Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Oslava svátku Uvedení Páně do chrámu

Základ svátku Uvedení Páně do chrámu je židovský. Každá Židovka přinesla 40. dne po porodu do chrámu svého prvorozeného syna a podala oběť za očištění - ovečku, chudší dvě holoubata. To byl předpis Zákona. Také Panna Maria s Josefem naplnili 40. dne po Ježíšově narození (po Vánocích) tento příkaz Zákona. Bylo by to prošlo bez povšimnutí, protože takové okamžiky byly v chrámu časté, kdyby tam zrovna v tu chvíli nebyli dva lidé – proroci, starý Simeon a Anna. A ti podle Ducha Božího, který je vedl, rozpoznali v dítěti Ježíšovi Mesiáše, v dějinách Izraele proroky předpovídaného a židy očekávaného. Oba tato proroctví znali a v tu chvíli prorokovali. Simeon nazval Ježíše (podle starých proroctví) „světlem k osvícení pohanů a k slávě izraelského lidu“. Prorok Malachiáš (5. stol. př. Kr.) o tomto okamžiku prorokoval: „Do svého chrámu přijde Pán, kterého vy chcete, anděl smlouvy, kterého žádáte ...“.

Církev slavila v liturgii tuto událost, jak je zachycena v evangeliu Lukášově. Svátek se původně v církvi nazýval podle židovské tradice svátkem „Očišťování Panny Marie“, ale v minulém století dostal název „Uvedení Páně do chrámu“. V ten den se shromáždí věřící před začátkem liturgie před vchodem do kostela, kněz posvětí svíce a s nimi v rukou pak věřící slavnostně vstupují do chrámu. Tento obřad připomíná jednak Malachiášovo proroctví „do svého chrámu přijde Pán“ a dále i Simeonovo proroctví, jehož oči viděly „světlo k osvícení pohanů“. Církev tímto obřadem napodobuje a uskutečňuje obě proroctví. Věřící si pak odnášejí posvěcené svíce domů a rozsvěcují je při modlitbě, zvláště při nebezpečných bouřích a „hromobití“, a proto dostaly název „hromničky“ a podle nich se zpětně slavnost lidově nazývala „Hromnice“.

Kardinál Miloslav Vlk

27. 01. 2010