Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Představujeme vikariát Příbram


Kolik má vikariát Příbram kněží? Jaký počet farností a kostelů mají na starosti?


V příbramském vikariátu je 30 farností, z toho je 10 farností tzv. obsazených, to znamená, že v nich sídlí duchovní správce. Celkem je ve vikariátu 16 kněží, společně s bratry ze Svaté Hory, která je také farností, ale tam mají otcové samozřejmě své specifické poslání a úkoly. Obsazeny jsou farnosti Dobříš, Jince, Krásná Hora nad Vltavou, Mníšek pod Brdy, Petrovice u Sedlčan, Sedlčany, Starý Knín a všechny tři farnosti v Příbrami. Kromě toho je zde ještě 38 filiálních kostelů či kaplí, kde se slouží častěji nebo jen občasně, ale které máme v každém případě v nějaké míře na starosti.

Jak ve vašem vikariátu probíhá či proběhlo slučování farností? Jaké s ním máte zkušenosti? Je sloučení farností pro vikariát úlevou?

V našem vikariátu se slučování farností teprve chystá, takže zkušenosti s ním nemáme zatím žádné. Samozřejmě se o tom hovoří, je nám to slibováno a doufáme, že to přinese administrativní zjednodušení. V každém případě bude uspořádání více odpovídat reálnému stavu. Po stránce pastorační se tím prakticky nic nezmění, takže věřím, že to nebude činit vnitřní potíže ani věřícím.

Jaká je ve vašem vikariátu religiozita – řadíte se k oblastem spíše zbožným“, nebo nábožensky vlažným? Čím myslíte, že je to způsobeno?

Pokud bereme vikariát jako celek, pak co do návštěvnosti bohoslužeb se řadíme k religioznějším oblastem. Jak jsme se ale shodli s kněžími ve vikariátu, nese to s sebou i nebezpečí pouhé tradičnosti ve víře. Vím, že otázka tak není míněna, ale religiozita a zbožnost vyjadřují různé skutečnosti, „zbožnost“ se vnějšími jevy nedá hodnotit. Právě nálepka duchovně „lepší“ oblasti škodí, protože vede k tendenci stavět si „Potěmkinovy vesnice“ a k lacinému uklidňování se. Pokud bereme farnosti jednotlivě, jsou velké rozdíly mezi městskými farnostmi, kde je přece jen určitá návštěvnost, a mezi farnostmi na vesnici, zejména v malých obcích, kde je většinou malý až mizivý počet věřících. Jsou ovšem pozitivní výjimky. V každém případě, porovnáno s počtem obyvatel, je to ve všech případech zanedbatelné procento.

Jaké kulturní památky, které jsou ve vaší péči, se na území vikariátu nacházejí? Co starost o ně obnáší?

Jednak je to samozřejmě Svatá Hora, výjimečná stavební a kulturní památka. Nedávno oslavil 950 let svého trvání kostel v Živohošti, dříve na skále nad Vltavou, dnes prakticky na břehu přehrady. Nejeden kostel v této oblasti pamatuje rané doby křesťanství u nás, i když je třeba již značně přestavěný. Svým způsobem je ale památkou a stojí za zhlédnutí každý kostel, každá kaple, i když některé objekty jsou samozřejmě stavebně význačnější, zajímavější, jiné mnohem jednodušší. Každý má nějakou zajímavost, specifičnost. Jistěže především je místem, kde se po staletí shromažďují věřící k chvále Boží. To pro nás cennost památky zvyšuje, i když jde o prostou svatyni.

A co starost o tyto objekty obnáší? Stejně jako ve všech vikariátech, jmenovitě mimopražských: především shánění finančních prostředků. Církevní památky bohužel nejsou skutečností, na níž by se sponzoři chtěli zviditelnit. A samozřejmě je doslova požehnáním, je-li při tom kterém kostele člověk, nebo skupinka, která se o stav kostela prakticky zajímá a stará.

Co pokládáte za specifikum příbramského vikariátu, čím je výjimečný? Čím může váš vikariát přispět církvi místní i celkové?

I když nechceme pouze vzhlížet ke Svaté Hoře, je fenoménem, který nelze přehlédnout, a mnoho věřících se ve svém praktikování víry zaměřuje právě na ni. V Dobříši je Pastorační centrum, kde se dá dělat a také dělá hodně věcí, akcí – různá společenství, přednášky apod. Na území farnosti Živohošť žijí sestry trapistky a jejich duchovní působení jistě bude duchovním přínosem, a to nejen pro zdejší oblast. Dobře pracuje např. farní charita v Krásné Hoře, ve Starém Kníně ad.

Čím můžeme přispět církvi v místním i celkovém měřítku? Protože nejsme především institucí – to je jen vnější vyjádření naší existence –, ale Kristovým společenstvím, dovoluji si tvrdit, že především osobní stálou snahou napojovat se na Krista, o to se společně poctivě snažit. A protože Ježíš přišel, aby byl spásou celého světa, snažit se žít v duchu II. vatikánského koncilu a hledat cesty a způsoby, jak evangelium přiblížit dnešním lidem. Že to jako celek moc neumíme, nás nesmí odrazovat od úsilí se o to vytrvale snažit. Souhlasím ovšem s tím, že to není specifikum a výjimečnost Příbramska, ale celé (české) církve. Ale kdyby se nám tohle dařilo, pak bychom už větším přínosem nemohli být. Občas probíhají různé dobře míněné akce, které mají za cíl duchovní obnovu národa, farností apod.; myslím, že bych dal přednost označení „pokus o duchovní oživení“, protože je to stále fáze hledání „co a jak dělat“.

Jak funguje komunikace mezi jednotlivými farnostmi a s ostatními vikariáty?

Převážně jde o komunikaci sousedních nebo bližších farností ve smyslu návštěvnosti nebo i určité potřebné pomoci. Základem komunikace mezi farnostmi je nepochybně komunikace uvnitř farnosti. To vytváří tzv. živou farnost, ať už jde o farnost velkou či menší. Myslím, že stav, kdy o věcech ve farnosti vědělo a rozhodovalo několik jedinců kolem faráře, je naštěstí dobou minulou. Spolupráce mezi farnostmi v určité míře je, ale stále se komunikaci musíme „učit“, i když z hlediska vzdálenosti a časových možností věřících zůstává základem komunikace v místním společenství. A tu můžeme stále vylepšovat. Komunikace mezi vikariáty je spíš záležitostí větších akcí.

Čím může Pastorační středisko přispět k usnadnění vaší práce, vašich aktivit?

Někteří kněží by ocenili, kdyby ze strany Pastoračního střediska byl jakýsi přípravný servis pro pastoraci, pro různé aktivity, snad včetně pomůcek (to se týká i Katechetického střediska). Aby se nabízeli odborníci na jednotlivá témata. Myslím si ovšem, že by měla být především rozvíjena komunikace, aniž bych s tímto slovem chtěl operovat jako se zaklínadlem. Kněží v terénu nemají ke všemu možnosti a nedokážou si se vším poradit, na druhou stranu oni sami znají nejlépe problematiku a potřebu svých farností a Pastorační středisko může reagovat až na tyto podněty. Jinak je to tak říkajíc „od zeleného stolu“ a to je vždy spíš jen líbivá, ale málo účinná teorie.

Co je největší radostí a co naopak největší starostí příbramského vikariátu?

Bylo by zajímavé a zároveň nejlepší odpovědí uspořádat anketu na toto téma mezi věřícími. „Živí“ farníci by se jí jistě rádi zúčastnili. Především, vzdor výše řečenému, je radostí snad ta skutečnost, že v tomto vikariátu přece jen „jsou lidé“, a je tedy přece jen „co dělat“, což konstatují kněží přišlí z méně početných oblastí. Radostí jsou věřící, kteří viditelně usilují o duchovní cíle, a zejména ti, kteří spolupracují s knězem i navzájem. Určitě je radostí setkávání dětí a každoroční setkávání mládeže celého vikariátu, slibně se rozvíjející. K radostným skutečnostem patří i shoda mezi kněžími, vzájemné dobré vztahy. Starostí jsou někde venkovské farnosti, kde věřící „mizí“. Samozřejmě, že i opravy kostelů. Ona je to sice radost – něco dát do pořádku, ale nesmí na to být kněz sám. Pak se vyčerpává a navíc v činnosti, která není přímo jeho posláním. Na tomto místě je určitě spravedlivé poděkovat všem věřícím, kteří ve své farnosti spolupracují a pomáhají, a to nejen v duchovní správě, ale i ve správě objektů, což je méně atraktivní, ale o to záslužnější. Starostí je vytápění kostelů, což je takřka neřešitelné: i kdyby se vytápění dalo pořídit, většinou už není na jeho provoz. Že bereme zimu v kostele jako sebezápor, je podle mě přece jen spíš z nouze ctnost. Mimochodem dvěma mladším kněžím lékaři doporučili nezdržovat se v chladu. Oba se mohli jen zasmát. Starostí je pro nás personální záležitost Sedlčan. Kněží na vikariátní konferenci, kde jsme tyto body probírali, zdůraznili na závěr, že i příbramský vikariát je misijní území, jak už bylo výše podotknuto. Je tedy průměrným obrazem české církve. Naštěstí i tato církev patří Kristu a On ji vede svou cestou. Takže nehledejme svou cestu, ale tu jeho.


Děkujeme za rozhovor. kh

(Převzato ze Zpravodaje pražské arcidiecéze na leden 2008)


Statistické údaje


farností celkem: 30
farností spravovaných přímo: 10
farností spravovaných excurrendo: 20
kněží: 16
jáhnů: 1
pastoračních asistentů: 5
kostelů a kaplí: 73
celkem obyvatel: 92 959
z toho římských katolíků: 25 961
v průměru připadá na 1 kněze 1623 věřících

03. 01. 2008