Vyhledávání Menu

Národní pouť ve Staré Boleslavi

Národní pouť ve Staré Boleslavi

V těchto dvou dnech jsme měli tu čest zúčastnit se pouti nejen jako obyčejní poutníci, ale pomáhat také s její organizací. Sešli jsme se v předvečer slavnosti sv. Václava v bazilice sv. Václava ve Staré Boleslavi. Čekala nás od 18 hodin mše svatá, poté následoval koncert duchovní hudby. Nejslavnostnější chvíle tohoto dne přišla, když před baziliku přijelo několik aut, která vezla nejen pražského arcibiskupa – Dominika Duku, ale hlavně našeho národního patrona – svatého Václava. Slavnostním průvodem byla lebka uložena do krypty v bazilice, tedy na místo, kde byl svatý Václav 28. září roku 935 zavražděn. Poté následovaly nešpory, doprovázené promluvou otce arcibiskupa. Tím skončil závazný program prvního dne. Já, spolu s Vaškem Šustrem a otcem Benediktem Hudemou jsme měli dokonce tu čest zůstat v noci v bazilice, aby svatý Václav nezůstal sám. Je to nepopsatelný pocit, moci klečet o samotě před svíčkami osvícenou lebkou našeho národního patrona, který je (nejen) naším národem uctíván už více než deset století… Takový silný zážitek se opravdu člověku nepoštěstí zažít každý den. V den slavnosti, tedy 28. září, jsme vstávali asi kolem páté hodiny. Následovaly ranní chvály a modlitby. Poté jsme absolvovali poměrně náročný, o to však krásnější cyklus tří po sobě následujících mší svatých. První byla v latině, druhé dvě pak v českém jazyce. Všechny byly slouženy v kryptě.

Poté byly ostatky svatého Václava přeneseny za naší účasti do kostela sv. Klimenta, odkud pak putovaly na staroboleslavské náměstí, kde byla od 10 hodin celebrována hlavní poutní mše svatá. Tuto mši svatou celebroval pražský arcibiskup Dominik Duka. Po této hlavní mši svaté následovalo přenesení ostatků zpět do baziliky. Zúčastnění ministranti, spolu se skauty, zajišťovali bezproblémový chod uctívání ostatků svatého Václava pro veřejnost. Prvními návštěvníky z řad veřejnosti byl prezidentský pár, doprovázený monsignorem Dukou a několika dalšími lidmi. Tak se nám naskytla také vzácná zkušenost vidět a potkat pana prezidenta a další „v přímém přenosu“. Ostatky sv. Václava, mimo lebku zde byly také dva relikviáře s vlasy a krví sv. Václava, hlídala čestná hlídka hradní stráže. My jsme organizovali chod turistů, snažili se zajistit v kryptě ticho a slušné chování. Musím říct, že se většina lidí chovala poměrně slušně, takže se žádné větší problémy nevyskytly. Program byl náročný, ale velmi krásný. Možnost pomodlit se u našeho neznámějšího světce, vyprosit si u něj milosti, také pomoci při organizaci poutě, to jsou všechno velmi cenné a krásné zkušenosti. Ještě jedna věc mi uvízla v paměti. Do krypty přišla také jedna žena, která si vyprosila možnost kleknout si ze strany k relikviím svatého Václava a modlit se zde. Protože většina ostatních turistů vždy jen procházela, případně se jen uklonila, nebo poklekla. Tato žena zde však vydržela modlit se nejméně čtyři hodiny bez přestávky, její zbožné snažení ukončil až převoz ostatků zpět do Prahy. Tato ukázka pokory a zbožnosti nám jistě může posloužit k zamyšlení. Do jaké míry se snažíme být pravými učedníky Krista a následovat odkaz svatého Václava? Když se zamyslíme, u každého určitě najdeme něco, co se dá zlepšit. Vždycky lze něco najít. A tak neváhejme o Boží milosti usilovat a prosit o ně třeba příští rok na pouti ve Staré Boleslavi…

27. 09. 2013