Kardinál Vlk požehná stavbu nového trapistického kláštera
Položením základního kamene byla nedávno zahájena stavba nového kláštera trapistek v Poličanech na Benešovsku. Staveniště požehná 15. srpna 2008 v 10 hodin o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie také kardinál Miloslav Vlk.
Při mši svaté, která začne v 10:00, požehná Kardinál Miloslav Vlk staveniště budoucího kláštera Naší Paní nad Vltavou, který by měl stát do dvou let v osadě Poličany na samotě uprostřed polí a lesů nedaleko Slapské přehrady. Základní kámen nově vznikajícího kláštera a kostela komunity trapistek položil a požehnal 5. srpna 2008, v den památky Posvěcení římské baziliky Panny Marie, generální vikář Mons. Michael Slavík v rámci mše svaté, kterou celebroval apoštolský nuncius Mons. Diego Causero.
Kardinálu Vlkovi velmi záleží na tom, aby u nás vznikaly takovéto duchovní pevnosti naplněné modlitbou a životem, který je znamením Boží přítomnosti. Ačkoliv počet řeholnic nejen u nás klesá (mnozí to spojují s duchem naší doby, kdy jen málokdo je schopen učinit radikální celoživotní rozhodnutí), zdá se, že k velkému rozkvětu dochází právě v kontemplativních řádech, tedy řádech velmi přísných. Vedle nově u nás založených ženských klášterů premonstrátek v Doksanech či benediktinek v Praze na Bílé Hoře byla pražským Karmelem sv. Josefa založena komunita karmelitek v Dačicích. Před několika lety byl také nově zbudován mužský klášter trapistů v Novém Dvoře u Toužimi.
Kardinál Vlk k tomu říká: „Mladé lidi přitahuje radikalita řeholního života a možnost totálně se oddat. K životu v řeholních komunitách podobných těm trapistickým je však zapotřebí skutečné povolání. Nemůže jít pouze o vlastní nápad. Já sám si nedovedu představit, že bych si zvolil cestu řeholníka, protože k tomu necítím povolání.“
Je zřejmé, že důvody, kvůli nimž se mladí lidé rozhodují pro vstup do kláštera, jsou rozdílné, samy sestry z Poličan však jako odpověď volí jednu, o níž jsou přesvědčeny, že je příznačná: „Přitahovala mě benediktinsko-cisterciácká spiritualita a touha darovat se cele Pánu. Vstoupila jsem do kláštera ještě v Itálii a to, co mě hned oslovilo, bylo vzájemné společenství, přátelství, ve kterém sestry mezi sebou žily, hluboká víra a jasné vědomí toho, že patříme do církve. Tyto sestry si nehrály na řeholnice, ale skutečně jimi byly. S přirozeností a naprostou vážností, s vědomím pracovat a modlit se za celý svět.“
A jaké je tedy poslání této řeholní komunity? Sestry samy je formulují takto: „Přišly jsme do České republiky s vědomím misijního úkolu, který nám byl svěřen: vyprošovat od Boha obrácení a spásu pro každého člověka, zvláště pro lidi v naší vlasti – v modlitbě, v tichu, v každodenním obrácení svého vlastního života. Náš apoštolát je ve skrytosti jednoduchého života, manuální práce a především modlitby. Chceme být svědky krásy života darovaného zcela Pánu. Cítíme naléhavost modlitby za jednotu křesťanů a za církev v Česku, aby uměla odpovědět na problémy silně sekularizované společnosti. Chceme přinést svědectví o životě zcela zasvěceném Bohu. Chceme, aby se náš život stal pro všechny znamením přítomnosti Boha ve světě.“
Komunitu, která v Poličanech nyní působí, pozval kardinál Miloslav Vlk do Čech z mateřského kláštera trapistek v italském Vitorchianu. Při odjezdu z Vitorchiana tvořily zakládací skupinu, která definitivně opustila mateřský klášter 22. dubna 2007, tři Češky, pět Italek a jedna Maďarka. Dnes je komunita šestnáctičlenná: vedle devíti sester jsou tu čtyři postulantky a tři novicky. Ty nejprve postavily dům pro hosty, který v současné době samy využívají, a který následně, až se postaví skutečný klášter s kostelem, bude zcela sloužit přijímání poutníků a hostů, tedy všech, kteří budou chtít strávit několik dní v tichu a samotě, aby zde načerpali nové síly pro svůj každodenní život.
Historie této komunity začíná v Itálii, v mateřském klášteře ve Vitorchianu v provincii Viterbo (asi 80 km na sever od Říma). Není bez zajímavosti, že právě z tohoto města pochází kámen soklu mariánského sloupu, který má být kopií barokního díla Jana Jiřího Bendla, které stávalo na Staroměstském náměstí v Praze od poloviny 17. století do roku 1918. Do vitorchiánského kláštera od roku 1990 vstoupilo několik dívek české národnosti s touhou poznat a žít mnišský život. V té době komunita trapistek z Vitorchiana, která již založila jiné fundace v různých částech světa (Itálie, Argentina, Chile, Venezuela, Indonésie a Filipíny), nepomýšlela na fundaci v České republice. O této možnosti začala konkrétně uvažovat až po návštěvě kardinála Miloslava Vlka, když se jeho pozvání odejít do České republiky a tam založit trapistický klášter stalo pro sestry této komunity, jak samy říkají, „jasným znamením Boží vůle“. Sestry toto znamení vykládají následujícími větami: „Z vědomí příslušnosti ke komunitě a k celé církvi a z jeho stálého prohlubování se zrodilo naše misijní povolání. S touhou odpovědět na volání jsme založily nový dům v České republice, v zemi, která po dlouhá léta trpěla pod komunistickým režimem, kde náboženská svoboda byla tvrdě potlačována a kde ateizace bolestně zasáhla většinu národa.“
Sestry jsou vděčné všem, kteří jakýmkoli způsobem přispívají, ať už modlitbou, pomocí nebo materiálním darem, ke stavbě tohoto Božího domu. (ap)
