Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Poutní mše lékařů na svátek sv. Lukáše

Rád bych připomněl nejen Lukášův svátek, ale také určitý závazek, který vůči tomuto evangelistovi naše diecéze má. Způsobil to císař Karel IV., když při návratu ze své císařské korunovace požádal v Padově v bazilice sv. Justiny o lebku svatého Lukáše. Císaři těžko něco odmítat, a tak se lebka evangelisty dostala do Prahy a stala se součástí pokladu naší katedrály. Dlouhé roky nebyla připomínána a i nyní dávají někteří najevo, že neměli tušení, že by vedle lebky svatého Václava či svatého Vojtěcha mohla být v Praze i lebka světce z doby daleko starší, o celých tisíc let, a takového významu!

Svatý Lukáš je patronem lékařů a lékaři se skutečně v posledních letech k jeho poctě scházejí. Kdybych mohl, jmenoval bych sv. Lukáše také patronem katechetů, protože je jedinečný vypravěč a málokdo ze svatopisců líčí události života našeho Pána tak poutavě, a jedině on ve Skutcích vylíčil dějiny počátků církve. V jeho podání je každý příběh vzrušující a za pozornost stojí zdroj jeho informací, protože některé události známe jenom z jeho evangelia. Jistě to byla především Panna Maria, jak se odedávna soudí, kvůli okolnostem narození našeho Pána, kdo asi Lukášovi sdělil podobenství o marnotratném synu? Nebo o celníku Zacheovi? Nebo o učednících na cestě do Emauz? Snad by si svatý Lukáš při příležitosti svého svátku zasloužil více pozornosti z naší strany. Třeba při nějakém slavnostním setkání nad Písmem, za spolupráce s našimi biblisty, jako poděkování za jeho službu Božímu slovu, a nejen za to.

Mons. Karel Herbst SDB

14. 10. 2008