Vyhledávání Menu

Pastýřský list kardinála Miloslava Vlka ze dne 27. 5. 07

Prosíme duchovní správce, aby v neděli 10. června 2007 po mši svaté přečetli tučně vyznačenou část níže uvedeného pastýřského listu kardinála Miloslava Vlka. Celý text je možné zveřejnit na farních či kostelních vývěskách. Děkujeme.

 

Pastýřský list

Drazí spolubratři kněží a řeholníci, drazí jáhni, milé řeholní sestry, drazí věřící!

Pozdravuji vás z celého srdce nyní v období oslav mých 75. narozenin. Velice děkuji za vaše modlitby, kterými mě trvale provázíte a provázeli jste zvláště nyní v těchto dnech. Děkuji vám za všechna vaše přání a dárky. To vše mi udělalo velkou radost a velice mě to potěšilo. Upřímně za vše děkuji. Chci poděkovat i za účast tolika kněží arcidiecéze na děkovné slavnosti za mých 75 let života v katedrále sv. Víta, Václava, Vojtěcha i za přítomnost vás ostatních věřících.

Když mě Svatý otec dne 27. 3. 1991 jmenoval pražským arcibiskupem, bylo zřejmé, že toto jmenování platí - aniž to bylo vysloveno a zdůrazněno - dá-li Bůh, do mých 75 let života. V Kodexu kanonického práva je moudré ustanovení, že každý biskup je při dosažení tohoto věku žádán, aby podal do papežových rukou demisi ze svého úřadu. Na zvážení Svatého otce pak závisí, jestli požádá dotyčného biskupa, aby ještě zůstal v úřadě nebo jestli jeho demisi přijme ihned. Při rozhovorech, které jsem ve Vatikánu vedl v únoru letošního roku s kardinálem Re, prefektem Kongregace pro biskupy, mi bylo naznačeno, že budu zřejmě požádán, abych ještě zůstal. Toto neoficiální sdělení bylo nyní potvrzeno. Zůstanu tedy Vaším biskupem – dá-li Bůh - ještě dva roky, do roku 2009.

Chci poděkovat svým nejbližším spolupracovníkům na pražském arcibiskupství. Z iniciativy vedení arcibiskupství se podařilo mnohé, například udělat odborný audit spolupráce a komunikace mezi jednotlivými odbory i pracovníky. Důležitým krokem bylo zavedení informační technologie do práce jednotlivých odborů i do kontaktu s farnostmi. Tento systém dobře funguje a je velkou pomocí při práci.

To je příležitost, abych poděkoval. Neboť to, co se nám v diecézi podařilo udělat, je naše společné dílo – biskupů, kněží a jáhnů, pracovníků arcibiskupství i laiků. Vám, kněžím, jsem velice vděčen za uplynulou patnáctiletou spolupráci, poněvadž to, co se nám v diecézi podařilo udělat, bylo ve spolupráci s nejbližšími spolupracovníky na arcibiskupství a ve spolupráci s vámi, kněžími, ve farnostech i s vašimi spolupracovníky laiky. Nelze tu rovněž nepřipomenout život i spolupráci řeholních kněží i ostatních řeholníků a řeholnic. I když zatím ještě nepřišel čas k definitivnímu bilancování, přesto nás toto mé jubileum vede k ohlédnutí zpět. Novináři se na toto téma rozepsali, a to ode mne vyžadovalo, abych se také vyjádřil. Uveřejnil jsem dvojí zamyšlení nad naší společnou prací v uplynulých létech na svých internetových stránkách www.kardinal.cz. Myslím při tom na aktivní účast laiků a na jejich nejrůznější zapojení do práce ve farnosti: pastorační a ekonomické rady, farní charity, katecheté, pastorační asistenti, setkávání rodin, modlitební setkávání, práce s Písmem, aktivní účast na liturgii ve farnostech. Mnohde existují farní časopisy, internetové stránky atd. To vše je většinou práce laiků. A to nezmiňuji spolupráci při údržbě kostelů, v níž mají laici často také velký podíl.

Kněží mají mimořádnou zásluhu na tom, že jsme po velkém setkání se všemi kněžími na Svaté Hoře před 4 roky zahájili probíhající proces obnovy farností. Nelze tu všechno vypočíst...

A nežili jsme jen pro sebe. Aktivity arcidiecézní charity, dalece přesahující hranice arcidiecéze, jsou toho velikou a slavnou ukázkou. I mnohé mé mezinárodní aktivity v církvi i na civilním poli byly také dobrou reprezentací celé naší diecéze: osm let předsednictví Rady evropských biskupských konferencí, moje známé ekumenické aktivity, významná účast v úsilí o zahojení bolestných zranění v naší společné historii s Němci, trvalá a soustavná duchovní práce nejen mezi katolickými biskupy, ale i biskupy z jiných církví na mezinárodní rovině – to byla nejen účast na práci ve světové církvi, ale i reprezentace naší arcidiecéze, jak to zaznívalo při závěrečném děkování po bohoslužbě chvály a díků v naší katedrále v sobotu dne 19. 5. 2007.

Kromě konkrétní spolupráce vyrůstalo vše také z mnoha vašich modliteb a obětí, z modliteb mnoha řádových sester, a zvláště pak našich nemocných sester a bratří. Nikdo nezůstal stranou. Já si velice dobře uvědomuji a říkám to zcela upřímně, že bez vašich modliteb, jak mě o nich ujišťujete při nejrůznějších příležitostech, bychom nedokázali takto pokročit na společné cestě.

To, co nebylo dobré, co se nepodařilo a co je třeba i vina – to vše jsem svěřil do mateřské lásky Panny Marie i do milosrdných rukou našeho Pána, který si volí to, co je slabé, aby bylo zřetelné, že my sice sejeme, ale on dává vzrůst.

A když se díváme kupředu...? Dva roky je velmi krátká doba, než aby bylo možno dělat nové velké plány. Je to doba, ve které můžeme ještě více rozvinout aktivní formaci a vzdělávání laiků, dokončit restrukturaci vikariátů, která souvisí s procesem obnovy farností, a možná začít uvažovat o přípravě diecézní synody, vzhledem k tomu, že bude při letošní velehradské pouti představen a veřejnosti předán dokument našeho sněmu z let 2003 - 2005, který byl nyní ve Vatikánu schválen.

Jedna věc mi však mimořádně leží na srdci: nová kněžská povolání. Modleme se za ně, obětujme se, pracujme pro ně, vytvářejme podmínky pro jejich růst.

Prosím též, abyste i v těchto následujících letech zůstali věrni naší spolupráci, abychom mohli společně naplnit to, co od nás Bůh očekává. Proto k tomu prosím o Vaši modlitbu, aby se i nadále dařilo naše dílo, které Bůh od nás očekává...

K tomu žehná Váš Miloslav kardinál Vlk, arcibiskup pražský a primas český.

V Praze dne 27. 5. 07.

21. 08. 2013