Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Podepsána dohoda o vzájemné péči o pražskou katedrálu

Prohlášení pražského arcibiskupa k dohodě o vzájemné péči o katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha

 

Vážený pane prezidente, pracovníci Kanceláře prezidenta republiky, pracovníci Správy Pražského hradu, vážený pane probošte, otče biskupe, členové Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, milí přítomní, především také vy, zástupci sdělovacích prostředků!

Chtěl bych poděkovat za vstřícné jednání, kterého se mi dostalo z obou zúčastněných stran. Úvodní slova našeho slavnostního prohlášení o úpravě vzájemných vztahů při péči o katedrálu vycházející z Preambule Ústavy České republiky nám přibližují chápání historie pražské katedrály jako Božího chrámu, který v duchu biblické tradice patřil Bohu a o který vykonávali péči nebeští patroni sv. Vít, Václav a Vojtěch a na zemi panovník a arcibiskup a později i Metropolitní kapitula. Tento způsob vlastnění a správy majetku, kdy katedrála patří katedrále, měl v toku dějin zabezpečovat ochranu katedrály před možností prodeje či užití k jinému účelu. Pro určitou ilustraci bych srovnal otázku vlastnictví katedrály, která je duchovním statkem a symbolem, s otázkou vlastnictví např. Dvořákova Oratoria sv. Ludmila. Víme, že toto vlastnictví nelze vtěsnat do právních norem a předpisů. Toto dílo bylo autorem věnováno celé světové kultuře.

Odpovídají tomu také slova papeže Benedikta XVI. při přebírání pověřovacích listin českého velvyslance u Svatého stolce: „Doufám, že takové úvahy budou brány na zřetel během hledání řešení týkajícího se budoucnosti katedrály v Praze, která stojí jako živoucí svědek bohatého kulturního a náboženského dědictví vaší země, a dokazuje harmonické soužití církve a státu“.

Katedrála je národním duchovním, státním i kulturním symbolem drahým všem obyvatelům této země bez rozdílu jejich vyznání. Na jejích vstupních dveřích je zobrazen Otec vlasti Karel IV., jak společně s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic přinášejí relikvie do právě zakládaného dómu. Vznik tak nádherné stavby umožnil právě harmonický vztah panovníka a arcibiskupa, aby zde lidé mohli oslavovat Boha i české zemské patrony.

Ale nejen to! Katedrála sloužila jako místo, kde byli korunováni čeští králové. Zde královskou korunu na hlavu panovníka vsazoval pražský metropolita po mši svaté a po pomazání posvátnými oleji. Ve zdech katedrály je uložena i Svatováclavská koruna, symbol české státnosti. Jejím držitelem je na věčné časy sám svatý Václav, tak, jak si to přál císař Karel IV. Katedrála slouží i jako mauzoleum, ve kterém v naději na vzkříšení odpočívají ostatky českých knížat, králů, arcibiskupů a světských i duchovních hodnostářů. K největším relikviím patří ostatky svatého Václava, o jehož pomoc pro tuto zem denně ve zdech katedrály církev prosí.

Katedrála vzkvétala vždy, když o ni nerozdílnou rukou pečoval stát i církev a kdy byla užívána ku prospěchu obou. Je to i závazek do budoucna. Věřím, že i dohoda prezidenta republiky a pražského arcibiskupa je vyjádřením naší společné vůle zabezpečit spolehlivou a harmonickou vzájemnou spolupráci v péči o katedrálu a její uchování budoucím generacím.

Mons. Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, 24. května 2010

24. 05. 2010