Naše arcidiecéze

Počet obyvatel: 2,051 mil.
Rozloha: 8 590 km čtverečních
Katolíků: 371 tis.
Vikariátů: 14
Počet farností: 140
Kněží: 227
z toho řeholních: 95
Kostelů a kaplí: 913

Vikariáty: I. pražský vikariát; II. pražský vikariát, III. pražský vikariát; IV. pražský vikariát; vikariát Benešov; vikariát Beroun; vikariát Jílové; vikariát Kladno; vikariát Kolín; vikariát Podřipsko; vikariát Příbram; vikariát Rakovník; vikariát Stará Boleslav; vikariát Vlašim

Organizační struktura Arcidiecéze pražské

Všeobecná - katolická církev sestává z místních církví, jimiž jsou zejména diecéze (srovnej Kodex kanonického práva). V čele diecéze stojí diecézní biskup (jedná-li se o arcidiecézi, tedy arcibiskup - rozdíl mezi biskupem a arcibiskupem není v pravomoci, ale v hodnosti). Diecéznímu biskupovi pomáhá se správou diecéze (a s řízením úřadu Arcidiecéze) generální vikář, s výkonem soudní pravomoci soudní vikář, se speciálními úkoly pak biskupští vikáři (někteří z nich mohou být - a mnohdy také jsou - též biskupy, takže mohou diecéznímu biskupovi vypomáhat i při udělování svátostí) - všichni jsou do svých funkcí ustanoveni diecézním biskupem.

Úřad Arcidiecéze pražské se nazývá Arcibiskupství pražské. Každá diecéze (tedy i arcidiecéze pražská) se dělí na farnosti, které jsou tedy základními organizačními jednotkami církve. Farnost spravuje farář jmenovaný diecézním biskupem. Pokud není v čele farnosti farář, spravuje ji administrátor (= správce); jeho kompetence a povinnosti jsou stejné, ale jeho postavení je méně trvalé (i když i farář může být přeložen na jiné místo). Jednou z povinností faráře (i administrátora) je sídlit ve farnosti, obvykle na faře. Pokud ale kněz má spravovat více farností (což není vzhledem k nedostatku kněží nikterak neobvyklé), může být ustanoven farářem (nebo administrátorem) pouze v jedné z nich, v níž potom sídlí; v ostatních je ustanoven administrátorem excurrendo (= dojíždějícím správcem). Z praktických organizačních důvodů se farnosti spojují do okrskových vikariátů. V čele okrskového vikariátu je okrskový vikář jmenovaný biskupem; jeho povinností je zejména koordinovat pastorační aktivity, dohlížet na řádné spravování farností a pomáhat kněžím svého vikariátu, pokud se dostanou do nesnází, tíží je problémy, těžce onemocní, potřebují duchovní pomoc apod.

Arcidiecéze pražská sdružuje celkem 140 farností ve 14 vikariátech. Přímo je spravovaných 124 farností, ostatní jsou spravovány excurrendo. Hranice okrskových vikariátů se ne zcela kryjí s hranicemi okresů, neboť struktura církevní správy se zejména v posledním století vyvíjela spíše nezávisle na struktuře státní správy. Farnosti obvykle zahrnují jednu nebo více obcí, ale v některých městech (Příbram, Kladno) je farností více. Samostatnou kapitolou je Praha, která se dělí na 4 vikariáty. II., III. a IV. pražský vikariát ovšem zahrnují i některé příměstské farnosti (např. Hostivice, Jirny nebo Odolena Voda). Většina pražských farností zahrnuje území jedné nebo několika historických obcí, ale na Vinohradech jsou hned dvě farnosti (na Žižkově byly ještě před několika málo lety dokonce tři, pak jedna, dnes jsou tam farnosti dvě.). Organizačně nejsložitější je I. pražský vikariát, který zahrnuje území čtyř pražských měst: Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města (k nimž se počítá i Strahov). Na území tohoto vikariátu je celkem 14 farností (včetně farnosti u katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha), z toho 12 spravovaných přímo. Do I. pražského vikariátu organizačně patří i tři tzv. osobní farnosti: Akademická, Polská a Slovenská. Tyto farnosti nemají vymezené území, ale jsou to společenství římskokatolických křesťanů (a jejich rodinných příslušníků), kteří splňují určitá kritéria. Členy Akademické farnosti jsou studenti, akademičtí pracovníci a další zaměstnanci vysokých škol na území hl. m. Prahy, členy Polské, resp. Slovenské farnosti jsou římskokatoličtí křesťané polské, resp. slovenské národnosti, kteří mají kanonické bydliště na území pražské arcidiecéze.

Kromě farností jsou v arcidiecézi zřízené i některé tzv. duchovní správy - to jsou organizační jednotky, vzniklé po zrušení klášterů. Jejich počet nyní významně poklesl, neboť většina klášterních kostelů již byla navrácena řádům, které je spravují jako tzv. klášterní kostely.

Do kompetence pražského arcibiskupa kromě toho spadá i duchovní péče v Armádě České republiky, a to nejen na území Arcidiecéze pražské, ale v celé České republice (a také v jednotkách Armády ČR zapojených v zahraničních misích). Tuto kompetenci převzal v souvislosti s organizačními změnami v ČBK (viz níže) od nyní již neexistujícího vojenského vikariátu, který sídlil  v Brně.

Další organizační jednotkou je biskupská konference, která je společenstvím biskupů z určitého státu nebo území. Na území ČR působí Česká biskupská konference, sdružující všechny české a moravské biskupy (diecézní i pomocné). Jejím úkolem je zejména koordinace pastoračních aktivit církve na území státu; její rozhodnutí jsou pro jednotlivé diecéze závazná pouze, jsou-li přijata jednohlasně. Pouze v některých otázkách, stanovených církevním právem, může být rozhodnuto dvoutřetinovou většinou - hlavním úkolem biskupské konference totiž není řídit místní církve, ale koordinovat jejich aktivity tam, kde to může napomoci apoštolskému poslání církve.

Zcela jinou strukturu mají různé řády, kongregace a společenství zasvěceného života; pokud však působí v pastoraci, činí tak po dohodě s diecézním biskupem, který je může pověřit správou některých farností.