Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Poznámky k diskusi kolem zákona o majetkovém narovnání

Diskuse o věcech veřejných patří k demokracii a výměnu názorů je třeba vždy uvítat. Zůstává však vždy velká otázka o kvalitě vedeného dialogu, o znalosti věci, o které se diskuse vede. Mám nyní na mysli diskusi o připraveném návrhu zákona o konečném majetkovém narovnání mezi církvemi a státem po pádu totalitního komunistického režimu, který na základě své scestné  ideologie nadělal velké zmatky v oblasti vlastnických práv soukromých i právnických osob. Nápravy a narovnání nespravedlností zvláště ve vztahu k církvím se pro dosavadní politickou nevůli vlečou již 18 let.

V minulém roce se udělaly – díky projevené ochotě současné vlády i vstřícným krokům ze strany církví – zásadní kroky k vyřešení těchto problémů, které nejen zatěžují vztah k církvím v naší demokratické společnosti, ale jsou také určitou brzdou a překážkou i v oblasti ekonomické vůbec, zvláště např. pro města a obce.

Na přípravě návrhu řešení se podílely dvě komise – vládní, složená z některých ministrů, a ekumenická církevní, složená ze zástupců katolické České biskupské konference a Ekumenické rady církví. Na obou stranách byli k ruce odborníci z oblasti ekonomie a práva. Na posledním společném zasedání obou komisí dne 13. prosince 2007 byl podepsán dokument o ideovém záměru zákona, na kterém se obě strany shodly. Předseda vládní komise ministr kultury Jehlička seznámil s výsledky jednání premiéra vlády i prezidenta republiky a pozvolna se rozvinula diskuse v médiích.

Už v předchozích veřejných diskusích se v mediích objevily některé nesprávnosti,  k nimž jsem se vyjádřil na těchto stránkách dne 16. prosince 2007. Poněvadž se někteří poslanci ODS k celé záležitosti, kterou jejich strana podporovala, vyslovují poněkud kriticky, je nutné připomenout některé skutečnosti, které dosud nebyly dostatečně vzaty na vědomí. Paní místopředsedkyně Němcová, která byla členkou vládní komise, zdůraznila na ČT 1 dne 27. prosince 2007, že smlouva přináší výraznou prioritu pro církve a že „žádný restituent nebyl v té maximální míře odškodněn…“ A také pan Tlustý chce, aby se vedla další diskuse. K těmto pohledům bych chtěl vyjádřiv svůj podiv. Někteří poslanci, zdá se, berou dnes stanovenou roční splátkovou kvótu a násobí ji 60. Nechce se mi věřit, že by se mohli domnívat, že nominální splátky, které jsou dnes stanoveny, budou mít 60 let stejnou hodnotu. Vychází jim „maximální míra“ tím, že sčítají jablka a hrušky, čili hodnoty přítomné chvíle, jako by si představovali, že takové budou za rok, za 10 let, ano i za 60 let. Bude-li například míra inflace dosahovat v příštích měsících ohlášených hodnot, klesne sjednaná hodnota majetku o 5 miliard. Dobu splácení 60 let navrhla vládní komise. Spíše by se měli poslanci divit, že církve vůbec přijaly tak dlouhou a nejistou dobu splácení a nežádaly splatit vše hned anebo za kratší dobu. Takovýmito podivnými myšlenkovými postupy vycházejí dnes kritikům astronomická čísla a pak šíří poplašné zprávy! Doufám jen, že ne ze zlé vůle, ale z nevědomosti. Je spravedlivé žádat od poslanců, kteří mají o určité věci rozhodovat, serioznější přístup.

K těmto skutečnostem bych rád připomněl ještě některé další, které dosud při jednáních katolická církev neuváděla, poněvadž jsme usilovali zaujmout velmi vstřícné stanovisko, které by umožňovalo konsenzus. Jako katolické diecéze jsme udělali historický krok, vzdali jsme se svého majetku a nechali ho v rukou státu, aby s ním po podepsání příslušných dohod mohl volně nakládat. Tento vstřícný postoj umožní konečně uvolnit blokovaný církevní majetek, poněvadž blokační paragraf 29 zákona 229/1991 Sb. dosud omezoval volné nakládání s tímto majetkem. Tento postoj katolické církve je velikým vkladem do řešení a umožní realizaci mnoha projektů obcí a krajů.

Pro řády v katolické církvi byla dohodnuta naturální restituce jejich majetku. Toto řešení je prostá spravedlnost. Řády nepožadují náhradu za ty části majetku, které byly v době většinou špatného hospodaření státu zničeny, ač by to spravedlnost mohla vyžadovat.

Za nevrácený majetek, který zůstane v rukou státu a obcí, bylo konsensuálně na základě ekonomických podkladů dohodnuto odškodnění ve výši 83 miliard, jejichž vyplácení se rozložilo na dobu 60 let s úročením ve výši 4,85 % podle zkušeností ministerstva financí. Důležitým výsledkem bude též zrušení zákona 218/1949 Sb., podle kterého stát má povinnost hospodářsky zabezpečovat církve. Tato zákonná povinnost je státem v současnosti plněna částkou 1,3 miliardy Kč ročně. Podpora bude dle provedeného ujednání vyplácena ještě po dobu 20 let s tím, že bude postupně klesat až do nuly. To umožní církvím vytvořit si nové zdroje a organizační systém vlastního financování. Za tuto podporu se církve v konsensu vzdaly požadavku valorizace vyplácené náhrady.

To je tedy rámcový obsah dohody, kterou členové vládní komise, pokud byli přítomní, s komisí církevní podepsali. Jestliže nyní  někteří poslanci ODS mluví o „výrazné prioritě pro církve“, že je to „ ještě na diskusi“, chtěl bych do té diskuse přispět některými připomínkami. Totalitní stát využíval církevní majetek a bral z něj nemalý užitek po 40 let a církvi z něj svou podporou vracel nepatrné procento. Zbytek výnosu zůstával v rukou státu. Náš demokratický režim to bohužel dělal po 18 let. Církev katolická se vzdala svého práva požadovat od státu náhradu za ušlý výnos za dobu držení jejího majetku. Kolik set miliard by to asi bylo, kdyby se to vše sečetlo!! Církev to nechala velkoryse státu. Prosím, aby se v dalších diskusích i tento veliký dluh státu vzal na vědomí. Dále tu existuje ještě vnitřní dluh, který stát zanechal ve zničených a neopravených památkách. Ten se odhadoval na zhruba 50 miliard. I to je třeba připočítat.

Komunistický stát zrušil v r. 1949 výše citovaným zákonem tak zvané patronáty /něco jako trvalé sponzory/. Každý kostel měl před příchodem komunismu svého patrona, buď z řad šlechty, která měla v blízkosti své majetky, nebo byla patrony také města. Patroni měli podle určitých dohod někdy i dosti rozsáhlé povinnosti proti určitým duchovním privilegiím ze strany církve. Komunistický stát zrušil všechny tyto patronáty a jejich povinnosti přejal na sebe. Náš demokratický stát je vlastně zdědil. Ani jeden ani druhý stát je však neplnil. Ze zákona tu byly ještě i další třeba drobnější povinnosti. Církev tyto dluhy státu, i když ze zákona mohla, nikdy nevyčíslovala.

Turistický ruch přináší státu cca 70 miliard ročně. Samozřejmě že turisty nepřitahují paneláky, ale památky, které jsou z velké části církevní. Jeden z ministrů financí nedávné doby nazval věže kostelů stověžaté Prahy „kasičkami“, které sbírají pro stát peníze. I tady by bylo spravedlivé aspoň 1% poskytnout na jejich udržování a opravy. Do dalších detailů už nechci zacházet. Na diskuse v mnohých těchto věcech jsme při jednání čistě z velkorysosti nemluvili. Jestliže však některým poslancům se dohodnutá gentlemanská dohoda zdá příliš „prioritní“ pro církve, žádám, aby laskavě vzali na vědomí uvedené skutečnosti, které my jsme při jednáních na váhu nepokládali. Při pohledu na tyto skutečnosti bych od druhé strany očekával spíše pozitivní hodnocení onoho velkorysého gentlemanského jednání církve. Právě „pochybnosti“ některých poslanců mě povzbudily, abych o těchto věcech, o kterých jsme nehodlali mluvit, přesto řekl slovo.

Kardinál Miloslav Vlk

03. 01. 2008