Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Přednáška Jérôma Vignona

Vedle mnohých dalších navštívili Arcibiskupský palác také Zuzana Roithová, poslankyně Evropského parlamentu, Jan Kasal, místopředseda KDU-ČSL, Lubomír Mlčoch, člen Papežské akademie sociálních věd a profesor Univerzity Karlovy, Mons. Jiří Skoblík, docent Univerzity Karlovy, biskup plzeňský František Radkovský, biskup Václav Malý či bývalá poslankyně Táňa Fischerová. Všechny přítomné uvítal několika slovy hostitel kardinál Miloslav Vlk. Po přednášce, která vytvořila platformu pro diskuzi, bylo položeno několik zásadních dotazů. Celý večer velmi citlivě moderoval prof. Tomáš Halík.

Svou přednášku začal Jérôme Vignon poukazem na jistou dvojznačnost v postoji křesťanů vůči instituci Evropské unie. Podle něj lze pozorovat jistou distanci vůči EU, která je pro některé křesťany příliš liberální a propadá morálnímu relativismu. Na druhé straně však mezi křesťany současně existuje jasná podpora prohlubování těch myšlenek, které se díky EU daří prosazovat. Jasným uznáním svobody člověka byly zatlačeny autoritářské tendence uvnitř jednotlivých zemí, hledání mírových řešení posílilo důvěru mezi občany různých národů a solidarita mezi zeměmi vytěsnila národní egoismus.

Tento „evropský podnik“, jak řekl prezident Francouzských sociální týdnů a současně člověk  již téměř 23 let angažovaný ve strukturách Evropské unie, nelze ani nekriticky akceptovat, ani nekompromisně odmítat. Jérôme Vignon se pokusil ukázat, že právě katolická sociální nauka ztělesňující tisíciletou moudrost, tento „možná až příliš skrytý poklad církve“, jak řekl prof. Halík, umožňuje křesťanům překonat tato dvě pokušení. Poté, co Vignon stručně představil její hlavní rysy (lidská důstojnost, která se projevuje ve všech principech učení, samy základní principy a skutečnost, že sociální nauka působí pouze jako inspirace a výzva pro ty, kdo stojí před reálnými problémy), položil si otázku, jak můžeme dnes s pomocí katolické sociální nauky čelit největší krizi od založení unie v podobě osudu rozporuplně přijímané Lisabonské smlouvy.

Nauka by podle Vignona mohla ukázat, že je v zájmu katolíků, aby podporovali jednotnost EU jako institucionalizovaného politického společenství. Je sice pravda, řekl Vignon, že mnohé politické programy, a dokonce pravidla EU byla utvářena v rozporu s katolickým morálním učením jako např. ty, které obsahují tendence k individualismu a relativismu, ale na druhé straně EU zcela přirozeně hájí ohromné dědictví křesťanské morálky, jako je např. právo na rodinný život, solidarita vůči chudým či důraz na sociální soudržnost. Právě křesťanským sociálním učením inspirované utváření Evropy vycházející z toho, že člověk je obrazem Božím, by mohlo být pomocí tam, kde ztráta smyslu pro lidskou důstojnost vede i k nejasnostem ohledně smyslu EU samé a k váhání nad přijetím společné smlouvy. Je třeba inspirovat politiky k hledání lidské důstojnosti, řekl Jérôme Vignon. Jakých podob tato inspirace může nabývat, ukázal ke konci svého expozé na příkladu rodinné politiky, která, má-li řešit úbytek evropské populace, nemůže zůstávat pouze na rovině ekonomické.

V diskuzi na tento příklad navázal Jan Kasal, který se ptal, jak vlastně Evropská unie podporuje rodinu jako základní buňku společnosti. Vignon, který vycházel ze svých zkušeností z Evropské komise, kde se zabývá zaměstnaností, sociálními věcmi a rovnými příležitostmi, zmínil evropský sociální systém. Je přesvědčen, že jde o specificky evropský model společnosti, který stojí na tom, že  společnost je jistý řetěz, společenství, které nikoho principielně nenechá v jeho neštěstí a které může být zdrojem regenerace evropské společnosti. Jednotlivé země by měly přijímat takové zákony, aby zdárnému vývoji společnosti napomáhaly. Zuzana Roithová položila otázku, zda tento evropský sociální model mající své kořeny v řecké demokracii, osvícenství, ale nepochybně také v křesťanství, je však dnešní evropskou společností „ufinancovatelný“. Prof. Mlčoch, který charakterizoval Vignonovu přednášku jako „apel pro získání apoštolů sociální nauky církve“, zdůraznil, že je třeba tyto obhájce křesťanských sociálních hodnot také připravit na to, s čím se budou setkávat. Je tedy nutné zaujmout také pohled z druhé strany. Je zapotřebí vidět, že v Evropě převládá moc kapitálu nad lidskou prací. Jedním z principů katolické sociální nauky je ale priorita lidské práce před kapitálem. Krize rodiny, s níž souvisí demografická krize, je podle Mlčocha pouze součástí hlavního problému dominace kapitálu nad prací. Jak tuto problematiku řešit, prof. Mlčoch neví. Nevěděl ani prezident Francouzských sociální týdnů. Jen připomněl, že je třeba začínat u konkrétních praktických problémů a nikoli se pokoušet o jakousi aplikaci učení.

Pro hlubší porozumění problematice, kterou předestřel přednášející a která byla poté z různých hledisek traktována v diskuzi a mohla pro někoho být někdy i těžko sledovatelná, lze doporučit český překlad díla „Kompendium sociální nauky církve“, které vyšlo začátkem letošního roku v Karmelitánském nakladatelství. Tento text představuje celistvé a přehledné zpracování katolického sociálního učení. Postupně věnuje nejdůležitějším společenským oblastem jako jsou rodina, lidská práce, ekonomický a politický život společnosti, mezinárodní vztahy, ochrana životního prostředí nebo podpora míru a úloha církve ve společnosti. (ap)

09. 09. 2008