Vyhledávání Menu

Poselství papeže Benedikta XVI. ke XLI. Světovému dni sdělovacích prostředků


20. května 2007

 

Téma: „Děti a sdělovací prostředky – výzva pro výchovu“

Drazí bratři a sestry,

1. Téma XLI. Světového dne sdělovacích prostředků „Děti a sdělovací prostředky – výzva pro výchovu“ nás zve k zamyšlení nad dvěma aspekty, které mají zvláštní důležitost. Jedním z nich je výchova dětí. Druhým, možná méně zřejmým, ale neméně důležitým, je výchova sdělovacích prostředků.

Komplexní problémy, jimž musí dnešní výchova čelit, jsou často spojeny se značným vlivem sdělovacích prostředků v dnešním světě. Sdělovací prostředky jako jeden z aspektů globalizačního fenoménu za pomoci rychlého technického rozvoje silně utvářejí kulturní prostředí.1 Existují lidé, kteří tvrdí, že výchovný vliv sdělovacích prostředků soutěží se školou, s církví a dokonce snad i s rodinou. „Pro mnohé lidi odpovídá skutečnost tomu, za co ji média vydávají.“2

2. O vztahu mezi dětmi, sdělovacími prostředky a výchovou můžeme uvažovat z dvojí perspektivy: výchova dětí sdělovacími prostředky a výchova dětí k tomu, aby na sdělovací prostředky správně reagovaly. Objevuje se zde jistá vzájemnost, která směřuje ke zodpovědnosti sdělovacích prostředků jako průmyslového odvětví i k potřebě aktivní a kritické účasti čtenářů, diváků a posluchačů. V tomto kontextu je odpovídající výchova ke správnému používání sdělovacích prostředků pro kulturní, morální a duchovní rozvoj dětí zásadní.

Jak máme toto obecné dobro chránit a pomáhat mu? Výchova dětí k tomu, aby si při používání sdělovacích prostředků uměly vybírat, je zodpovědností rodičů, církve a školy.

Úloha rodičů je prvořadá. Mají právo a povinnost zaručovat rozumné používání médií a vytvářet u svých dětí umění rozlišovat tak, aby byly schopny platných a objektivních úsudků, které by je vedly k výběru či odmítnutí předkládaných programů.3 Přitom by rodiče měla povzbuzovat a podporovat škola a farnost s jistotou, že tato obtížná, i když záslužná úloha rodičů je záležitostí celého společenství.

Výchova k médiím by měla být pozitivní. Tím, že jsou děti postaveny před něco, co je esteticky i morálně výtečné, se jim pomáhá v rozvíjení jejich názoru, obezřetnosti a schopnosti rozlišovat. Zde hraje důležitou roli příklad rodičů a přednosti toho, že mladým se představí klasika dětské literatury, krásných umění a povznášející hudby. Populární tisk bude mít v kultuře vždycky své místo, ale na místech vyučování by nemělo být pasivně přijímáno pokušení vyvolávat senzace. Krása, která je téměř odrazem božského, inspiruje a oživuje mladá srdce i mysl, zatímco ošklivost a vulgarita mají deprimující dopad na postoje a na chování.

Tak jako výchova všeobecně, i výchova vztahu k médiím vyžaduje formaci k zacházení se svobodou. Jedná se o náročnou zodpovědnost. Příliš často je svoboda prezentována jako neustálé hledání potěšení a nových zážitků. To je ale prokletí, nikoli osvobození! Pravá svoboda by nikdy neodsoudila žádného jedince – a především dítě – k nenasytnému hledání něčeho nového. Pravá svoboda je zakoušena ve světle pravdy jako definitivní odpověď na Boží „ano“ lidstvu a vyzývá nás, abychom si nikoli neuváženě, ale záměrně zvolili všechno, co je dobré, pravdivé a krásné. Rodiče jsou strážci této svobody a tím, že svým dětem postupně dávají stále větší svobodu, je uvádějí do hluboké radosti ze života.4

3. Tato hluboce pociťovaná touha rodičů a vyučujících vychovávat děti ke kráse, pravdě a dobru může být podporována mediálním průmyslem jen v míře, v níž on sám hájí základní důstojnost lidské bytosti, pravou hodnotu manželství a rodinného života a pozitivní snahy a cíle lidstva. Proto potřebu, aby se sdělovací prostředky angažovaly v účinné výchově a v respektu k etice, sledují se zvláštním zájmem a naléhavostí nejen rodiče, ale i ti, kdo mají smysl pro občanskou zodpovědnost.

Zatímco se potvrzuje, že mnozí pracovníci sdělovacích prostředků chtějí dělat to, co je správné,5 je třeba přiznat, že ti, kdo v této oblasti pracují, jsou podrobeni „zvláštnímu psychologickému tlaku a skličujícím rozpakům z hlediska etiky“6 a kvůli obchodní soutěži jsou často nuceni snižovat úroveň. Každá snaha vytvářet programy včetně animovaných filmů a videoher, které ve jménu zábavy prosazují násilí, odrážejí protisociální chování anebo vulgarizují lidskou sexualitu, je zvrhlost, a to tím spíše, pokud jsou tyto programy určeny dětem a dospívajícím. Jak vysvětlit takovouto „zábavu“ nesčetným a nevinným mladým, kteří jsou ve skutečnosti oběťmi násilí, vykořisťování a zneužívání? V této souvislosti by se všichni měli zamyslet nad kontrastem mezi Kristem a jeho vztahem k dětem, který je bral do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim (srov. Mk 10,16), a tím, kdo pohorší jednoho z těchto nejmenších a pro něhož by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen (srov. Lk 17,2).

Znovu vyzývám osoby zodpovědné za mediální průmysl, aby formovaly a povzbuzovaly producenty k zachovávání obecného dobra, k podpoře pravdy, k ochraně osobní lidské důstojnosti a k prosazování úcty k rodině.

4. Samotná církev ve světle poselství spásy, které jí bylo svěřeno, je rovněž učitelkou lidstva a vítá příležitost nabídnout svou pomoc rodičům, vychovatelům, pracovníkům ve sdělovacích prostředcích i mladým. Farnosti a školní programy by dnes měly být na špici v tom, co se týká výchovy ke sdělovacím prostředkům. Církev především chce sdílet takový pohled, při němž je lidská důstojnost centrem každé hodnotné komunikace. „Já hledím Kristovýma očima a mohu dát druhému mnohem víc než to, co je navenek nezbytné. Mohu ho obdařit pohledem lásky, který tolik potřebuje.“7

Vatikán, 24. ledna 2007, na svátek sv. Františka Saleského.

BENEDICTUS XVI.


 




1 Srov. JAN PAVEL II. Apoštolský list Svatého otce Jana Pavla II. osobám zodpovědným za sdělovací prostředky Rychlý vývoj (Il Rapido sviluppo), č. 3. Praha: ČBK, 2005.

2 PAPEŽSKÁ RADA PRO HROMADNÉ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY. Pastorální instrukce o sdělovacích prostředcích Aetatis Novae, č. 4. Praha: ČBK, 1996.

3 Srov. JAN PAVEL II. Apoštolská adhortace o úkolech křesťanské rodiny v současném světě Familiaris consortio, č. 76. Praha: Zvon, 1992.

4 Srov. Projev na V. světovém setkání rodin, Valencia, 8. července 2006.

5 Srov. PAPEŽSKÁ RADA PRO HROMADNÉ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY. Etika ve sdělovacích prostředcích, č. 4. Praha: ČBK, 2000.

6 Aetatis novae, č. 19.

7 BENEDIKT XVI. Encyklika Deus caritas est, č. 18, Praha: Paulínky, 2006.




Omlouváme se, technickým nedopatřením jsme uveřejnili v ACAP 5/2007 pouze první stranu poselství Svatého otce. Tiskárná nám nevytiskla tuto přílohu oboustranně, jak bylo zadáno v objednávce. Uplatnili jsme reklamaci a v ACAP 6/2007 tuto přílohu uveřejníme znova. Děkujeme za pochopení!


Poselství papeže Benedikta XVI. ke XLI. Světovému dni sdělovacích prostředků (dokument Adobe PDF)Poselství papeže Benedikta XVI. ke XLI. Světovému dni sdělovacích prostředků 119.8 KB

21. 08. 2013