Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Předání faksimile Velislavovy bible papeži Benediktu XVI. a kardinálu Miloslavu Vlkovi

Faksimile Velislavovy bible s pořadovým číslem 33, které vydalo nakladatelství Archa 90, je určeno pro papeže Benedikta XVI. Při slavnostní bohoslužbě Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi bude tato kniha nesena v průvodu spolu s obětními dary. Poté bude prostřednictvím Apoštolské nunciatury v Praze doručena Svatému otci.

Další faksimile této vzácné středověké knihy s číslem 34 bude předáno v neděli 28. září 2008 při poutní mši svaté v 9 hodin v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha kardinálu Miloslavu Vlkovi.

Práce na vydání faksimile začala v listopadu 2007, kdy Národní knihovna poskytla nakladatelství Archa 90 práva k vydání knižní faksimile a bibliofilského vydání Velislavovy bible. Kniha je vázána v kůži a tištěna na ruční papír, náklady na zhotovení jednoho kusu se blíží částce 7000 Euro.

 

Velislavova bible

Kniha patří k nejrozsáhlejším rukopisům středověku. Vznikla v polovině 14. století, zřejmě na objednávku Mistra Velislava, kanovníka a vysokého dvorského úředníka Jana Lucemburského a Karla IV.
 
Patří ke skupině rukopisů tzv. Biblia pauperum (Bible chudých), které však nebyly určeny chudým lidem, naopak bývají často velmi nákladně zdobeny a jejich pořízení si mohl dovolit jen velmi zámožný člověk. Tyto knihy můžeme nadneseně nazvat „středověkými komixy“, jednotlivé příběhy jsou v nich rozvedeny do mnoha obrazů s krátkými doplňujícími komentáři. Pořizovali si je zejména duchovní jako učební pomůcku pro vzdělávání laiků. 
 
Název Velislavova bible je ve skutečnosti nesprávný, protože rukopis kromě knih Starého a Nového zákona obsahuje také legendy o světcích například o sv. Václavu, cyklus Krista a Antikrista a další. Jako mnoho jiných rukopisů byl takto nepřesně označen v 19. století, vešel pod ním ve známost odborníků, a proto již nebyl nikdy změněn. 
 
Velislavova bible původně obsahovala více než 800 ilustrací (dodnes se jich dochovalo 747). Jde o prvořadou památku dvorského umění zajímavou zvláště mimořádným bohatstvím námětů. Byla vytvořena minimálně dvěma autory, kteří byli obeznámeni se současnou tvorbou v Itálii, ale používali také řady starších předloh. To je dokladem jistého dobového historismu. Rukopis vznikl v době, kdy hlavním uměleckým slohem byla gotika, legenda o svatém Václavu je však zasazena do románských kulis (zřejmé je to zejména na oblečení a na architektuře) a odkazuje tak na události dávné, současnému člověku vzdálené. Poprvé se zde také objevuje srovnání Krista jako „dobrého pastýře“ a preláta s berlou jako „špatného pastýře“, tzv. antiteze srovnání dobrého a špatného, které se později s oblibou uplatňovaly v husitských námětech.

(LV)

25. 09. 2008