Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Kámen úrazu odvalen

Sedmnáctileté soudní přetahování o katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech je u konce. Nový pražský arcibiskup Dominik Duka a český prezident Václav Klaus podepsali společné prohlášení o péči o pražskou katedrálu. Církev, respektive Metropolitní kapitula, stáhne žalobu podanou k Ústavnímu soudu, Hrad poskytne Metropolitní kapitule k bezplatnému užívání dva velké domy u katedrály – tzv. Staré proboštství a Mladotův dům, o které se bude dále starat. Cesta k pozdějšímu řešení zákonem zůstává otevřena. V této chvíli je na místě položit otázku, proč se řešení tak vleklo.

Je třeba otevřeně přiznat, že otázka vlastnictví a spravování katedrály se stala během let otázkou zástupnou. Stal se z ní symbol neuspořádaných vztahů mezi státem a církví. Ani jedna ze stran dostatečně nedocenila jiné aspekty, než vlastnické. Pro většinu obyvatel této země, ať už jsou věřící či nikoliv, je katedrála spíše národním symbolem. Je místem služby pražského arcibiskupa, ale také místem, kde jsou pohřbeni čeští králové. Ve snahách získat katedrálu tedy ve skutečnosti šlo spíše o to, kdo si „přisvojí“ tento symbol. Na jedné straně stála katolická církev logicky trvající na spravedlnosti a nutnosti vrátit to, co bylo ukradeno. Na straně druhé představitelé státu, spíše však nejrůznější skupiny obyvatel obávající se toho, že církev z katedrály udělá jakousi svoji „provozovnu“.

Soudní cesta určující vlastnictví katedrály, napravující křivdy komunistického režimu se zdála jako cesta nejnestrannější. Celá záležitost ovšem uvízla na stavu českého soudnictví. Proto nelze kardinálu M. Vlkovi vytýkat jeho dlouholeté snahy postupovat soudní cestou. Vyzkoušel řadu cest, které se nabízely, řadu možností, které ovšem končily ve slepé uličce. Troufám si napsat, že i tyto bezvýchodné cesty bylo nutno projít. V současné době už nazrála situace k tomu, aby se překročil vymezený a ohraničený způsob uvažování a aby se začalo uvažovat o řešení zcela jiném. Je k dobru obou zúčastněných stran, že dokázaly porušit stereotypní uvažování a hledat jiné řešení. Podepsané prohlášení je svědectvím, že shodu je možno najít.

Není pochyb o tom, že k urychlení této dohody přispěla i návštěva sv. otce Benedikta XVI. v naší vlasti. Při ní se ukázalo, že duchovně mnohdy podceňovaná společnost má ve skutečnosti zájem o hodnoty jiné než materiální. Jde jen o to, aby byly nabízeny a ne vnucovány, aby se o nich hovořilo srozumitelným „necírkevnickým“ jazykem a aby u kořene domluv byla vzájemná úcta, pravda a upřímnost. V této chvíli tak dvě autority – prezident a arcibiskup – daly najevo, že o důležitých věcech je možno se domluvit, že je možné nehledat jen vlastní prospěch a výhru, ale společně usilovat o dobro celé společnosti. Chtěl bych věřit, že takovýto příklad právě ve vypjaté předvolební atmosféře nezapadne a že může být dobrou inspirací i pro další směřování společnosti.

Milan Badal, poradce pražského arcibiskupa

24. 05. 2010