Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Obtížné hledání skutečného rozhovoru

Chce-li někdo rozvinout alespoň trochu zakotvenou debatu o otázkách financování církví, které jsou dnes aktuální, ale stejně tak i velmi specifické, je potřeba takovou debatu zasadit do širšího kontextu. O to se v úvodu pokusil stínový ministr vnitra a poslanec František Bublan, když hned zkraje konstatoval, že celospolečenská diskuze o vztahu státu a církví je bohužel zploštěna na pouhý spor o majetek. Je však škoda, že ani Bublanovi, který svou řečí vymezil prostor celého večera, se zásadní otázky pozice státu vůči konfesím a role církví v evropské společnosti vůbec položit nepodařilo. Namísto toho bez souvislostí a nejasně citoval ze sborníku Gerharda Robberse „Stát a církev“, v němž je zachycen vztah státu a církví v zemích Evropské unie před rozšířením. Následující diskuze mnoho nového nepřinesla.

Všichni diskutující, včetně poslance Jana Schwippela, potvrdili - jak tomu obvykle na podobných seminářích bývá -, že v zájmu všech je, aby otázka narovnání vztahu státu a církví byla konečně vyřešena. Poslanec ODS, který podle svých slov rozhodně není odpůrcem odškodnění, však nemůže schvalovat zákon, který by obsahoval chyby, jež není možné odstranit pomocí pozměňovacích návrhů. Pro „rebelujícího“ Jana Schwippela totiž „problémem je celá filosofie návrhu“. Místo toho ovšem, aby se pustil do oné chybné „filosofie“, předkládal další a další návrh zákona zpochybňující výhrady. (Jednu z námitek týkající se rozsahu majetku katolické církve a opírající se o publikaci „Církevní majetek a restituce“ někdejšího ekonoma ČBK Mojmíra Kalného vyvrátil sám autor této publikace, když sdělil, že jeho čísla „vycházela z neúplných údajů“. „Poslanec Tlustý se tedy mýlí,“ řekl Kalný.) Řešením podle Schwippela je oddělit otázku „restitucí“ a financování. Dobrým příkladem by pro nás podle něj mohlo být Maďarsko a Slovensko. „Filosofii“ svého návrhu však již příliš nevyjasnil.

Zatímco tedy politici nebyli schopni rozvinout širokou bázi celospolečenské diskuze, na níž by bylo možné zakotvit specifické otázky semináře, odborníci se již se svým úkolem vypořádali lépe. Kromě jiného se totiž drželi samého tématu. Karel Štícha, vedoucí správy majetku Arcibiskupství pražského a ekonom pražské arcidiecéze, poté, co stručně objasnil, že není žádný „církevní majetek“, ale majetek různých církevních subjektů, jako jsou např. farnosti se svými farníky, zdůraznil, že i po narovnání budou církev a její subjekty financovány z více zdrojů. V současné době jde o to, aby se již církve zbavily tohoto břemene nekonečných dohadů o navrácení toho, co jim náleží.

Příspěvek Václava Valeše z Právnické fakulty ZČU v Plzni by bylo lze stručně shrnout do argumentu jasně vyvracejícího tezi, že církev nikdy žádný majetek neměla. Fakt, že vůbec proběhla prvorepubliková pozemková reforma, dokazuje, že majetek církve neměl a nemá povahu veřejnoprávní. Kdyby totiž šlo o jmění veřejnoprávní, a tedy v posledku státní, stát by zabíral majetek sám sobě a navíc by za něj církvi platil náhradu, což je absurdní. Podle Valeše se i sám profesor Antonín Hobza v jedné ze svých pozdějších prací od své teze distancoval. Tuto starou tezi však, jak se zdá, vyvrací už sám fakt, že vlády od roku 1990 pracují na řešení, jak vrátit církevní majetek vyvlastněný komunisty.

Hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka ve svém příspěvku dospěl k závěru, že současný návrh zákona o majetkovém narovnání vztahu státu a církví nepředstavuje ohrožení makroekonomického vývoje veřejných financí České republiky. Jaromír Jech, místopředseda svazu měst a obcí ČR, poté připomněl komplikace, které obcím způsobuje blokační zákon. Dodal, že pokud nebude zákon přijat a Ústavní soud, k němuž obce podaly stížnost, navrhne zákon obsahující blokační paragraf zrušit, bude poslanecká sněmovna nucena zabývat se celou věcí znovu. Celé řešení se tak tedy pouze oddálí.

Velmi poučnými byly některé dotazy, které následovaly po první části příspěvků. Tyto dotazy zcela jasně potvrdily celospolečenskou úroveň diskuzí nejen o majetkovém narovnání. Koaliční poslanec David Kafka svou otázkou prokázal, že návrh zákona nečetl. Ptal se totiž, zda se církve po  narovnání vzdají dalších nároků. Exposlanci ČSSD Miroslavu Kučerovi zase nebylo jasné, proč by měl vlastně stát po dobu splácení finanční kompenzace platit nějaké úroky.

Je dobře, že synodní senior ČCE Joel Ruml před tím připomněl, že jde o dluh, který má náš stát, tedy my všichni, a který se církve na rozdíl od jiných pokouší pomoci splatit svou vstřícností. Byla to vlastně odpověď na slova Jana Schwippela, který říkal, že je-li stát zlodějem, jsme zloději my všichni.

Majetek, který bude vrácen řádům, se neztratí, jen o něj, jak lze podle historie předpokládat, bude lépe postaráno. Možná právě na řádu premonstrátů, jak naznačil předseda Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR Michael Pojezdný, je vidět, že vyslyšet hlas našeho svědomí není jen něco, co bychom dělali pouze pro sebe. Právě společenství, které se o naše kulturní dědictví stará již skoro 900 let, je zcela důvěryhodným, mluví-li o závazku do budoucnosti. (ap)

14. 06. 2008