Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Na výstavě "Praha Španělská" se formou zápůjčky podílejí také pražské farnosti

Kardinál Miloslav Vlk, který se zúčastnil slavnostního otevření výstavy při té příležitosti řekl, že výstava „vrhá nové světlo nejen na dobu 16. století, kdy španělská kultura významně ovlivňovala naše země, ale i na úlohu církve té doby“. Cílem výstavy, jejímž kurátorem je český historik umění a hispanista prof. Pavel Štěpánek, je souhrnně informovat o španělském přínosu při utváření české společnosti a kultury v 16. - 18. století, včetně málo známých a celkovým souvislostem unikajících skutečností. Výstava chce poukázat na to, že španělský přínos kulturnímu vývoji Prahy i celých Čech je daleko větší, než se obvykle předpokládá. Španělsko, jakožto vedoucí velmoc 16. století, přispělo četnými prvky, které se na dlouhou dobu staly součástí  života v Čechách a některé se dokonce udržely dodnes.

Výstava je členěna do tří oddílů. Úvod se věnuje středověku: jeho vzdělanosti a dosud živému fenoménu svatojakubské poutnické cesty. Další dva oddíly dokládají výrazný vliv španělské kultury, módy, vzdělanosti a diplomacie na českou renesanci. Opomenuty nejsou ani španělské osobnosti, které pobývaly na habsburském dvoře v Praze od doby zvolení Ferdinanda I., španělského rodáka, českým králem. V neposlední řadě je připomenut vliv Španělska na barokní pobělohorskou zbožnost, který je patrný především v ikonografii.

Ve středověké vzdělanosti sehrálo Španělsko významnou roli jednak zásluhou sv. Isidora Sevillského a také díky muslimskému zprostředkování antické kultury, k němuž docházelo v křesťanském Toledu zejména za vlády Alfonse X. Moudrého, bratrance Přemysla Otakara II.. Nejvýraznějším pojítkem Španělska s ostatní Evropou v této době však byla svatojakubská poutní cesta do Santiaga de Compostela. Sv. Jakubovi jsou zasvěceny četné kostely a chrámy. Mušle, symbol svatojakubského putování, se objevuje jako součást znaků několika měst či městských čtvrtí, např. v Praze-Stodůlkách.

V 16. století se Španělsko stalo evropskou velmocí. Přispěla k tomu definitivní porážka posledního zbytku arabského panství na Iberském poloostrově, následné sjednocení země a objevení Ameriky. Nepostradatelnou roli sehrála také sňatková politika španělských králů s Habsburky. Habsburk Ferdinand I., který byl roku 1526 zvolen na český trůn, do Čech přivedl z rodného Španělska četné španělské rádce, tajemníky i umělce. Později pokračoval v zavádění španělských zvyklostí v Praze císař Rudolf II., který byl dlouhá léta vychováván ve Španělsku. Za Rudolfova panování byla Praha sídlem dvora, u něhož působili mnozí španělští vyslanci a mnozí další hosté. V této době se španělská móda stala natolik závaznou, že se její používání udrželo déle než celé jedno století. Kromě módy šířila šlechta prostřednictvím svých rodových vazeb také španělské zvyklosti.

Španělská dynastie projevovala rakouským Habsburkům a české šlechtě vděk a současně si je zavazovala udělením Řádu Zlatého rouna, které se vyskytuje nejen na portrétech dotyčných osob, ale také na fasádách četných paláců na území celé historické Prahy.

Po třicetileté válce došlo ke změně španělských vlivů. Mocenská pozice Španělska byla oslabena, ale zvýšil se naopak jeho vliv náboženský, který spolu s jinými formami zbožnosti přežil do 18., respektive do 19. a částečně i 20. století. Španělská teologie, filozofie a zvyky se prosazovaly prostřednictvím španělských mnichů či řádů, které Španělé založili. Byli jimi zejména jezuité, montserratští benediktini v Emauzích, milosrdní či trinitáři. Bez povšimnutí by neměly zůstat ani řády Španěly pouze reformované či řízené španělskými představenými, počínaje františkány a konče karmelitány. Jejich vliv se projevuje hlavně hojnými zasvěceními kostelů a kaplí španělským světcům. Podle nálezů knih ve šlechtických i církevních knihovnách je zřejmé, že také španělské divadlo a literatura našly u vzdělaného publika v českých zemích své místo.

Ani v 18. století nepoklesl vliv Španělska tak, jak se obvykle předpokládá. Příčinou byla snaha arcivévody Karla, pozdějšího císaře Karla VI., získat španělský trůn po smrti Karla II., s nímž španělští Habsburkové vymřeli. Karel byl okolnostmi donucen opustit španělské bojiště a převzít vládu ve Vídni. Ještě dlouho se však podepisoval jako Karel III.,  král španělský, a do Vídně si přivezl svitu španělských dvořanů. S romantismem v 19. století se Španělsko opět dostalo do popředí zájmu, ale postupně bylo vytlačeno moderními trendy z Francie a jiných evropských států.

Návštěvníci si mohou prohlédnout obrazy, sochy, knihy, šperky i oblečení. Mezi autory uměleckých děl patří také významní čeští umělci, jako například Ferdinand Maxmilián Brokoff, Karel Škréta, Jan Jiří Heinsch a další. Vystavované předměty byly pro účely výstavy zapůjčeny od českých státních a církevních institucí, řeholních řádů a farností pražské arcidiecéze. (www.kulturanahrade.cz, ap)

Praktické informace naleznete zde.
19. 03. 2009