé nějaké procento dát právě na památky, které církev udržuje.

Pokud se tato diskuse uskuteční, bude mít bezpochyby zajímavý průběh. Bude jistě významná i pro opozici. V těchto souvislostech se zdají matematické tanečky kolem 270 miliard velkou malicherností!

Další poznámkou k diskusi v Otázkách Václava Moravce je zdůraznění širších souvislostí a kontextu současných jednání o narovnání. Táhnou se již skoro 20 let k naší politické ostudě v Evropě. Že spadá do současné kampaně k presidentské volbě, je spíše neplánovaný souběh událostí než příčinná souvislost a pokušení jednání politicky využívat a s ním kšeftovat. Církev o narovnání usiluje již od začátku 90. let. Často za to byla kritizována a byla jí populisticky předhazována chamtivost a touha po majetku. Nebyla však politická vůle, aby k narovnání došlo. Když Evropský parlament v r. 1996 vyzval členské a kandidátské státy, zvláště postkomunistické, k urovnání těchto záležitostí a k restituci židovského a církevního majetku, který komunisté ukradli, v našich médiích se o tom neobjevila snad ani řádka. Ale ta výzva zůstává.

Když sociálnědemokratická vláda s podporou opoziční smlouvy začala koncem 90. let připravovat smlouvu se Svatým stolcem, vtělila do ní čl. 17., v němž se zavazuje urychleně dořešit majetkové narovnání s katolickou církví. Tím projevila ochotu tyto věci dořešit, i když je nepochopitelné, že ji v parlamentu neprosadila, když by to přece bylo bývalo s opoziční podporou možné. Při jednání v parlamentu převážily demagogické argumenty živené hlasy různých „odborníků“, kteří svoji odbornost dokládali tituly získanými na komunistických školách.

Všechny tyto skutečnosti naznačují určitou ochotu i dnešní opozice věc vyřešit. Předchozí sociálně demokratický ministr kultury Jandák začal usilovně připravovat dokončení narovnání. Jestliže chtějí tito politici být politicky koherentní, neměli by spíše podporovat dnešní úsilí o dokončení jednání? Ti, kdo by se dnes stavěli proti smlouvě pro stát tak výhodné, mohou upadnout do podezření, že jim nejde o dobro společnosti anebo že jsou ochotni schvalovat nespravedlnosti totalitního režimu.

Při úvahách nad tímto tématem se domnívám, že při troše dobré vůle mohou vládní koalice i opozice tak důležitou záležitost konečně vyřešit.

Kardinál Miloslav Vlk

24. 01. 2008