Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Kdo je (arci)biskup

V římskokatolické církvi je biskup nástupce apoštolů v nepřetržité posloupnosti a plní funkci pastýře. Biskupským svěcením přijímá poslání být učitelem víry, posvěcovat a vést věřící. Slovo „biskup“ je odvozeno z řeckého episkopos – strážce, dozorce. Biskup je pod autoritou papeže. Svátost se předává z biskupa na biskupa při svěcení (apoštolská posloupnost - sukcese). Jsou biskupové diecézní pečující o diecézi, biskupové titulární, kteří jsou v diecézi biskupy pomocnými, a biskupové emeritní, jejichž rezignace z titulu věku nebo jiných důvodů byla papežem přijata.

V římskokatolické církvi je obvyklé, že biskupa jmenuje papež. Jemu přísluší konečné rozhodnutí o vhodnosti kandidáta. Místní církve se na jmenování podílejí doporučením vhodných kandidátů. Pokud tomu nic nebrání, je nově jmenovaný povinen podle Kodexu kanonického práva do tří měsíců od přijetí papežské jmenovací listiny přijmout biskupské svěcení, a to dříve, než se ujme svého úřadu. Jedná-li se o jmenování do vedení diecéze a je-li zvolený kandidát již biskupem, potom by se podle Kodexu kanonického práva měl ujmout vedení diecéze do dvou měsíců od přijetí papežské listiny.

Diecézní biskup spravuje svou místní církev (diecézi), ve které mu přísluší bezprostřední církevní moc (zákonodárná, výkonná a soudní) a vykonává pastýřský a učitelský úřad. Stará se o věřící jemu svěřené, svou zvláštní péči věnuje kněžím, svým kázáním a výkladem přibližuje pravdy víry. Ve své diecézi provádí vizitace tak, aby každých pět let navštívil celou diecézi. Diecézní biskup také dává příklad svým ctnostným životem ostatním věřícím a každou neděli a zasvěcený svátek slaví mši za křesťany, kteří jsou mu svěřeni. Jako znamení své hodnosti nosí kříž na prsou, biskupský prsten, solideo a při bohoslužbách berlu a mitru. (ap)

07. 01. 2010