Vyhledávání Menu

Nová tvář madony z Osíka


Mimořádnou událostí Smetanovy výtvarné Litomyšle bude umělecká intervence v kryptě litomyšlského kostela Nalezení sv. Kříže. Svůj dočasný domov zde nalezne Madona z Osíka, nejstarší dochovaná dřevořezba na našem území, která dostane novou tvář. Vernisáž výstavy se koná 9. června 2016 od 17.00 hodin.


62801


Autorem výstavy je architekt Josef Pleskot, ten však neupravil jen „výstavní prostor“, ale opatřil vzácnou sochu i novou tváří, kterou sám navrhl.

Tajemství původu

Starobylá románská socha madony s dítětem byla objevena na podzim roku 2010 nedaleko Litomyšle ve vesničce Osík. Podrobný uměleckohistorický a materiálový výzkum ukázal, že se jedná o nejstarší dochovanou polychromo­vanou řezbu na našem území (vznik 990–1180). Tento unikátní kultovní předmět pocházející pravděpodobně z pomezí Francie a Švýcarska se ihned vepsal do širokého odborného, ale i obecného povědomí jako tzv. Madona z Osí­ka. Typově se řadí k trůnícím madonám s Ježíškem na klíně, k tzv. typu sedes sapientiae, trůnu Moudrosti. Téměř tisíciletý příběh tohoto unikátního předmětu osobní zbožnosti, navíc importovaný do českého prostředí z daleké ciziny, je prozatím zahalen tajemstvím a čeká na další bádání.

Ztráta tváře

Madona však na sobě nese jedno nepřehlédnutelné zranění z minulosti – chybí jí tvář. Pravděpodobně jí byla odťata v průběhu jedné z obrazoboreckých bouří, které se přehnaly i naší zemí. Socha tak na několik století ztratila svůj význam, vyprchal z ní život a vypadla z přirozeného místa, kam patřila. Přestala být úběž­níkem existenciálních proseb a úvah lidí, oknem do jiného světa, reprezentací transcendence a spojovatelem minulosti s věcmi budoucími.

Hledání tváře

Aktuální výstava této madony v Litomyšli je nesena touhou alespoň na něko­lik měsíců tento nepříznivý běh dějin zvrátit a opět do sochy vdechnout život a vrátit ji do jejího přirozeného sakrálního prostředí. Tento unikátní litomyšlský experiment, který překračuje jak tuzemské, tak i zahraniční zvyklosti prezentace podobných výjimečných děl minulosti, je současně velikým otazníkem nad tím, jak vlastně máme dnes nést dědictví vlastní minulosti. Je výzvou k přemýšlení a k diskusi.Architektem výstavy a současně autorem hlavní myšlenky hledání nové tváře je Josef Pleskot, jehož jméno je již desetiletí s městem Litomyšl neoddělitelně spojeno. Odbornými garanty a spolutvůrci celého konceptu jsou profesor Jan Royt, prorektor Univerzity Karlovy, přední český znalec středověkého a raně novověkého umění, a Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK, který se dlouhodobě věnuje otázce oboustranného vztahu a živého působení starého a současného umění.

Výstava se koná pod záštitou Daniela Hermana, ministra kultury České republiky, a J. Em. Dominika kardinála Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého, který se k záměru vyjádřil takto: “Rád záštitu přijímám, protože ačkoli v tomto případě jde o torzo uměleckého díla, myslím si, že by tato díla neměla být schována v depozitářích, ale i ona by měla odkazovat na naše kořeny a na dědictví předchozích generací a svou přítomností je rozvíjet.”

Výstavu bude doprovázet pestrý program přednášek, debat a dalších událostí. Více na www.tvarlitomysl.cz. (Norbert Schmidt)

Aleš Pištora 07. 06. 2016