Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Kázání při slavnosti sv. Cyrila a Metoděje

Lidé!

Rozhodl jsem se pro toto oslovení, protože chci zahrnout všechny přítomné, všechny posluchače rozhlasu i diváky u televize. Všechny chci oslovit takové, jací jsou v jednoduché skutečnosti svého lidství. Chci mluvit k lidem, ne k maškarám, za které se vydávají v pýše svého postavení, moci, nadřazenosti titulů, nebo naopak v ustrašenosti a pocitu nedostatečnosti anebo dokonce jen ve lstivosti dravce, který chce získat přízeň své kořisti. Dnešek a tato slavnost vyžadují totiž mluvit o skutečnosti, k níž lze přistoupit jen v pravdě. Oslava světců je vždycky šancí pochopit sebe samého, protože každý světec je svědek Pravdy a výzvou k následování. Z mnoha darů a zakladatelských činů svatých Cyrila a Metoděje vybral jsem pět, o kterých teď musíme uvažovat.

1. Často se mluví o glagolici, prvém našem a slovanském písmu. Pro naši zem je na tom podstatné, že nám umožnili záznam dějinné paměti, i když už tisíc let píšeme latinkou. Slavného Konstantinova výroku, že jako nahé jsou národy bez knih a jako schystané za kořist, který pojednává o významu Bible v zápase se zlem, můžeme použít i na jiné případy a rozumět mu tak, že národ, který si nezaznamenal své dějiny, nic si z nich pořádně nepamatuje a nemůže se poučit ze zkušenosti předků, je vážně ohrožen. To je přesně náš případ. Historie se neopakuje, ale chyby se opakují. Nevrátí se ani Gottwald s Husákem ani K.H. Frank s Moravcem, ani Otta Braniborský, ale jsou mezi námi opět lidé jednající tak, že mohou přivést k moci nového diktátora. Zatím není třeba ukazovat prstem a útočit na někoho, ale je třeba pevně se postavit proti lžím, pomluvám, závisti, hrabivosti a podobným skutkům. Mohly by nás zotročit.

2. Ne dost se připomíná první slovanský Zákoník, Metodějovo dílo a nosný sloup naší státnosti. Byl to stručný, pevný zákonný řád s jasným záměrem zákonodárce, podle kterého jako právního principu vycházejícího ze všeobecně přijaté slušnosti mohl soudce řešit jednotlivé případy a dopomoci sporným stranám ke smíru a všem k dosažení spravedlnosti. Pevný právní řád jsme ztratili, legislativa je chaotická, spravedlnost je v rukách kejklířů se slovíčky. Naše právní nejistota je úměrná svévolné nemravnosti společnosti – pozor, jsme jejími členy. Spravedlnosti se dosahuje těžko a pomalu. Kde není spravedlnosti, není mír ani svoboda.

3. Nedoceněno zůstává i to, že prvé, o co měli Konstantin a Metoděj starost, bylo založení školy. Věděli, že zemi, kam přišli, musí vzdělávat, ne obracet na víru. Přišli do země již křesťanské. Věděli, že víra je Boží dar, ale také věděli, že k němu má blíž člověk rozumný než nerozumný. Rozumný člověk se chce poučit, chce poznávat a poznat. Nerozumný se myšlením netrápí a nezdržuje, všemu už suverénně rozumí, a je-li dost silný, všechno i určuje. Je-li více dosti silných nerozumných lidí, začnou se problémy řešit přetahováním a nevěcnými hádkami prospěchářů. To je náš případ. Ve škole na Velké Moravě se žáci učili myslet, nebyla to ideologická nalejvárna. Konstantin byl filosof, filolog a gramatik, Metoděj právník, oba byli uznanými vědci své doby. Pokud nám nedojde, že se ve školách má učit a vychovávat, obviní nás přespříští generace za to, kolik neschopných lidí, ale zato efektivních ničitelů jsme postavili do života. Pokud si neuvědomíme, že řešení jsou buď správná nebo nesprávná, věcná nebo nevěcná, a budeme dál používat řešení politická, půjdeme od chyby k chybě. Shrnuto: neochráníme-li myšlení, přestaneme být platnými lidmi. Nebude koho oslovit lidé, budou jen zvířata – šelmy a kořist.

4. V Praze musím připomenout, že sv. Metoděj pokřtil knížete Bořivoje. I když křesťanství do Čech pronikalo již před tím a země ještě dlouho poté nebyla do hloubky plně křesťanskou, šlo o zásadní mezník. Knížecí dvůr přijal nový životní přístup jasně charakterizovaný důrazem na duchovní dimenzi člověka, která přesahuje biologický život požitků ukončený smrtí. I to by nás mělo zajímat v době konzumního životního stylu, který je zahleděn do materiální dimenze života. Přestože se dovolává životního blaha, je výrazem kultury smrti, protože si osobuje právo zabít jednou z pohodlnosti, podruhé pod rouškou milosrdenství. Antikoncepční praktiky a euthanatické sebevraždy ve starověkém Římě byly předzvěstí zániku.

5. Konečně se musíme ptát, proč byli svatí Cyril a Metoděj ve své misii tak úspěšní. Odpověď je snadná. Přinášeli kulturu vyšší a hlavně lidštější, životní přístupy, které byly lepší včetně výsledků hospodářských. Všichni bychom měli přemýšlet, proč to, co bylo lidštější, bylo po všech stránkách lepší, a zde přítomní křesťané navíc o tom, jak to druhým předvést.

Tím máme mých pět bodů pohromadě. Když nyní laskavě vezmete rozum do hrsti a budete tak mít svých pět dobře pohromadě, mohli bychom i začít, chci říci pokročit v cyrilometodějské tradici. Ale bude to dlouhá a namáhavá cesta, a proto se na ni posilněme z přebohatého stolu Kristovy milosti a vstupme do slavení tajemství Jeho oběti, smrti a vítězného zmrtvýchvstání. Poděkujme přitom sv. Cyrilu a Metoději, že těmto tajemstvím můžeme snadněji porozumět, protože je konáme v mateřské řeči. Amen.

P. prof. Petr Piťha, probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě

11. 03. 2013