Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Opravdu první dominikán na pražském stolci?

Mons. Dominik Duka je známý svým zájmem o historii. Má ji nejen rád, ale také z ní s užitkem čerpá pro současnost. Historie je vskutku učitelkou života. Dosavadní hradecký biskup Dominik Duka je prvním dominikánem, který se stal arcibiskupem svatovojtěšského stolce. Tak se to alespoň říká. Je to však jisté? Jisté je, že Dominik Duka není prvním dominikánem-biskupem ve službách stolce nad Vltavou. Nebude tudíž na škodu připomenout si tyto postavy z minulosti.

Když se dominikáni krátce po příchodu do Prahy usadili na druhém břehu u Juditina mostu, jejich příznivcem a podporovatelem byl mělnický kanovník a probošt Pelhřim. Po smrti biskupa Ondřeje v roce 1224 ho, jako králova chráněnce, zvolila pražská kapitula za biskupa. Přijal biskupské svěcení, ale papež jeho volbu v roce 1226 zrušil a Pelhřim dobrovolně rezignoval. Po rezignaci žil v jím podporovaném dominikánském klášteře u sv. Klimenta. Podle některých autorů vstoupil do řádu, takže možná byl vůbec prvním biskupem-dominikánem v Praze. Zemřel v roce 1240.

O některých dominikánských biskupech máme jen kusé informace. V době někdy kolem roku 1309 až do roku 1315 působil jako světící biskup v Praze dominikán Heřman. Pražský biskup Jan IV. z Dražic měl po svém boku jako světícího biskupa dalšího dominikána, bratra Adama, který se kolem roku 1340 vrátil ze studií na pařížské univerzitě. V úřadu zůstal asi jedenáct let. Janův nástupce, první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, pověřoval různými úkoly svého světícího biskupa, který se také jmenoval Heřman. Tento dominikán byl titulárním biskupem nazaretským a světícím biskupem pražským někdy mezi roky 1345 a 1374.

Další působení dominikánských biskupů bylo těsně spjato s tehdejším církevním soudním tribunálem, inkvizicí. Dominikáni byli pověřování úkolem inkvizitorů především v souvislosti se zavedením papežské inkvizice v českých zemích v roce 1318. Do té doby spadala inkvizice pouze pod pravomoc diecézního biskupa. Se zřízením pražské metropole v roce 1344 přešlo právo jmenovat inkvizitory na arcibiskupa.

Dominikán Johlin z Prahy vystoupil z pozice inkvizitora proti názorům Jana Milíče z Kroměříže. Ten shodou okolností kázal také v kapitulním kostele u sv. Jiljí, který je dnes dominikánským klášterním kostelem. Johlin se v roce 1375 stal pražským světícím biskupem, titulárním biskupem z Mary, a bylo mu svěřeno vedení inkvizičního tribunálu. V roce 1377 znovu vystoupil proti Milíčovu učení a proti jeho následovníkům. Obvinění byli vypovězeni z Prahy.

S rokem 1392 je spojena zmínka o pražském inkvizitorovi Mikulášovi, který byl titulárním biskupem vladimirským a pravděpodobně také dominikánem.

Na sklonku 14. století působil jako lektor v plzeňském dominikánském konventu jiný bratr Mikuláš. Roku 1400 byl jmenován biskupem z Megary (v Řecku). Protože však tato diecéze byla v rukou nevěřících, dovolil mu papež vykonávat svůj biskupský úřad v jiné diecézi. Působil proto jako pomocný biskup v Praze. O sedm let později se stal pomocným biskupem v Olomouci.

V jednom dekretu z roku 1406 král Václav IV. zmiňuje českého inkvizitora a pražskéhosvětícího biskupa dalšího dominikána Mikuláše, titulárního biskupa z Nikopolis. Z doby působení arcibiskupa Jana z Jenštejna máme několik zpráv o jeho světícím biskupovi Václavu Applotovi. Dříve tento dominikán náležel ke konventu v Plzni. Jako světící biskup působil mezi lety 1393 až 1421.

Velmi zajímavou postavou je inkvizitor a pražský světící biskup, dominikán Mikuláš Václav, titulární biskup nezerský. V roce 1400 je zmíněn jako zpovědník krále Václava IV. Byl rovněž královským vyslancem. Biskup Mikuláš Václav se zúčastnil koncilu v Pise konaném v roce 1409. V roce 1412 doporučil k odsouzení 45 Viclefových článků, které se začaly šířit na pražské univerzitě, a sám přidal ještě dalších šest heretických článků. Mistru Janu Husovi před jeho odjezdem do Kostnice v roce 1414 vydal dobrozdání o pravověrnosti. Když se biskup Mikuláš Václav dostavil do Kostnice, byl uvězněn. Později při procesu vypovídal proti Husovi. Nakonec z obavy před viklefisty z Kostnice v přestrojení uprchl. Mikuláš Václav byl posledním inkvizitorem v Praze před husitskými bouřemi.

Řád sv. Dominika byl zběsilým husitským řáděním v českých zemích zdecimován. Mnoho klášterů bylo vypleněno, některé zcela zničeny a už nikdy neobnoveny. Z řad dominikánů byl velký počet řeholníků husity zavražděn. Po odeznění občanské války vyvolané husitským hnutím byla situace řádu v českých zemích tristní a obnova trvala dlouho. Úkol inkvizice převzali jezuité.

V novodobé historii náležel do duchovní dominikánské rodiny také Josef kardinál Beran. Během svých studií na České koleji Bohemicum v Římě (dnešní Nepomucenum) se seznámil s dominikánským laickým bratrem Aloisem Kotačkou, který sloužil v konventu u Sv. Sabiny. Mladý seminarista byl osloven příkladným řeholním životem fr. Aloise. Ač laický bratr, fr. Alois dokázal Berana nadchnout pro sv. Tomáše Akvinského a pro jeho filosofii a teologii. Beran proto zatoužil patřit do stejné duchovní rodiny. Neodradil ho ani výslovný zákaz, který diecézním seminaristům v Římě zapovídal vstup do řeholního řádu, byť třetího. Klášter u sv. Sabiny je sídlem nejvyššího řádového představeného. Tehdy jím byl Hyacint Maria Cormier. V něm se Beran setkal se světeckou postavou, neboť Cormier byl v roce 1994 prohlášen za blahoslaveného. V roce 1909 přijal Cormier Josefa Berana do třetího řádu a dal mu řádové jméno bratr Tomáš. Když se to dozvěděli představení České koleje, chtěli Berana okamžitě vyloučit ze studií. Naštěstí se vše podařilo urovnat a Beran studia dokončil. O jeho významu pro českou církev není nutné se rozepisovat. Byl tedy on prvním příslušníkem dominikánského řádu na svatovojtěšském stolci? V jistém smyslu ano. Členství ve třetím řádu je plnohodnotnou příslušností k řádu jako takovému.

Mons. Dominik Duka je však prvním dominikánem, členem prvního řádu, který se Vojtěchova stolce ujal jako sídelní biskup. Jeho předchůdci dominikáni-biskupové, kteří sloužili pražské diecézi, vytvářejí zajímavou mozaiku postav. Od těch oddaných je možné čerpat inspiraci a povzbuzení a od těch ostatních poučení.

Fr. Benedikt Mohelník OP

23. 04. 2010