Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Pouť za sv. Prokopem do Braníku

Sv. Prokop se narodil asi v r. 970 na zemanské tvrzi v Chotouni (mezi Českým Brodem a Kouřimí). Vzdělání získal na Vyšehradě, ne však latinské, ale slovanské. Byl vysvěcen na kněze, později vstoupil do kláštera a po vyvraždění Slavníkovců (r. 995) se stal poustevníkem. Nejprve žil v jeskyni v Dalejích u Jinonic, kolem r. 1009 se usadil v hlubokých lesích u Sázavy. Tam se k němu připojilo několik dalších mužů a společně vytvořili osadu poustevníků, kteří mýtili les, obdělávali půdu a sloužili chudým lidem. K této době se váže i známá legenda o tom, jak Prokop zapřáhl čerta do pluhu a vyoral s ním brázdu, jejíž zbytky se dosud ukazují mezi Chotouní a Sázavou.

Roku 1030 při lovu se náhodně setkal s Prokopem kníže Oldřich. Na jeho výzvu Prokop v roce 1032 založil u Sázavy klášter: mniši přijali řeholi sv. Benedikta, ale ponechali si staroslovanskou liturgii. Prokop zemřel jako opat sázavského kláštera 25. března 1053, slovanská liturgie se ale v klášteře pěstovala až do roku 1096, kdy kníže Břetislav II. vypudil slovanské mnichy a nahradil je benediktiny latinského ritu.

Poustevník a opat Prokop byl ctěn již za svého života, za patrona české země jej považoval již král Přemysl Otakar I. Za svatého jej slavnostně z rozhodnutí papeže Innocenta III. prohlásil na Sázavě 4. července 1204 papežský legát Quido kardinál Parareschi. Hrob sv. Prokopa v sázavském klášteře byl poutním místem až do r. 1421, kdy husité klášter i kostel vypálili. Ze zpustlého chrámu byly ostatky sv. Prokopa přeneseny v 16. století do Prahy a uloženy v kostele Všech Svatých na Pražském hradě. Památka sv. Prokopa se připomíná 4. července.

Kostel sv. Prokopa v Braníku je jednolodní stavba s věží na čtvercovém půdorysu postavená v novorománském slohu podle projektu Rudolfa Vomáčky v roce 1900. Před kostelem je umístěna barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století. (Aleš Pištora)

30. 06. 2011