Vyhledávání Menu

Prázdniny končí a co dál?

Není to tak dávno, co jsme společně prožili ministrantský týden na začátku července. Účastníci si vzpomenou nejen na krásnou pouť ke svatému Petru a Pavlu, na putování za Janem IV. z Dražic, na ostří románských mečů, ale jistě i prohlídku astronomické observatoře, se kterou nás seznámil náš spoluministrant Honza Fiksa.

Uběhlo sotva pár hodin od opuštění Zillertahlského údolí s alpskými vrcholy, které se podařilo pokořit. Pomalu bledne vzpomínka na fotbalové zápasy s chilským spoluhráčem a „Čechoněmcem“, který dělal čest své rakovnické rodině. Poutní místo MariaRast, kde byla vyslyšena Matkou Boží nejedna přímluva, nesčetné kostely, kapličky a Boží muka (na rozdíl od naší vlasti nevystavené útoku zlodějů a vandalů), nikdy nekončící otázky Honzíka, pravidelné kouřové oběti Michala, v neposlední řadě skvělá kuchyně otce Josefa a destilovaná voda otce Miroslava. Účastníci našeho ministrantského pobytu v Tyrolských Alpách by jistě zaznamenali daleko více zajímavých momentů.

Za pár dní naši nejmladší ministranti, pod vedením starších zkušených borců, vyrazí do Svaté Země a doufejme, že jejich putování bude stejně úspěšné jako Jozuův boj. Nezáleží na tom, že jejich Zaslíbená země leží kousek od Berouna, v malebném údolí (pod mocnou přímluvou sv. Ivana). Svůj boj si stejně musíme vybojovat tam, kam nás Hospodin postaví a je lhostejné, zda v Čechách nebo přímo v Ježíšově vlasti. Ale i tento ministrantský tábor uběhne asi mnohem rychleji než bychom chtěli a zůstane opět celá řada vzpomínek a konec prázdnin.

Ano přátelé, škola se nebezpečně blíží, ať se nám to nelíbí nebo ne. Ale i tentokrát na nás čekají pravidelná ministrantská setkání (druhou sobotu v měsíci pro mladší ministranty a třetí pátek a sobotu v měsíci pro starší ministranty) a to povětšinou v Praze-Kunraticích, v centru pro mládež, které nese symbolické jméno Nazaret.

Ale co s tou zapeklitou školou? Je to velká příležitost. Příležitost ukázat, že to, co jsme vážně vzali za své během prázdnin, ať už je to pravidelná svátost smíření, časté ministrování na mši svaté, modlitba, četba Písma, Katechismu katolické církve.., není jen nějaký zážitek, ale snaha být skutečně Kristovými služebníky, kteří chtějí být jeho přáteli. Škola je pro nás velkou příležitostí ukázat jak na tom jsme, jestli máme odvahu žít svoji víru, jestli nám opravdu záleží na našich kamarádech, jestli chceme skutečně dobýt Svatou Zemi a to napořád. Kéž nám Panna Maria v tomto boji pomáhá svojí přímluvou!

P. Benedikt

 

 

 

 

27. 09. 2013