Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Oslavy svátku sv. Vojtěcha

Loňská oslava svátku sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka, hlavního patrona pražské arcidiecéze, byla jednou z prvních příležitostí k setkání tehdy nového arcibiskupa Dominika Duky se všemi věřícími. Hlavní patron pražské arcidiecéze provázel arcibiskupa Duku také první den jeho funkčního období. Poprvé to bylo v Libici nad Cidlinou, kde Dominik Duka setrval chvíli v tiché modlitbě. Podruhé byl sv. Vojtěch během slavnostního uvedení do úřadu přítomen svou relikvií v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. A Břevnovský klášter, který světec roku 993 založil, se stal třetím místem v den uvedení do úřadu symbolicky spojeným se sv. Vojtěchem. Po svém příjezdu do areálu Břevnovského kláštera arcibiskup Duka v doprovodu převora Prokopa Siostrzonka navštívil kostel sv. Markéty a poklonil se ostatkům sv. Vojtěcha uloženým v oltáři.

Sv. Vojtěch se narodil kolem roku 956 na slavníkovském hradě Libici. Po studiích na škole při magdeburské katedrále, působil při pražském kostele a po brzké smrti prvního pražského biskupa Dětmara byl v roce 982 na Levém Hradci zvolen biskupem. Biskupský úřad pak přijal z rukou císaře Oty II. v roce 983 ve Veroně, kde mu mohučský arcibiskup Willigis udělil zároveň biskupské svěcení. Při vykonávání svých biskupských povinností se snažil pozvednout morálku kněží, ale i ostatních křesťanů ve své diecézi. Jak však bylo tehdy obvyklé, narážel při tom na silný odpor. Dvakrát, v letech 988-992 a 994-996, pobýval v Římě v klášteře sv. Alexia a Bonifáce na Aventinu, kde se stal v roce 990 mnichem. V roce 993 založil s podporou knížete Boleslava II. na Břevnově první mužský klášter v českých zemích. V roce 997 podnikl misijní cestu do Prus, kde 23. dubna zemřel mučednickou smrtí.

Jeho odchody do Říma mají podle historiků souvislost se snahou o navázání na velkomoravskou tradici Metodějova samostatného arcibiskupství, na říši nezávislého a podřízeného pouze papeži. Vojtěch tento program vytvoření „národních“ církví v rámci rodiny křesťanských panovníků pod patronátem vrchní vlády římského císaře propagoval hlavně v rámci svých úzkých styků s polským panovníkem Měškem I., uherským Štěpánem i s císařem Otou III. Plodem jeho asketického života a mučednické smrti byla mj. právě realizace této politicko-náboženské koncepce v roce 1000 založením uherského arcibiskupsví při katedrále sv. Vojtěcha v Ostřihomi a arcibiskupství sv. Vojtěcha v Hnězdně. Nebylo jeho vinou, že tento program nešlo uskutečnit v tehdy rozvrácených Čechách, jeho zásluhou však církev a český národ získaly světce evropského formátu, jehož politicko-náboženská vize rovnoprávných křesťanských národů určuje uspořádání střední Evropy dodnes. (Aleš Pištora)

29. 04. 2011