Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Pouť ke sv. Lukášovi do pražské katedrály

Jak říká biskup Karel Herbst, naše arcidiecéze má vůči tomuto evangelistovi určitý závazek. Málokdo ho ovšem pociťuje. Zatímco do kostela sv. Justiny v Padově přicházejí tisíce poutníků z celého světa, již méně se ví, že vedle relikvií sv. Václava a Vojtěcha se ve Svatovítském chrámu nalézá také relikvie o dalších tisíc let starší. „Způsobil to císař Karel IV., když při návratu ze své císařské korunovace požádal v Padově v bazilice sv. Justiny o lebku svatého Lukáše. Císaři těžko něco odmítat, a tak se lebka evangelisty dostala do Prahy a stala se součástí pokladu naší katedrály,“ vysvětluje biskup Herbst.

Autentičnost Lukášových ostatků byla zkoumána v roce 1998, kdy padovský arcibiskup Antonio Mattiazzo jmenoval komisi, která měla relikvii v Padově porovnat s lebkou uchovávanou v Praze. Se souhlasem pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka byla relikvie pro antropologicko-lékařský průzkum tehdy převezena do Padovy. Po odborném posouzení lebky, pro jejíž autentičnost svědčí notářské listiny z roku 1354 a nápisy uvnitř mozkovny na temenních kostech, byla zkoumání podrobena také kostra vyjmutá z olověné rakve opatřené voskovými pečetěmi. Vědci si všímali jednotlivých podrobností a srovnali vše, co se dalo z pozůstatků pomocí moderních znalostí vyčíst. Jan Matějka a Emanuel Vlček, tak mohli v článku pro časopisu Vesmír z roku 2000 konstatovat: „Tyto objevy podpořily sounáležitost pražské lebky a padovské kostry, stejně jako proporční možnost připojit lebku na první krční obratel (atlas)“. Dosud však nebyl uzavřen výzkum, který srovnával DNA kostry a lebky.

Svatý Lukáš byl povoláním lékař a působil v polovině 1. století v Antiochii. O jeho životě však máme jen velmi málo zpráv. Okolo roku 50/51 se připojil k apoštolu Pavlovi a provázel ho na misijních cestách až do Pavlovy smrti v roce 67 v Římě. Je autorem třetího evangelia a Skutků apoštolů. Podle pramenů zemřel ve věku 84 let přirozenou smrtí, o čemž svědčí také dochované pozůstatky. Tradice klade místo prvního Lukášova pohřbu do Théb, což potvrzuje zpráva o přenesení jeho těla spolu s kostmi sv. apoštola Ondřeje po smrti Konstantina Velikého roku 357 do baziliky svatých Ondřeje a Lukáše v Konstantinopoli. O přenesení těla sv. Lukáše odsud do Padovy se dobový historický záznam nedochoval. Důvodem přenesení byla údajně snaha ochránit ostatky před obrazoborectvím, které v Konstantinopoli zuřilo v letech 741–770.

Císař Karel IV. navštívil Padovu při cestě do Milána, kde měl přijmout korunu lombardského království. Při té příležitosti získal pro novou pražskou katedrálu lebku sv. Lukáše. Darovací listina akvilejského patriarchy Mikuláše, do jehož církevní provincie Padova náležela, nese datum 6. listopadu 1354. (Aleš Pištora)

12. 10. 2010