Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Památka přenesení ostatků sv. Mikuláše

Liturgii sv. Jana Zlatoústého, která je hlavní bohoslužbou byzantského obřadu, bude zpěvem v chrámu sv. Mikuláše doprovázet chrámový sbor sv. Vladimíra, který řídí Mgr. Olga Mandová.

Také na slavnost Zmrtvýchvstání Páně byla v chrámu sv. Mikuláše slavena liturgie byzantského obřadu. Pro velké množství věřících nebylo možné tento svátek slavit v katedrálním chrámu Apoštolského exarchátu, kterým je chrám sv. Klimenta. Apoštolský exarchát tedy využil nabídky Arcibiskupství pražského a kromě dalších tří pražských chrámu slavil slavnost Zmrtvýchvstání Páně také v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.

Svatý Mikuláš zemřel mezi lety 345- 352. Pochován byl v Myře (dnes Demre, Turecko), ale roku 1087 byly jeho ostatky uloupeny a převezeny do jihoitalského městečka Bari. Sv. Mikuláš se postupem času stal jedním z nejuctívanějších světců východní církve (území východořímské říše, pozdější Byzance), kde je ctěn jako obhájce pravověrnosti proti nevěřícím. Odtud se úcta ke světci přenesla na Kyjevskou Rus a sv. Mikuláš se stal nejoblíbenějším světcem pravoslavné církve. V západní Evropě se svatomikulášská úcta objevuje v polovině 7. století, v 10. století šířila tento kult byzantská princezna Theofana, manželka císaře Oty II. (967-983). Největší zásluhu na rozšíření kultu sv. Mikuláše v 11. století měli normanští mořeplavci, kteří jej přijali za svého patrona. Tak se úcta ke světci objevila ve Francii, ve 12. století v Německu a ve 13. a 14. století v českých zemích. Tehdy vznikla řada literárních a hudebních děl souvisejících se sv. Mikulášem. (ap, www.psalterium.cz)

06. 05. 2010