Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Koncert na počest Jana z Jenštejna

Večer, který pořádá velvyslanec České republiky při Svatém stolci Pavel Vošalík, proběhne v bazilice Sanctae Praxedis v Římě. Věnován je všem, kdo trpěli pro svou víru a koná se pod záštitou ministra Karla Schwarzenberga a pražského arcibiskupa Dominika Duky OP. Na koncertě zazní skladby Antonína Dvořáka, Josefa Suka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Petra Ebena a Pavla Černého.

Jan z Jenštejna se narodil 27. prosince 1350 jako potomek pánů z Vlašimi a z Jenštejna, kteří patřili ke vzdělané šlechtě sloužící ve státní službě. Studoval v Praze, Padově, Bologni, Montpellier a posléze v Paříži. Po ukončení svého působení na Sorbonně byl jmenován míšeňským biskupem. V roce 1379 se stal pražským arcibiskupem a v tomtéž roce byl Václavem IV. jmenován nejvyšším zemským kancléřem.

Ve své nové funkci začal prosazovat asketický život jako program a vzor pro lid českých zemí. Nabíral tak na síle jeho konflikt s královskou mocí. Jan z Jenštejna podporoval papeže v Římě, což se negativně odráželo ve vztazích s Francií. Král odvolal Jana z Jenštejna z funkce nejvyššího zemského kancléře a snažil se všemožně oslabit jeho pozici. S arcibiskupovou politikou nakonec nesouhlasila ani kapitula, která se v rozhodující chvíli postavila na stranu krále.

Václav IV. se rozhodl oslabit arcibiskupovu moc tím, že z uprázdněného opatského stolce v západočeských Kladrubech hodlal zřídit nové biskupství a chtěl na něj dosadit některého ze svých oblíbenců. Arcibiskup však několik dní po smrti kladrubského opata Racka jmenoval opatem mnicha Odolena, což potvrdil také sv. Jan Nepomucký jako generální vikář. Po jednání s arcibiskupem dal král v březnu roku 1393 Jana z Nepomuka a další svědky zatknout. Generální vikář byl, jak známo, umučen a jeho tělo shozeno do Vltavy. Takové násilí vůči vysokému představiteli církve bylo zcela bezprecedentní, proto Jan z Jenštejna podal papežské kurii na Václava IV. žalobu.

Poté, co papež Bonifác IX. nemohl v situaci boje proti vzdoropapeži ve věci nic podniknout, ocitl se Jan z Jenštejna zcela osamocen a bez podpory. Po několika dalších prohraných sporech byl nucen abdikovat. Odchází do Říma, kde 17. června 1400 v klášteře u baziliky Sanctae Praxedis umírá. Podle některých historiků spory, které vedl s králem a jeho okolím vnitřně oslabily nejen státní, ale i církevní jednotu a svým způsobem pomohly vytvořit živnou půdu pro myšlenky husitství. (Aleš Pištora)

14. 10. 2010