Vyhledávání Menu

Pohřeb Václava Havla

Nestává se často, že by kapacita svatovítské katedrály nestačila. Od dob sametové revoluce se tak stalo opět 23. 12. 2011, kdy jsme svěřovali Božímu milosrdenství exprezidenta Československé a později i České republiky Václava Havla. Vstup do katedrály byl na místenky, tisíce lidí se tísnily u velkoplošných obrazovek v hradních nádvořích a na Hradčanském náměstí a statisíce sledovaly televizní přenos.

Pro tak významnou událost bylo, mimo jiné, potřeba zajistit i hladký průběh liturgie. Na ranním nácviku nás nebylo mnoho, navíc úvodní porada a rozdělení funkcí se konalo nezvykle v arcibiskupském paláci, kvůli přípravám v katedrále. Po přesunu k nácviku do presbytáře katedrály jsme se rozdělili na skupinky podle liturgických funkcí a po dvě hodiny pečlivě pilovali každý krok.

Jen tu nervozitu nacvičit nejde. Každý z nás věděl, že nepůjde o televizi, o státníky, ale o Pána Boha. Že sloužit Hospodinu je radost a že jsem na mši ministroval už mockrát. Třeba až budou všechny kostely praskat ve švech, jako ten pátek, zvykneme si. Ale po prvním kroku do náměstí se moje tepová frekvence ustálila jistě nad 100. Nejspíš na nás byla nervozita vidět a rada jáhna Radka Tichého: „zkus se u toho i modlit…“ to jen potvrzuje.

Celý další obřad běžel tak, jak měl. Důstojnost liturgii dodávali čeští filharmonici, kteří provedli Dvořákovo Requiem. Význam pana prezidenta pro Čechy i svět podtrhovali čeští i zahraniční nejvyšší ústavní činitelé. Všechno zachycovala televize a my si byli vědomi, že pokud uděláme chybu, musíme se alespoň tvářit jakoby nic, aby nevědomý divák nic nepoznal. Budiž nám zadostiučiněním, že naprostá většina televizních diváků, pokládala asistenci za dokonalou a celý obřad za skvělou vizitku církve svaté. Vnímali totiž prostřednictvím televize mimořádnost celé akce. 

Jsem rád, že jsem se mohl podílet na důstojném pohřbu pana exprezidenta. I když více radosti by mi udělalo, kdyby každé AMEN toho pátku nebylo záležitostí pouze biskupů, kněží, jáhnů, ministrantů a několika pozvaných, ale kdyby se každým tímto zvoláním katedrála otřásla.

Jan Beščec

 

27. 09. 2013